O Danu Přibáňovi už slyšel asi každý. Když jsem před mnoha lety viděl první díl „Trabantů“, zrovna jsem řešil podobnou myšlenku. Odjet starým autem, třeba 120kou (na jiné nebyly peníze), někam hodně daleko. Nicméně, tak šílenej jsem (tehdy) nebyl a po shlédnutí jejich cesty Hedvábnou stezkou do Kazachstánu, jsem si to načas rozmyslel.
Tendence a kvalita jeho cestopisů se s každým dílem zlepšovala. Třetí díl už byl hodně cítit nutným sponzoringem a projevila se monumentálnost filmu jako takového. GoPro kamery na všech vozidlech, stovky a stovky hodin materiálu.
Na konci s dechem je ale absolutně jiný. Nezačíná klasicky intrem otravného plánování cesty, ale rovnou akcí. Je to spíše drama na pozadí cestopisu. Přibyla jedna motorka a posádka druhého Trabantu se skládala ze dvou totálně šílených vozíčkářů. Kameraman si hodně pohrál se záběry a s expozicí. Zrychlený záběr noční oblohy nad Velkou Viktoriinou pouští je něco kouzelného. Všechny těžkosti přechází s humorem sobě vlastním.
Perfektně natočené. Celkový dojem trochu kazí fakt, že se snažili o nějaký grál extrémnosti. I zkušený cestovatel, navyklý na určité tvrdší podmínky si musí říct, že už to dost přehání.
Celkově vzato nemůžu než doporučit. Opět paráda. Těším se zase na další díl.
2025 ©