Povídky

Jednoho léta na táboře, bylo mi asi osm, jsme zase lítali po lese. Na vzdálené louce našel jeden klučina tři různě velké vypálené kruhy v trávě. Měly dokonale kulatý tvar o průměru kolem metru. Jeden z mladých vedoucích byl znám, že miluje scifi. Ihned začal povídat o kruzích v obilí, které v USA pravidelně nacházejí a že se nejspíš jedná o mimozemšťany. V tu chvíli začala fungovat moje šílená představivost na plné obrátky. Měl jsem pak problém usnout. Ne strachem. Nadšením! číst dál

Martin po několika letech a spoustu ujetých kilometrech prodával svoji japonskou lásku. Domluvili jsme se na předprodejní ukázce s krátkou projížďkou. Náhodou jsme se potkali v šalině. Cestou k němu jsme probírali, co s tím bylo a co se s tím dělalo. Od Martina se jelo do blízké garáže, kde mě navlíkl do své kombinézy, helmy a rukavic. Ještě, že jsme oba hubeňouři. Byl krásný jarní večer. Začalo se ochlazovat. číst dál

Auto respektive nějakou motorku jsem si chtěl koupit už na střední. Vzhledem k mé finanční situaci jsem měl akorát na Favorita, klasické to auto českých studentů. Nebo na první verzi Golfa, kterou jsem si na poslední chvíli nakonec nekoupil. Jelikož naši tehdá koupili auto nové (a hádali se, kdo v něm bude jezdit), já jsem si mohl prakticky kdykoliv vzít to staré. A protože se jednalo o Fiat Brava 1.6 16V ve stříbrné metalíze, stačilo ho umýt, nahodit lité disky s širokýma pneumatikama a rázem jsem byl za frajera. číst dál

Naše tee pee se jmenovalo „Vibrace“. Už si nevzpomínám, proč jsme ho pojmenovali zrovna takto. Pravdou zůstává, že se kolem něj pořád něco dělo. Všech sedm kluků žijících každé léto po jeden měsíc ve Vibraci, bylo sígry doma i na táboře. Harry Potter se svým porušováním zaběhnutých řádů ,byl proti nám břídil. Nechápu, jak nás mohli nechat pohromadě. Nebylo dne, kdy jsme něco nevyvedli. Banda pyromanů, chemiků, dobrodruhů a neskutečně soutěživých bláznů. Ze všeho nejvíce nás bavily noční bojovky. Jednoho krásného dne jsme dělali “bobříka“ horolezení a slaňování. S údivem jsme zjistili, že někde v okolí je další tábor a že se nejspíš jedná o skauty. Samozřejmě to hned vyvolalo konspirační teorii na téma, co jim uděláme. Cestou zpátky se diskuze rozjela do takových mezí, že nás museli vedoucí mírnit. Na chvíli byl klid, nicméně jsme se k tomu přece jen  vrátili. V hospodě jsme se od místních dozvěděli, že se opravdu jedná o skauty. Jejich tábor měl být hned za kopcem v údolí asi 6 kilometrů od nás. Večer po sněmu jsme si ve stanu sedli spiklenecky dokola ohniště a začali vymýšlet plán přepadu. číst dál

Po telefonu mi sdělili, že nemá smysl zkoušet něco menšího, pokud neměřím dva metry. Mám jít rovnou na šesti kilo. Uff. To bude maso. Před jízdou opakuji, že krom minibiku a skůtru jsem na motorce nejel. Po několika minutách vysvětlování technických parametrů, výhod a nevýhod všech kubatur v garáži, dávám na radu a jde se. číst dál

Dnešní deštivé ráno mi při odchodu z domu připomnělo rok 97. Zhruba ve stejnou dobu jsem byl na letním táboře a moc jsem si to neužíval. Pršelo týden v kuse. Byl to tábor indiánský, tudíž jsme spali v tee pee po šesti sedmi a bez jakékoli možnosti se sejít někde jinde než v jídelně. Do stanů, ale i jídelny teklo, takže jsme byli permanentně mokří – tehdy ještě nebyly ve stanech přídavné plachty chránící před otravným kapáním vody stékající z ráhen. Nedalo se zatopit – veškeré dřevo bylo mokré. Jednoho krásného (deštivého) rána jsem se probudil celý mokrý a zjistil, že nemám boty. Promnul js... číst dál

„A pak už šlo o život“ číst dál