Viděl jsem paní,
se slzami skrápěnou dlaní.
Viděl jsem nespoutané obžerství a marnivost,
lidí, co toho nikdy nemají dost.
Viděl jsem smrt v mnoha formách,
i mě navštívila na svých kostnatých nohách.
Natahovala svoji pazouru v domnění,
že i já odejdu tiše, do nekonečného zasnění.
Viděl jsem svět plný zloby,
až mi z toho jdou mdloby.
Viděl jsem prý kus světa,
říkávala teta Květa.
Viděl jsem říkat kočku:
„Ty můj malý cvočku.“
Viděl jsem malé dítě,
dotýkat se matky přes železné sítě.
Viděl jsem lži a pomluvy,
co si lidi háží do huby.
Viděl jsem tebe,
blondýnu, co ukájí jen sebe!
Ničitelku mužských srdcí,
zahleděnou do svých emocí.
Viděl jsem ztraceného Nema,
nevěděl, že kousat potápěče se nemá.
Plaval si kolem své sasanky,
v přítomnosti jedné Pražanky.
Viděl jsem mladého muže,
oblékajícího vzácné kůže.
Viděl jsem zapadat slunce nad oceánem,
jako by se nemělo vrátit nad ránem.
Viděl jsem radost a porozumění,
to je to pravé lidské čarování!
Viděl jsem naštvanou dívku -
měla na mě pifku,
a já nevím nač,
jsem jen prostý zelenáč.
2024 ©