Recenze

Rok vydání 2004. číst dál

Výborně zpracované scifi na téma „co by, kdyby Mnichov 1938“. Román je rozdělen na dvě části. Kromě maturitních textů, je to nejdelší věc, kterou jsem byl kdy ochoten číst. Původně se prodával jako jedna nechutně tlustá kniha. V roce 2017 byla nově vydána do dvou dílů. číst dál

Výběh jednotlivci - 12:30, krásných 31°C, sluníčko. číst dál

Jakmile jsem uviděl přebal knížky s Hetzenauerovým psycho úsměvem v regálu knihkupectví, čas mezi zvednutím a placením knihy by se dal počítat na vteřiny… Tak mě to zajímalo. Další díl sniperské edice nemohl být o nikom jiném než o „nejlepším odstřelovači wehrmachtu“. Podle mě byl nejlepší Bruno Sutkus (je o něm další díl), jelikož dal „až“ třetí nejvyšší číslo, ale za pouhého půl roku oproti Hetzenauerovi. Ale to je jiná story. číst dál

První třetina knížky je přepis jeho střeleckého deníku, doplněný informačními komentáři. Popisy jsou strohé, chvílemi je to až nuda. S dostatečnou dávkou představivosti si můžete udělat obrázek o tom, co to znamenalo být sniper na východní frontě. Nervy drásající souboje na život a na smrt, kde i sebemenší neopatrnost znamenala kulku do hlavy. číst dál

Již druhý díl sniperské edice. Rozhodně realističtější než Zápisky od Zajceva, jejíž stránky byly nevratně zpohádkověny sovětskou propagandou. A o to je to zajímavější, jelikož spojenci se řeší pořád a všude, ale německý pohled vůbec. Wacker se s popisem zásahů a zranění příliš nepáře, což dává knize napínavější, surový tón. Své představy si potom můžete porovnat s fotkami. číst dál

V Brně jsou již po několikáté a zase vyprodaní (a to i přes relativně drahé vstupné). Tuhle partu bubeníků jsem viděl před několika lety a od té doby jsem na ně nezapomněl. Strhující, rytmické, ale i vtipné vystoupení. číst dál

Původně jsem nechtěl porovnávat, ale nějak to nejde. Na téma zabití Heydricha bylo natočeno spousta, více či spíše méně dobrých filmů (a rekonstrukcí). Sean Ellis se dušoval, že po několika letech v archivech a nespočet hodin s historiky, natočí historicky přesný film. A tady chlapec narazil. Již první scéna není podle skutečnosti… A takových míst by se tam našlo víc. Nicméně je tady nebudu zdlouhavě rozebírat. číst dál

Husova, Brno číst dál

Tuhle knihu jsem vyhrabal ve výprodeji v Levných knihách, jako poslední kus. Což je škoda. Stála 79Kč. Měli by si ji přečíst všichni konzervativci a hejtři tetovaných. Jedná se o krásný náhled do světa, který ještě dnes vyvolává mnoho emocí. Dalo by se říci, že jde o jakýsi náhled či průzkum do světa české tetovací scény. Ať už dlouhé osobní nebo krátké mailové rozhovory s více či méně známými tatéry, dají nakouknout pod pokličku (nebo spíše pod ruce) jejich práce. číst dál

Mnichovská dohoda očima zahraničního reportéra. Díky svému vlezle zvědavému přístupu se dostal na místa a k lidem, ke kterým by se jen tak někdo nedostal. Nezaujatě popisuje, čtivou formou nálady společnosti a názory na věc obou stran. Tato kniha se nedá nikde koupit. Po posledním nákladu se jen zaprášilo. číst dál

Další ukázka toho, jak Hollywood ničí zahraniční filmy. Co jednou schvátí, už nenavrátí. Americké remaky mají pokaždé stejný rukopis – kdyby to nebyl remake, tak by to byl dobrý film. Jenže on to je remake. Ani nechci počítat, kolikrát jsem nadával u zprzněných klenotů převážně evropské tvorby (Insomnia, Taxi, REC…). číst dál

Od většiny autobiografií se hodně liší… Většího blázna (v dobrém) by  jste asi těžko hledali. Jeho jméno je známé hlavně díky mnohým milostným průšvihům (a že jich bylo), kterými si komplikoval život. Byl to také velmi vzdělaný a prohnaný muž. Zařadil bych to pod P jako porno a H jako humor. číst dál

O Danu Přibáňovi už slyšel asi každý. Když jsem před mnoha lety viděl první díl „Trabantů“, zrovna jsem řešil podobnou myšlenku. Odjet starým autem, třeba 120kou (na jiné nebyly peníze), někam hodně daleko. Nicméně, tak šílenej jsem (tehdy) nebyl a po shlédnutí jejich cesty Hedvábnou stezkou do Kazachstánu, jsem si to načas rozmyslel. číst dál

Vstup je na konečné metra linky C, hned naproti přistávací ploše letiště Kbely. Vstupenka stojí po-pá 300Kč, so-ne 350Kč, pouze přes můj "oblíbený" Ticketstream. Na prd organizace. Milion lidí, které nikdo pořádně nekočíruje. Dlouhé čekání venku na větru. Pouští se po půlhodinách. Po vstupu do nitra budovy odevzdat batohy a kabáty do šatny. Jeden klučina vysvětluje účel výstavy a další nám dává „boarding pass“ se jménem reálné postavy z Titaniku. Na konci se dozvíme, kdo přežil a kdo ne. Jsem žena z druhé třídy se dvěma smradama – mám pocit, že to přežiju. Slečna v předsálí nám dává elektronického průvodce. Další dlouhé čekání ve frontě. Mají sekeru. Hraje irská hudba v pozadí. Začíná se krátkým filmem o lodi samotné a o spouštění na vodu. číst dál