Původně jsem nechtěl porovnávat, ale nějak to nejde. Na téma zabití Heydricha bylo natočeno spousta, více či spíše méně dobrých filmů (a rekonstrukcí). Sean Ellis se dušoval, že po několika letech v archivech a nespočet hodin s historiky, natočí historicky přesný film. A tady chlapec narazil. Již první scéna není podle skutečnosti… A takových míst by se tam našlo víc. Nicméně je tady nebudu zdlouhavě rozebírat.
Podle mě, se snažil přiblížit téma a atmosféru doby obyčejným divákům, kteří o tom slyší poprvé. Ukázat, že knížky dějepisu lžou o české zbabělosti. Za to má u mě bod.
Děj se strašně vleče. Kdybych nevěděl, co přijde, tak v kině usnu. Nebýt německých vojáků procházejících každým druhým záběrem, ani bych nevěděl, že se dívám na válečný film. Občas jsou nudné pasáže doplněny zajímavými dialogy. Komolení českých jmen způsobí nejeden úšklebek. Přízvuk je kapitola sama za sebe. Někteří herci mají otřesný „český“ přízvuk. Jiní zase výtečný. Z toho by se jeden zbláznil.
Postavy Gabčíka a Kubiše jsou jak z příručky pro policajty – hodný a zlý muž. Že byli ti dva kamarádi na život a na smrt, se ukáže až v závěrečné epické scéně v kostele, kde Gabčík prolije symbolicky jednu slzu za kamaráda. Mohli víc rozvést jejich postavy. Gabčík připomíná hloupého robota bez emocí, který jen plní rozkazy. Kubiš zase jak ubrečená slečinka. AU!
Pro neznalého může být film poučný, znalce spíš zklame. Sequensův „Atentát“ se mi líbil víc. Už jen, kvůli té scéně v kostele, se vyplatí film vidět.