Jednoho léta na táboře, bylo mi asi osm, jsme zase lítali po lese. Na vzdálené louce našel jeden klučina tři různě velké vypálené kruhy v trávě. Měly dokonale kulatý tvar o průměru kolem metru. Jeden z mladých vedoucích byl znám, že miluje scifi. Ihned začal povídat o kruzích v obilí, které v USA pravidelně nacházejí a že se nejspíš jedná o mimozemšťany. V tu chvíli začala fungovat moje šílená představivost na plné obrátky. Měl jsem pak problém usnout. Ne strachem. Nadšením!
Nějakou dobu se nic nedělo. Život táborníků plynul normálně dál. Při pravidelném kácení stromů se objevil diktafon zatavený ve hrubé fólii. Dnes to není nic světoborného, ale tehdy se laminovačky neprodávaly. Okamžitě jsme zanechali práce a běželi do tábora. V jídelně jsme se shlukli kolem jednoho stolu a navzájem se pošťuchovali, abychom dobře viděli.
Zpráva na pásce byla ve zvláštní řeči a špatně srozumitelná. Pouštěli jsme ji pořád dokola. Jedna kuchařka měla názor, že je to zkomolená angličtina. Celé odpoledne pak luštila, o co jde. Vedoucí chtěli výsledek nechat až na ráno, ale všichni z toho byli tak hotový, že by stejně neusnuli. Zpráva byla poškozená a neúplná. Co šlo, to nám pověděla.
Jednalo se o muže z budoucnosti, který vlivem živelné katastrofy cestuje do minulosti, aby mohl zachránit svůj svět. Jenže mu došlo palivo, bez kterého se nemůže vrátit. A protože v daleké budoucnosti se nepoužívá žádné konvenční palivo, měli jsme mu sehnat tři hranoly o specifické velikosti z jantaru. Nikdo neměl páru, co to vlastně je. Po nějaké době mi došlo, že jantar je zkamenělá smůla. Mohli jsme se pohnout dál. Vytvořily se papírové modely, podle kterých se udělaly sádrové odlitky. Pak už bylo jen potřeba je naplnit. Seškrabovali jsme smůlu po lese celý den, než jí bylo dost. Výsledek byl bomba - tři oranžové pyramidky. Dle vzkazu, jsme je měli odnést za tři dny, po západu slunce, na místo přistání.
Vedoucí donesli palivové články na smluvené místo. My jsme zůstali skryti na hraně lesa a čekali, co se bude dít. Dlouho se nic nedělo, ale zvědavost nám nedala ani na chvíli pokoj. Ozvala se zvláštní hudba a z lesa na druhé straně palouku pronikalo ostré světlo. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale ono se to světlo pohybovalo vysoko, pomalu a rovnoměrně. Jakoby prolétávalo stromy. Kruhy vzplály vysokým plamenem. Náhle se zpoza stromu zjevila vysoká postava ve skafandru připomínajícím azbestový oblek pro hasiče. Na hlavě měl zvláštní helmici s velkými otvory na oči, připomínající prvoválečné plynové masky, nicméně byla větší a v přední části protáhlá. Podobně tvarovanou masku nosili felčaři v dobách morových epidemií. Byl jsem ohromen. Nikdo ani nedutal. Muž z budoucnosti sebral jantarové články, zamával a jak se zjevil, tak i zmizel. Jeho odchod provázel světelný tanec, který se postupně vzdaloval. Ještě chvíli jsme tam stáli s otevřenýma pusama, než nás přesvědčili k návratu do tábora.
Dnes s odstupem času vím, že to bylo celé nahrané. Jednotlivé dílky do sebe zapadají a říkají - FAKE! Musíte ale uznat, že to stálo sakra za to. Takto perfektně promyšlenou, zamotanou a napínavou bojovku potom už nikdy nezopakovali. Na muže z budoucnosti nic nemělo…
2024 ©