Hody Jinačovice 2017

Napsal Erouš (») 8. 11. 2017 v kategorii Cestovní reporty, přečteno: 141×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Jak to vypadá na hodech očima vyhukaného zelenáče bez úcty k cenzurování určitých nevhodných pasáží, si můžete přečíst v prvním díle.

Vzhledem k faktu, že to budou číst i rodiče dotčených osob, omezím report jen na pár „fun factů“…

Chci poděkovat Honzovi Jelínkovi, že mě nenechal na pospas větru a dešti a stejně tak i jeho otci, že mě bez řečí uvedl do svého domu. (na rozdíl od jiných) Dále jejich mamince, že mě ráno i večer nacpala jak husu. :-D

Pan Číhal z nás byl nešťastný. Nejdřív, že jsme došli dva a pak, že jsme městský polena.

Sad fact no.1: Tento rok jsme odváželi máju v šesti lidech. Proč? Protože nikdo jiný nepřišel.

Jedna pajdavá blondýnka mi sebrala klobouk a nechtěla ho vrátit.

Pepa chytl hysterák, kvůli rozbité flašce. Pobíhal po sklepě s koštětem a rudý v obličeji křičel na všechny okolo „Všichni ven! Všichni vééén!“ Cecil se ho snažil docela úspěšně uklidnit, než sám rozbil skleničku… A psycho mohlo pokračovat.

Cecil nalitej jak tágo, mírně řečeno dislajknul můj komentář, že budu „beztak zase řídit ráno, aby se vrátily kroje“.
„Já nikomu dodávku nepučím! Slyšíš! Žádnej stárek nebude řídit moje auto!“ hádal se Cecil s naprosto fatalistickým výrazem ve tváři.
Hádejte, koho pak ráno naháněli po dědině, aby odvezl kroje? (nápověda: jeho jméno začíná na Erouš)

Jsem rád, že Luke byl u toho, neb bylo vždy dost příležitostí si ze sebe i ostatních udělat srandu. Viz epická akce na řetízkáči. Doufám, že má někdo foto. (jestli jo, tak mi to pošlete na mail)

Jedna sympatická slečna mi pověděla, že se „teď zrovna nemůže bavit,“ protože je málo napitá. Na což jsem reagoval, že se může bavit i bez chlastu. Ona protáhla obličej, zatvářila se jakože jsem největší idiot na světě a nejméně hodinu se se mnou nebavila. Luke to slyšel a řekl jen: „No jo, jsme starý! Dáme panáka!“

Dále bych chtěl říct, že Jinačovice jsou královstvím kazišuků. Sotva si člověk někde v klidu sedne, už je kolem něj deset lidí. Devět jich vypakuje, pět dalších přijde. Ach jo.

Radek se přes počáteční ostýchavost ukázal jako ideální sklepník a promotér. Jen tak dál.

Z Kuby se nakonec vyklubal dobrý tanečník. Já ti věřil.

Hlavně si nedávat žádné cíle. Nechtěl jsem pít – neustále jsem to porušoval. Chtěl jsem chodit dřív spat – dřív jak za svítání jsem ani jednou nešel.

Úplně bych zapomněl – velký dík Danovi a Honzíkovi, že mě vyzvedli na ramena a motali se se mnou na parketě plném lidí. Splnili jste mi malý sen.

Štítky: zážitky

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno

Komentování tohoto článku je uzamčeno.