Crazy mind etc.

V rámci prodlouženého víkendu v Praze jsem chtěl využít voucheru na simulátor Boeingu 737, který jsem dostal k narozeninám. Ležel mi na stole až příliš dlouho. Létání mě zajímá od dětství a už nějakou dobu přemýšlím nad licencí civilního pilota. Syn souseda, který je sám šéfpilot u Travelu, mě zasvětil do základů tréninku. číst dál

Poslední dobou se mě spousta lidí ptá na potápění. Pokusím se to tady nějak shrnout. číst dál

Léto nás konečně dohnalo svojí prudkostí. Byla to jedna z těch nácvičných, kdy myslíš jen na to, jak co nejrychleji vypadnout ven. Vychlazená piva a limonády jely ve velkém. Sotva slunce ulehlo do postele, někdo dostal nápad, jít si zaplavat. Hvězdy zářily a jejich lesk se odrážel na hladině rybníka. Jen ten měsíc se někde schovával. Je tu krásně. číst dál

Zase jedno další psycho číst dál

Rok se s rokem sešel a jsem tu zas. Stejný kemp, stejné počasí. Místo 60 metrů jdu na 120 metrů. Je tu více lidí než minule. Skokani odsejpají jeden po druhém, nic se nezdržuje. Největší zábavu tvoří skákající se svými projevy ve chvíli čiré hrůzy. číst dál

Kemp Obora se pomalu zahaluje tmou. Jen obrovské, žluté rameno 100 metrového jeřábu trčí do nebe jako výstražný prst. Je 19 hodin. Jen pár osamělých paprsků prosvítá na obzoru za hradem Veveří. Začíná být opravdu zima. Je tu docela dost lidí. Únavou se mi zavírají oči. Poslední Spartan trifecty dal zabrat. Všichni se fotí a odpovídají na klasickou otázku: „Poslední slova před smrtí?“ Po nějaké hodině čekání ve frontě se dostávám na řadu. Mrznu. Stoupám si na vlečku a oblékám za asistence buddyho, skákací sedák Singing rock (zpívající skála). Jak poetické. číst dál

Včera jsem šel do města a potkal tam tygra. Nejdřív na mě jen tak kouká, pak se přidá a jde se mnou. Jde hned vedle mě, jako pes, mlčky s otevřenou tlamou, tesáky čnící. Jdeme spolu tmavými ulicemi a oba mlčíme. Náhle mi skočí do cesty a promluví: „Chci s tebou spát a tlapkat tě po zádech!“ číst dál