Jakmile jsem uviděl přebal knížky s Hetzenauerovým psycho úsměvem v regálu knihkupectví, čas mezi zvednutím a placením knihy by se dal počítat na vteřiny… Tak mě to zajímalo. Další díl sniperské edice nemohl být o nikom jiném než o „nejlepším odstřelovači wehrmachtu“. Podle mě byl nejlepší Bruno Sutkus (je o něm další díl), jelikož dal „až“ třetí nejvyšší číslo, ale za pouhého půl roku oproti Hetzenauerovi. Ale to je jiná story.
Osobně mě to hodně zklamalo. Dobrá polovina knížky jsou citace nebo výňatky z předešlého dílu „Josef Allerberger - Na mušce lovce“. Nutno podotknout, že ti dva spolu sloužili u jedné jednotky a dobře se znali. Tudíž jsou jejich osudy hodně podobné. Dále stejně jako Simo Häyhä a jiní odstřelovači se nechtěl příliš zviditelňovat. S historiky se bavil jen mimo záznam a pod podmínkou, že informace nebudou publikovat. Autor měl těžkou práci také proto, že Hetzenauer umřel dříve, než stihl knížku dopsat. Většina knihy jsou armádní záznamy a obecné informace. Škoda, ale chápu, že to měl autor složité.
Za skvělou považuji část, kde vysvětluje a na mnoha nákresech a fotografiích ukazuje princip výcviku střelby a maskování odstřelovačů. Jinak slabota.
2025 ©