Jak jsem si zase hrál na pilota

Napsal Erouš (») 23. 11. 2016 v kategorii Crazy mind etc., přečteno: 659×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

V rámci prodlouženého víkendu v Praze jsem chtěl využít voucheru na simulátor Boeingu 737, který jsem dostal k narozeninám. Ležel mi na stole až příliš dlouho. Létání mě zajímá od dětství a už nějakou dobu přemýšlím nad licencí civilního pilota. Syn souseda, který je sám šéfpilot u Travelu, mě zasvětil do základů tréninku.

Firma Simulation of Reality provádějící simulace je až na Zličíně. Pěšky se tam jde blbě. Musíte dojet metrem na konečnou ZLIČÍN, jít tak kilák kolem silnice, posledních sto metrů přes pole (nevede tam chodník). Jediná volná rezervace byla až na 20:15. Průmyslový areál zel prázdnotou. Nebýt ochotného pána z ochranky, tak by jsme to asi nenašli. Recepce/čekárna je velice příjemná, plná plastikových modelů všeho druhu. Super mi připadla (a nejspíš do toho půjdu) simulace U-bootu, tj. německé druhoválečné ponorky i s možností částečného zatopení vodou po zásahu hlubinnou pumou. Peckááá! Který kluk o tomhle nesnil?! :-D Je to sice dražší zábava, ale nemá chybu.

Zpátky k tématu. Do kokpitu nás uvedl mladík, ze kterého jsem potom vytáhl, že je pár dní oficiální pilot. Usadil mě do kapitánského sedadla. Juchuu. Pohyblivý trenažér to není – ten se používá pro profesionální piloty. Stojí kolem 400 milionů. Nicméně kokpit je reálnou verzí s veškerými funkčními prvky. Mohlo se mnou jít i několik koukačů. Pro ně je místo za piloty s průhledovým okýnkem, tak jako v letadle. Po krátkém brífinku a vysvětlení ovládacích prvků letadla, nahrál pražské letiště. Chytnout kormidlo, ruce na plyn, přidat plnej kotel, přitáhnout a za pár okamžiků jsme v oblacích. Nabrali jsme letovou výšku a „kochali“ se Prahou. Málem jsem spadl ze židle, když jsem jako brňák poznal více orientačních bodů než borec vedle mě. :-D Asi už byl unavenej.

V rámci půlhodinového letu jsme si mohli vybrat letiště, kam poletíme. Mě se líbí St. Marteen pro jeho neopakovatelnou atmosféru. Janča vždycky chtěla do New Yorku, tak jsme se koukli na Manhattan a nad sochou Svobody levotočivou zatáčkou na JFK. Přistát byl vždy největší oříšek. Ani jednou jsem se netrefil přímo. Vždycky mi kousek ujel. Zážitek to byl parádní, i když Janča byla očividně nadšená víc. Příště bych okusil F-16.

Štítky: zážitky

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno

Komentování tohoto článku je uzamčeno.