Na místo jsme dorazili poměrně brzo – díky tomu stojíme na nejlepším místě, pár metrů od pódia. Hala se rychle zaplňuje. Předskokanský DJ hrál pěkně, ale příliš dlouho. Těžká slabina Fora Karlín se ukázala hned na začátku. Slečny šatnářky neměli žádný systém v ukládání věcí, což se ještě zhoršilo při odchodu. Rychlostí taky nevynikaly. Druhá věc – záchody. Těch je zvlášť málo.
Při prvních rytmech se skalní fanoušci nabuzení trávou a jinými substancemi, rozpohybovali natolik, že naše pozice přímo uprostřed pogujícího kotle byla dále neudržitelná – museli jsme takticky ustoupit. I tak jsme schytali (a rozdali) pár ran. Můj kamarád Bůča, Prahou navyklý, šel za frajera. Měl jsem podrobný plán, který jsem rychle změnil při uvědomění, na koho to vlastně jdu. Jen pár vteřin po zahajovacím BREATHE, nejhustějším otvíráku, co si mohli vybrat, schytal Bůča plnej škopek piva rovnou do hlavy a ten se rozšplíchl na všechny okolo. Včetně mě.
Ve chvíli, kdy spustili OMEN, probudila se ospalá část publika do ďábelského reje vztyčených rukou a psychedelického skákání. Super prožitek, pokud vám ovšem po nohách neskáče stopadesátikilové hovado. Korunu tomu nasadil druhý zpěvák, který pobídl publikum ze svého „kmene“ k bitce a vytvoření „kola“ tj. další pogování. Kolo se zvětšovalo a zvětšovalo až zabralo téměř celý spodek pod pódiem. Nejdřív to byla jen velká pošťuchující se pračka s vírem uprostřed, ze kterého šlo jen těžko vystoupit. Naprostej bordel nastal když řekl: „ Let´s fuckin fight my warriors!“
Důraz a parádní zvýraznění živáku dobarvil nezastavitelný bubeník a hard rockový kytarista. Mazec. Bubeník do toho řezal, že některé části měli fakt koule. Minus si zaslouží zvukař – bylo to převýškované a 2-3 písničky přebasované. Málem mi to utrhlo uši.
2024 ©