Moje prsa jsou malá jako pepř,
manžel mi říká: „Jsi tlustá jako vepř.“
Chlapec ještě neví, že kope si hrobeček,
je to můj plešatej blbeček.
Ono na té postavě bude něco tak,
pořád mi to říká můj milenec herr Rak.
Vlasů mám na hlavě pořád dost,
nikdy jsem nebyla štíhlá kost.
Mám prý pas jako zeschlá makovice,
třeba ho klepne stařecká mrtvice.
Říkám mu: „ Rolf, pohni tím zadkem!“
Položí pivo a odkulí se se svým chlupatým pupkem.
Už se jen válí jak hnoje pytel,
syčím na něj jak ten horskej sysel.
Přemýšlím, když stojím na stánku,
asi ho zabiju sekyrou ve spánku.
A když se pořádně netrefím,
tvrdým válečkem ho dorazím.
Rolfíku, lásko! Sladké sny…