Období: rok 2015

Na většině fórech se dočtete, že fanoušci hodnotí film pouze dvěma způsoby. A to jako totální hate nebo pištěním pubertálních slečen na koncertě Justina Biebera. Já nejsem ani jedno. Po shlédnutí prvního teaseru přišel hate. Černý stormtrooper, to jako vážně?! Vůbec jsem na to nechtěl jít. Ne, že by mi vadili černoši, ale tak nějak to vypadalo divně a když je divná jedna z hlavních postav, jak bude asi vypadat zbytek. Pak jsem se ale do toho kina nějak dokopal. číst dál

Moje prsa jsou malá jako pepř, číst dál

Krásné vysvětlení o ČĚM to doopravdy je a vždy bylo. Jako všechno v životě, tak i v případě tetování není černobílé. Tím nemyslím (jen) barvu, ale jeho význam a obsah, který se všude na světě stejně lišil, tak podobal… číst dál

Auto respektive nějakou motorku jsem si chtěl koupit už na střední. Vzhledem k mé finanční situaci jsem měl akorát na Favorita, klasické to auto českých studentů. Nebo na první verzi Golfa, kterou jsem si na poslední chvíli nakonec nekoupil. Jelikož naši tehdá koupili auto nové (a hádali se, kdo v něm bude jezdit), já jsem si mohl prakticky kdykoliv vzít to staré. A protože se jednalo o Fiat Brava 1.6 16V ve stříbrné metalíze, stačilo ho umýt, nahodit lité disky s širokýma pneumatikama a rázem jsem byl za frajera. číst dál

Zase jedno další psycho číst dál

Viděl jsem paní, číst dál

Povinná četba všech ZEPP fans. Náhled do soukromí nejlepší rockové kapely všech dob. Vždycky jsem je měl za slušňáky, ale opak byl pravdou. Utracené miliony za zdemolované hotely, nekonečné řady ojetých groupies a štětek, kilometry vyšňupaných lajn koksu a hektolitry vypitého alkoholu. Kam přijeli, způsobili nějaký skandál, který jen díky drsnému manažerovi a jejich „komorníkovi“ neskončil mnohaletým žalářem. Měli pověst gangsterů. Za svůj fenomenální úspěch vděčí svou nikdy nekončící inovací hudby a schopnému manažerovi. Zajímavý je už samotný fakt, že anglická rocková scéna byla tou dobou tak malá, že se všichni dnes velmi známí interpreti mezi sebou znali a spoustu z nich chodilo spolu do hospody, když ještě měli hluboko do kapsy. číst dál

Na místo jsme dorazili poměrně brzo – díky tomu stojíme na nejlepším místě, pár metrů od pódia. Hala se rychle zaplňuje. Předskokanský DJ hrál pěkně, ale příliš dlouho. Těžká slabina Fora Karlín se ukázala hned na začátku. Slečny šatnářky neměli žádný systém v ukládání věcí, což se ještě zhoršilo při odchodu. Rychlostí taky nevynikaly. Druhá věc – záchody. Těch je zvlášť málo. číst dál

Naše tee pee se jmenovalo „Vibrace“. Už si nevzpomínám, proč jsme ho pojmenovali zrovna takto. Pravdou zůstává, že se kolem něj pořád něco dělo. Všech sedm kluků žijících každé léto po jeden měsíc ve Vibraci, bylo sígry doma i na táboře. Harry Potter se svým porušováním zaběhnutých řádů ,byl proti nám břídil. Nechápu, jak nás mohli nechat pohromadě. Nebylo dne, kdy jsme něco nevyvedli. Banda pyromanů, chemiků, dobrodruhů a neskutečně soutěživých bláznů. Ze všeho nejvíce nás bavily noční bojovky. Jednoho krásného dne jsme dělali “bobříka“ horolezení a slaňování. S údivem jsme zjistili, že někde v okolí je další tábor a že se nejspíš jedná o skauty. Samozřejmě to hned vyvolalo konspirační teorii na téma, co jim uděláme. Cestou zpátky se diskuze rozjela do takových mezí, že nás museli vedoucí mírnit. Na chvíli byl klid, nicméně jsme se k tomu přece jen  vrátili. V hospodě jsme se od místních dozvěděli, že se opravdu jedná o skauty. Jejich tábor měl být hned za kopcem v údolí asi 6 kilometrů od nás. Večer po sněmu jsme si ve stanu sedli spiklenecky dokola ohniště a začali vymýšlet plán přepadu. číst dál

Aneb jak se český Honza do války ve Vietnamu dostal. Tuhle knížku měli v knihkupectví ve výprodeji a já si ji koupil bez toho, aniž bych se nějak zvlášť pídil po obsahu. Jednoznačně mě zaujal název. Jako "veterána" z Vietnamu (bráno s velkou nadsázkou viz Deník Vietcongčíka) mě zajímal jiný pohled na věc, než ten, který známe z amerických dokumentů nebo válečných filmů. Jaké překvapení mě čekalo, když jsem zjistil, že autor je Čech. Úvod je zajímavý už jen z hlediska aktuální imigrační krize – první kapitola by se dala shrnout jako náhled do neskutečně restriktivního emigračního aparátu západních států. Být uprchlíkem v šedesátých letech nebyla taková dovolená jako dnes – podpora vyšla tak akorát na jídlo, ubytování ve sběrném táboře se normálně platilo a podmínkou pobytu bylo pracovat hodinu denně pro dané středisko (úklid, sekání trávy apod.) Spousta států uprchlíky nepřijímala vůbec, některé jen na omezenou dobu. číst dál

Začátek byl slabší. Minimální účast na to, že byl začátek od 20hod. Předkapely The Moribundus a K2. Hned, co dohrála první předkapela, rozohnil se jeden děda na okolní omladinu, že není dostatečně aktivní (sám protrsal bez přestání celou sadu The Moribundus). Já jsem od něj dostal sprdunk hned mezi dveřma. Úvodní song si kluci nemohli vybrat líp - Vem si mě. I děda se podivil, v jakou paseku se sál proměnil. Kdyby tam byly židle, určitě by létaly vzduchem. „Závěrečná“ Pornostár pěkně rozvířila atmosféru. Po hraném ukončení nahodili nástup aka zakázaný ovoce unplugged. Třeba taková Groupie má úplně jiný zvuk. Pecka. číst dál

Po telefonu mi sdělili, že nemá smysl zkoušet něco menšího, pokud neměřím dva metry. Mám jít rovnou na šesti kilo. Uff. To bude maso. Před jízdou opakuji, že krom minibiku a skůtru jsem na motorce nejel. Po několika minutách vysvětlování technických parametrů, výhod a nevýhod všech kubatur v garáži, dávám na radu a jde se. číst dál

Rok se s rokem sešel a jsem tu zas. Stejný kemp, stejné počasí. Místo 60 metrů jdu na 120 metrů. Je tu více lidí než minule. Skokani odsejpají jeden po druhém, nic se nezdržuje. Největší zábavu tvoří skákající se svými projevy ve chvíli čiré hrůzy. číst dál

Kluci z Jinaček se mě už několikrát ptali, jestli nechci jít za stárka. Jenže díky mým tehdejším zaměstnáním to nebylo možné. Teď nastala ta pravá chvíle… číst dál

Tradiční film 90. let - hlavní hrdina neví, co chce a nedokáže se sám rozhodovat. Žije nudným životem, který mu nalinkovali jeho bohatí rodiče. Pak, ale přijde okamžik, kdy se má rozhodnout... a na hlavu mu spadne kýbl. Od té chvíle se jeho život stane jednou velkou souhrou náhod, zvláštních setkání a lidí, kteří mu ukazují různé možnosti žití a důsledků svých rozhodnutí. Sem tam se zabředne do mysteriózna, ale jen tak, by se děj stal šílenějším. Najde svou princeznu? Zjistí, co vlastně chce? Připoutejte se, jedeme šílenou jízdu na dálnici i60. číst dál