Far Cry 1 - recenze po 18 letech

Napsal Erouš (») 19. 2. v kategorii Recenze, přečteno: 144×
foto/recenze/farcry1.jpg

Rok vydání 2004.

Příběh je vlastně Ostrov doktora Moreaua na steroidech. Šílený vědec, jak jinak Němec, se snaží vytvořit über soldata a my mu v tom samozřejmě musíme zabránit...

Pamatuju si, jak jsme to poprvé nainstalovali. Na tehdejší dobu byla grafika ohromující. Odehrává se to na fiktivním ostrově kdesi v pacifiku. Dalo by se to připodobnit ke Kingdome Come - chodili jsme hodiny džunglí a koukali na papoušky, koupali se ve vodě, která poprvé v historii her vypadala jako voda a ne jako ranní sopel.

Grafická náročnost byla taková, že i přes inovativní auto nastavení dle výkonu karty, se to při větších prasečinách sekalo. Dodnes si pamatuju nasraného kamaráda, který mi záviděl neonové rybičky v moři, protože jsem měl o trochu lepší kartu.

Hra frčí na jejich vlastním CryEnginu, který drží firmu dodnes nad vodou, díky tomu, že ji spousta vývojářů používá.

Hráno na vysokou obtížnost. Nejsu béčko. Chvílemi to bylo fakt těžké. Mapy jsou obrovské a co je super, dají se prolézt na mnoho způsobů. Autem, lodí, kluzákem, ziplinem, na vysokozdvyžném vozíku... nebo pěšky (hlavně, když máte v misi ukrást auto a vy ho omylem vyhodíte do luftu i s barákem.

Inteligence AI byla na svou dobu dobrá. Nepřátelé mají dobrou mušku, kryjí se a i přes stealth hraní vás v džungli bez přemisťování nakonec najdou. Jde hrát klasicky Rambo style, což u vyšší obtížnosti moc nejde nebo pěkně potichoučku kosit žoldáky ze skrytu MP5 s tlumičem. Hluk hraje velkou roli. Žoldáci vás můžou slyšet klidně i jenom jít, natož kropit jejich kolegy rotačním kulometem.

Velká změna přichází docela brzo, kdy zjistíte (jak už intro napovídá), že žoldáci jsou tím nejmenším problémem na ostrově. Doporučuji hrát s ohuleným reprákem nebo na sluchátka. Sluch vám pomůže překonávat psycho oblasti, kde na vás každou chvíli něco vyskočí a způsobí vám malý infarkt. A že jich je.

Humor je další důležitý aspekt hry. Tenkrát moje angličtina nebyla na takové úrovni, abych si plně vychutnal kousavé komentáře. Jen tak poslouchat rozhovory žoldáků, případně jejich hlášky, když vás hledají. To stojí za to.

Co je dnes už nezvyklé, hra byla dlouhá. Děj a hraní perfektně dokresluje parádní hudba.

Jako milovníka válečné historie mě bavili ruiny japonských pevností a rezavějící tanky.
(Ve Far Cry 3 to byl ještě větší orgasmič :-D)

Závěr hry je (při vyšší obtížnosti) nechutně těžký. Nicméně závěrečný boss je kapitola sama pro sebe.

Přeji příjemné hraní. 

Štítky: vzpomínky

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno

Komentování tohoto článku je uzamčeno.