Je určitě lepší si vzít jeden ze dvou E-pasů. My si vybrali Istanbul E-pass. Rozhodně se to vyplatí. Je tam spousta slev na vlezy do muzeií, taxi i výlety po okolí. Každý má trochu jiné podmínky a rezervované časy. Díky průvodcům se nemusí čekat v nekonečných frontách a vzhledem k faktu, že je letos v Turecku šílená inflace. Příkladem může být vstup 450TL jen do světoznámého vodojemu pod bazilikou.
Momentální kurz 1TL = 0.8Kč
My jsme zrovna chytili, že je sleva na výročí 100let založení Turecka. (Republiky)
Už v letadle jsem se naučil pro Čecha dvě důležitá slova - Bira a Sarap. Jak už vám asi došlo, Bira je pivo a Sarap víno. :-D
No, jejich pasovka je extremně pomalá.
Před terminálem (Sabiha Gökcen) je blázinec. Máme objednané taxi do hotelu. No, máme nemáme. Soukromí dopravci to tu mají rozdělené na sektory a my ten náš nemůžeme najít. Naštěstí si pánové nelezou do zelí a hned nás nasměrovali kam jít. Naháněč řekl, že za 5min. jedem. V otevřeném seznamu v appce má asi tak 100 dalších rezervací. :-D Odvoz absolutně neodpovídá reklamě a museli jsme na něj půl hodiny čekat. Maňana.
Jen cesta ve večerní zácpě přes celé město zabrala víc, jak hodinu a půl. Cestou jedeme kolem aspoň 8 nových obrovských mešit.
Je po desáté večerní a my konečně dojeli do hotelu. Hlavně kvůli spletitým ulicím, které jsou většinou jednosměrné. Jsme přímo v centru starého města. Noční rychlo procházka k Hagia Sofia a Modré mešitě. Máme je doslova za barákem.
Všude jsou toulavé kočky a psi. Vypadají dobře živení.
Poznámka ke kohoutkové vodě - pitná sice je, ale pít se nedá. Chutná a smrdí zatuchle.
1.den
Prší a to dost. Nic se nedá dělat, snad se to roztrhne.
Snídaně je super - talíř od všeho něco. Nejlepší byla papriková pasta s kořením. Musel jsem se zeptat kuchařky, co to je - Kahvaltilik Sos. Prý se dá koupit jen v prodejnách BIM, tak doufám, že po cestě někde bude. Aspoň dvě bych si chtěl koupit domů.
Vypadá to, že snad všechny restaurace mají střešní terasu. Pomalu se protrhává obloha. Musíme na náměstí před Hagiu Sofiu, kde je hlavní střetávací místo s průvodci.
Cisterna Yetebatan
Je tu kupodivu horko. Vznikla nejspíš v době vlády císaře Konstantina ve 4. stol. Vody je asi jen půl metru. Na sloupech je patrná původní hladina vody, zhruba ve dvou třetinách. Je obrovská. To bere dech.
Všiml jsem si děr ve stropě. Ty fungovaly jako studna přímo ze sklepů blízkých domů. Prý z nich i lovily ryby na prut. Někteří i na loďkách, dle starých fotografií.
Desítky korintských sloupů, které drží konstrukci pohromadě, byli údajně čorka z celého okolí... asi proto jsou tak krásné.
Ukázali jsme průvodci fotky z (tehdy) částečně otevřeného vodojemu na Žluťáku.
"To vypadá více moderně. Nevidím tam žádné řecké prvky..." podivil se
"On je totiž 150 let starý..."
Za břicho se popadal.
Cisterna je zrekonstruovaná, lze ji celou projít po lávce. Cestou jsou vystavena umělecká díla a sochy. Obří hlava nebo stín Meduzy. Pecka.
Natáčela se zde závěrečná scéna filmu Inferno (2016).
Menší kulturní šok je kouření. Kouří většina a všude.
Chce si to zvyknout na místní MHD. Všechny zastávky jsou přes turniket na kartu. Přestupy na mapě MHD většinou znamenají jít 3-4 ulice dál, ne někde poblíž,
jak jsme zvyklí. Pojedeme jednou z mála šalin (číslo 1) do přístaviště a pak přestoupíme na další linku. Déšť ustal.
Až teď na světle jde vidět jejich obscese Mustafou Kemalem. Po celém městě jsou jeho fotky s popisky, ze které doby a místa je pořízena a spousta informací o jeho životě.
Ve zkratce
Mustafa Kemal zvaný Atatürk byl nejlepší velitel turecké armády za 1.světové války. Díky jeho houževnatosti a tvrdohlavosti se mu podařilo v roce 1923 založit moderní stát Turecko, po rozpadu Osmanské říše a následných válkách s Řeckem a Bulharskem. Snažil se přiblížit Turecko víc na západ. Zrušil polygamii, oddělil vedení státu od církve, arabské písmo nahradil latinkou, zmodernizoval školství, zasadil se o větší práva a emancipaci žen, modernizaci průmyslu a mnoho dalšího.
Luci mě táhne do kopce. Prý je tu moc pěkná fotogenická ulice. Ulici najdeme relativně rychle. Nicméně to okolí připomíná trochu slum. Čím víc nahoru do kopce, tím větší bordel, více mříží na oknech. Nutno řici, že se necítím nijak ohrožen. V této části je hodně ruských turistů. Většinou ztracených, hledajících cestu. Offline Mapy.cz opět jedou...
Jdeme po ulici a jednomu staršímu pánovi upadl z tašky kartáč, tak jsem na něho zavolal a podal mu ho. Vypadal chudě. Poděkoval a ptal se odkud jsme. Když zjistil, že jsme Češi, tak začal lámaně mluvit česky! Prý krátce pracoval v Praze. Vzal nás kolem a ukázal ještě jednu místní zajímavost (duhové schody), kterou Luci taky hledala. Čekal jsem, kdy si řekne o bakšiš. On nic. Všechno nám ukazoval, zajímavě vyprávěl.
Najednou si sedl na schody a že mi vyčistí boty. Ne, že by to nepotřebovaly. Byl tak neodbytný, že jsem vyměkl. V tu chvíli mi došlo, že jsem pitomec. Jak jsem mu dal nohu na podnožku, souhlasil jsem s cenou aniž bych se zeptal nebo smlouval. Když mi potom řekl kolik chce, tak jsem myslel, že si dělá srandu. A pak ještě dodal, že je to za jednu botu... parádní pastička na turisty. Aspoň, že ty boty vyčistil pěkně.
Z Kabatasu jede lanovka F1 na Taksimské náměstí. Kabina je nová, moderní. Náměstí voní kebabem a pečenými kaštany z mnoha pojízdných stánků.
Z náměstí Taksim jezdí stará červená šalina po ulici Istliklal až k lanovce F2. Je to pěkná ulice. Na ceduli je Tünel. Doslova. :-D
Sotva si sednu, tak nějakej magor vyhodí slušně oblečeného pána naproti nám. Sice nerozumím ani slovo, ale dle gestikulace bych to viděl na : "Vypadni! To je moje místo!" A co teď.
Neustále mi ten magor něco vykládá a ukazuje fotky na mobilu. Vypadá najetej. Tyto typy se na mě odjakživa lepí. Proč já? Proč?! 
Dole zjišťujeme, že věž Galata na kterou chceme jít, je přesně v půlce kopce a též i lanovky. Takže namazat kolena a jde se zpátky do kopce.
Na věž Galata nakonec stejně nejdeme. Je tu kilometrová fronta a ze všech ulic se hrnou další davy. Vracíme se dlouhou ulicí zpátky na Taksim. Pod náměstím je přestupní uzel a metro. Pojedeme na Yildiz a dále na Ortaköy k mešitě u mostu.
Problém je, že tu je autobusový uzel, ale nikde se nedovídáme, který bus tam jede. Neustále se motáme dokola. Jejich verze Idosu ukazuje šílené kombinace trvající i přes 2hod. Přitom jsou to 2 kilometry. Na zastávkách nikde není rozpis zastávek. Občas elektronická tabule, ale stejně nejede nebo to nejde přečíst. Metro je v pohodě, autobusy jsou pro mě totální chaos. Motání se neustále dokola nám zabralo skoro hodinu a půl. Asi jsem rozmlsanej z Brna. Jdeme pěšky.
Potřebuju panáka. Pěšky to trvalo asi 20min. rychlé chůze. Lucie se převlíká na nábřeží na focení do jiných šatů. Místní pánové mají podívanou.
Terasa restaurace Seven Hills
Je z ní nejlepší výhled na obě mešity (Hagiu a Modrou). Zapadá slunce a pomalu se začíná rozsvěcovat město. Restaurace je solidně předražená. Mají ovšem dobré předkrmy. Všude kolem nás létají racci, jelikož je hlavně neplatící instagramisti krmí. :-D
Sice jeden Turek říkal, že se u nich dýško nedává, ale v účtu byla nesrozumitelná položka za 20%. Mno, nevím jestli je to jen zde, páč jsme kousek od nejprofláklejší pámátky, ještě k tomu v Unescu, nebo to už dělají všude? Bacha na to.
Egyptský bazar (Spice Bazaar) je jedno z míst, kam jsem se chtěl podívat a jako jinde je to turistická pastička. Ale je nádherně opravený. A ty vůně a barvy všeho koření a kvítí! Za chvíli zavírá. Je skoro tma. Stánky venku kolem bazaru budou otevřené déle.
Turci jsou úchyláci na kontroly. Zajímalo by mě, co se stalo, jelikož jsou všude v Istanbulu (úplně všude) detektory kovu s policií a zátarasy. Je Turecko policejní stát? Na turistických místech je dokonce speciální turistická policie. Jejich budky jsou na všech ulicích, poblíž památek. Asi pro jistotu.
PS
Večer jsem na netu našel, že v době, kdy jsme měli jet původně (koncem září), došlo k bombovým útokům.
Za naším hotelem je moc pěkný obchod s cukrovinkami. Bohužel nám majitel sdělil, že se do základu všech dává mouka, takže má Luci smůlu. Jediné, do čeho mouku nedávají jsou kokosky a na ty se moc netváří. Vybral jsem si krabičku. Jsou moc dobré, akorát přeslazené, takže pro mě nejlepší kombinace s ovocem. Tyto sladkosti jsou jak Trdelník v Praze - mají je všude. Nakonec nás obchodník ukecal na večeři v jeho restauraci hned vedle. Ceny sice nejsou malé, ale máme to se super výhledem z terasy a byl velice vstřícný ohledně technologie přípravy, jelikož s vysvětlováním, co celiak nemůže je to stejné jako u nás. A to jídlo byla bomba!
2.den
Dnes je ráno jako z obrázku. Sucho, asi 17°C. Od stolu je vidět na celý Bospor.
U snídaně nás přes okno hypnotizuje racek. Taky by si dal výbornou bagetu.
Věž Galata
Ve výtahu je grafika středověkého Istanbulu pohybující se s výtahem, jak stoupá nahoru. To mě baví.
Tato 70m vysoká věž je už z 6. stol.
Z vrchního patra je výhled na všechny části průlivu. Vzhledem ke strategické poloze města, perfektní bod ke kontrole plavidel.
Obrovský model starého města. Do posledního patra jít nelze - opravují střechu.
V každém patře je malá výstavka o historii města.
Náhodou jdeme kolem Rooftop Studia, na které se chtěla Luci podívat. Chtějí 30EUR vstup za každého - je to hlavně na focení. Platit se musí i když se nefotí. Je to velmi zajímavá budova kombinující velmi starý vnitřek i s částí výzdoby a destruktivní modernu. Ve zdech jsou díry. Nejdeme. Moc peněz.
Cestou na bus procházíme ulicí s deštníky. Je tu krom barevné výzdoby malinké kotě vytřeštěné z velkého psa. Pes se neustále motá kolem Lucie a loudí. Ta ho chce zneužít k fotcení, ale pes si lehne a dá se do pohybu až, když odcházíme. A jde s námi skoro až na zastávku. Cestou potkáváme pražské JZĎáky. Rychle pryč.
Palác Dolmabahce
Čekáme na průvodce. Palác je obrovský. A stejně tak i zeď, která ho odděluje od hlavní silnice. Od roku 1857 nahradil původní sídlo sultána Topkapi. Měl se více podobat evropským dvorům a přiblížit Turecko západu.
Vtipné je, že pokud chcete půjčit audioguida, musíte v kanclu nechat doklady nebo 100EUR. Při odchodu vrátí za přístroj. Začíná se tu tvořit pěkná fronta. Je teprve půl desáté.
První část prohlídky začíná v Haremu - sultánově privátní části. Ta je až na druhé straně paláce. Procházíme kolonádou. Prohlídka interiéru je bez komentáře. Je to tu krásné.
Druhá prohlídka je v přijímací části. Ta je v první budově za parkem. Spousta nábytku a nádobí. Společenský sál byl pecka! Něco tak brutálně zdobeného jsem neviděl. Do své smrti zde žil i Mustafa Kemal. Určitě stojí za návštěvu.
Od paláce pojedeme šalinou T1 do přístaviště v Eminönü. Každou hodinu vyplouvá trajekt na cca hodinu a půl dlouhou plavbu po Bosporu. Normálně by to stálo 100TL, my to máme v rámci E-passu. Jen si pípnou QR kód. Krásně se nám vyčasilo. Slunce svítí a hned je příjemněji. Jede se velké kolo směrem k Černému moři a za hradem Rumeli Hisari se otáčí a jede druhou stranou zpět. Lodí prochází starý pán s velkým tácem obloženým čaji a čoko tyčinkama. Všiml jsem si, že kafe moc nepijí, všude jen čaj.
Na závěr se projiždí kolem Panenské věže (Maiden's tower). Tam jsme původně chtěli jet, jenže tam toho moc není a zabere to stejný čas. Tato ikonická stavba tu stojí už od roku 408 př.n.l. a prošla dlouhým vývojem od celní stanice, obranné věže, karanténí nemocnice, až po maják. Při dobývání města roku 1453 byla zničena a poté znovu postavena. Jedna z legend praví, že se ve věži scházeli milenci. Muž každý večer přeplaval úžinu, následujíc světlo v okně. Tento způsob dopravy se mu stal osudným, když přišla bouře a on ve vlnách utonul. Ona to nezvládla a skočila do vody taky. Proto Panenská věž. Po tomto nešťastníkovi se jí říkalo též Leandrova. Dokonce si zahrála i v jedné Bondovce.
Kdyby jsme tak měli den navíc. Klidně bych tam jel.
Nenápadný EKO rejp - ani jedna z těchto stovek výletních lodí, které zde plují, sotva splňují nějaké EURO normy...
Vystupujeme opět na Eminönü a jdeme za Egyptský bazar. Teď přes odpoledne je tu lidí, že se nedá protáhnout ulicemi. Luci hledá nějaký salon, kde lze fotit. Má to být v domě s kanceláří.
Dům je v rozkladu, krom toho, že tato oblast Süleymaniye se turisty moc nehemží. I obchody vypadají hůř. Ahahaha chtějí 50EUR za vstup na osobu. Tak to néééé. Luci mě táhne někam jinam o ulici dál. Nějak mě to přestává bavit. Na druhou stranu bych sem nejspíš vůbec nešel.
Zase na střechu. Ach jo. Pěkná restaurace. Ten výhled je pecka! Chlapci chcou 20EUR za osobu. Ukecala je jen za sebe, když tam budu jen fotit, ale sám se fotit nebudu. S tím problém nemám. V ceně jsou i tradiční oblečky, ale ty si táhne svoje.
Celkově je ten pronájem pekně drahý. Na ofiko ceníku mají 30min za 100EUR. My tu jsme alespoň hodinu za těch 20. Stíháme to tak tak do západu slunce.
Na rohu ulice má borec nejlevnější čerstvé juice z ovoce ve městě. Granátové jablko je u nich nejdražší. Tlačí to přes pákový lis. Má to moc dobré! Doporučuji.
Konečně BIM! Tento obchod za 2 dny nikde nebyl. Jedno balení té výborné pasty stojí 25TL. Mimochodem, na potraviny je v Turecku 1% DPH. Fialo a spol. jděte víte kam...
Jedničkou šalinou na druhou stranu starého města.
Velký bazar (Kapali Carsi)
Jedno obří mraveniště. Má tu být údajně 66 uliček a 2000 obchodů. Historie této budovy sahá až do 15.stol. Jdeme jen nakouknout. Já jsem se sem chtěl podívat už od dětství. Chápejte Indiana Jones... Klidně by se tu mohla natočit scéna, jak Indy nahání spletí ulic chlapi s košem. Jen se to tam mezitím "trochu" změnilo. Většina uliček je opravená a čistá. Tady Indyho pobíhat neuvidím. Je to stejné očekávání jako ve Vietnamu - hledání něčeho, co už desítky let neexistuje.
Stejně za chvíli zavírají.
Bočním východem prcháme před davy, které jsou venku taky. :-D
Relativně kousek odsud jsou pozůstatky římského akvaduktu a v noci je to prý lepší. Cestou jdeme kolem další velké mešity Süleymaniye. Zadní uličkou, tmavými zákoutími mezi ruinami klasických dřevěných, ale i nových domů. Moc lamp tu nesvítí. Nikde ani noha. Žúžo dobrodrůžo.
Akvaduktem prochází hlavní tah, takže moc romantiky nehledejte. Nasvícený je jen trochu. Fotit se to přes stromy moc nedá. Původně bral vodu z kopců až u dnešního letiště.
Za akvaduktem je náměstíčko s trhem. Prodávají hlavně mořské potvory.
Nohy po celém dni bolí. Jedeme domů. Jen dojít kilák na šalinu, páč autobusům moc nevěříme. Je tu šílený provoz. Všechny silnice jsou ucpané. Je vtipné sledovat hádající se řidiče, když tu nikdo nezná předpisy. :-D
Rychlá večeře v nenápadné restauraci za rohem. Tady si berou automaticky 10% dýško a to tak, že u každé položky ručně navýšili před placením cenu.
3.den
Vzbudil mě déšť. Ach jo.
U snídaně to vypadalo, že bude nakonec pohoda, ale je to horší než monzun.
V 9:00 máme být u Hagie na její prohlídku. Na webovkách psali, že to jde jen s průvodcem. Máme objednanou prohlídku Hagie Sofie a Modrou mešitu. Na místě od průvodce zjišťujeme, že je to prohlídka Modré mešity a Hippodromu, který je hned vedle. Hagia nebude - ta je zvlášť. Je jedno, že máme všichni plášťěnky nebo deštníky, stejně jsme durch.
Hippodrom
Antická závodní dráha z dob Byzance. Taková velká Istanbulská pro vozataje. Dnes je to pěkné náměstíčko spojující obě mešity. V dobách své slávy dokázala aréna pojmou až sto tisíc diváků. Slušnej model.
Jak bylo řečeno v kultovním filmu Škola základ života - bylo několik týmů rozlišených barvami, jejíž fanoušci se přeli, který je nejlepší. Někdy se pře vymkly do pouličních nepokojů. Vůbec to nemá nic společného s fotbalem. :-D
Modrá mešita (Sultan Ahmet Camii)
Je novější. Obří dóm. Úroveň detailů zdobení je neskutečná.
Nefotím, mám zmrzlé ruce. Strašně tu táhne. Spoustu pouličních koček tu má z turistů svoje otroky.
Tento průvodce je pitomec. Než se vymáčkl, tak je před Modrou kilometrová fronta. Něco vykládá, ale vůbec ho neposlouchám. Čůrky ledové vody mi tečou po zádech a v botech mám vložky s vodním vyměkčením. Vzhledem k tomu, že se prohlídky překrývají, ptáme se jak je to se vstupem. Odpověď - mešity jsou stejně jako kostely otevřené všem, tudíž je vstup zdarma a bez nutnosti průvodce. Ach jo. To už je druhá chybná informace z jejich webovek. Hlavně, když jsem se ptal na podpoře, jestli to jde BEZ průvodce, tak to kategoricky odmítli. Paka.
Za půl hodiny máme sraz u brány do paláce Topkapi. Je hned za Hagiou. Srocují se tu kšeftaři. Dnes prodávají pláštěnky. 3x dráž. K dešti se přidala vichřice.
Došel průvodce z Dolmabahce, úplně durch. Křenil se jak zhulenej, tak se ho ptám, jestli má rád takové slunné počasí? Odvětil pouze, že jak začne pořádně pršet, léto skončilo.
Palác Topkapi
Do postavení Dolmabahce tu bylo sídlo sultánů. Tady by mě to nejvíc bavilo - obrovské hradby, zbrojnice, poklady, vyhlídkové terasy, zahrady a mnoho dalšího. Kdybych nebyl durch mokrej a zmrzlej. Bude tak 5°C, fouká silný boční vítr. I lidi s pláštěnkama se netváří pohodově.
První zastávka je ve starém byzanckém kostele, který předělali na zbrojnici. Očividně to nebyla jen doména komunistů. Sem tam jdou vidět na stěnách zbytky fresek. Velice zajímavá stavba.
3 brány a nádvoří podle společenského postavení. První pro všechny, druhé pro vládu, třetí pro studenty úřednické školy. No a pak Harem pouze pro rodinu a pár vybraných lidí.
Harem je za příplatek. Musí být nádherný. Úplně jsem si vzpomněl na babičku a její nekonečné sledování nekonečného seriálu Velkolepé století. Ta by se zbláznila.
V paláci muselo pracovat neskutečné množství lidí, jelikož jen sama kuchyně je obrovská, rozdělená na sekce dle určení.
Původně jsme chtěli jet rovnou z paláce na nádraží směr Tuzla, ale vezmeme to přes hotel, horkou sprchu a suché oblečení. Ještě ve vedlejším obchůdku koupit pláštěnku. Za kilo.
Cesta vlakem z nádraží Sirkeci potrvá hodinu. Stejně jako všude se prochází turniketem až na nástupišti. Trochu nás zmátl automat na vracení přeplatků ke kterému chodí spousta lidí a hned si pípají kartu.
Akvárium + kočičky v Tuzle
Je tam akvárium, Aslan park s velkýma kočkama, marina a zábavní park. Kdyby nepršelo, asi bysme tu byli schopní být celý den.
Kočičky dnes nejsou vzhledem k počasí. Mají zavřeno. :-( Kasa je venku v budce, ve které dva borci tahají jedno cigáro za druhým. Ani jsem je v tom kouři neviděl. :-D
Akvárko
Není to jen o exotických rybičkách, ale o tropické fauně celkově. Plazy, hmyz, opičky. My jsme tu zde hlavně kvůli akvárku s tunelem. A to se mi libí velice! Makety potopených lodí, antické stavby, kanony... a spousta rybiček.
Na závěr mají voliery s papoušky. Jsou po dvou. Zřejmě trpí ponorkovou nemocí, jelikož jsou všichni dodrápaní a oškubaní. Z poza rohu bylo slyšet hrozivé ječení. Asi jako křičící dítě. To se jen dva papoušci Ara nedokázali dohodnout, který bude sedět na nejvyšší větvi. Jejich souboj ve vysu na jedné noze, hlavou dolů jen tak něco nepřebije.
Od akvárka je to na nádraží pěkný kus cesty. MHD tu prý jezdí, ale zastávka nikde a bus nevidět.
Nicméně zde jezdí soukromé modré mikrobusy za 20TL za cestu. Měla by to být okružní linka, nicméně každý řidič říkal něco jiného. Těžko říct, jestli mají jiný okruh nebo jen nerozuměli.
Na nástupišti se k Lucii měla kočka bez ocasu. Jak se k ní nahla, kočka jí vlezla pod pončo a tak se jí zamotala kolem těla, že ji nešlo oddělat. Není divu, je kosa.
Ve vlaku jsme se domluvili na střešní vyhlídku mrakodrapu Sapphire. Máme do ní vstup v rámci E-passu. Cesta vlakem do čtvrtě Levent, evropské části města, zabere asi 40min. Už je tma.
Budova, která je nejvyšší v Turecku a svého času byla i nejvyšší v Evropě, se rozpadá. Skleněnou střechou, připomínající skokanský můstek, teče. Všude jsou kýble plné vody. Otevřených obchodů je tak třetina. Zbytek obchodních buněk je v dezolátním stavu. Výtah do 54.patra je na klíč a nehezky se třepe. Kdo by to byl řekl, že zrovna tohle bude adrenalinový zážitek?
Všude profukuje. Hlavně, že jsme museli jít přes tři bezpečnostní kontroly.
Lije a fouká nárazový vítr. Na terase se nedá dlouho vydržet. Je to značně nepříjemné. Výhled je ovšem pecka. Přes den to musí být ještě lepší.
Večeře u souseda na terase. Turecká musaka mi kupodovu chutná nejvíc. Daň a započítané dýško není napsané na účtence.
4.den
Vstáváme brzo, ať není fronta. Zase prší. Je snad 5°C max. Aspoň oblečení uschlo.
Konečně Hagia Sofia
Kombinace křesťanského kostela a mešity. Rozměr té stavby je dech beroucí. Venku se to nezdá, ale uvnitř se projeví její velikost. To se musí vidět naživo. Těžce doporučuji.
Grafity po Varjagském válečníku z 9.stol neuvidím, páč je v prvním patře na galerii a tam se nelze dostat. Probíhají nutné opravy.
Zima je tu jak sviňa. Lucie zase nahání kočku. Malé zrzavé kotě se rozhodlo s náma odejít, což se nelíbilo mámě kočce. Přišli jsme akorát. Odcházíme a už se to tu plní. Musíme zpátky do hotelu - za 20min přijede taxi.
Odvoz přijel na čas a v jejich typické pimp káře. Mercedes Vito v úpravě pro p*rn* casting. X-D (bar, bílé kožené sedačky a fialové osvětlení) Švihá to po dálnici, jak kdyby nás ukradl a ještě u toho telefonuje s manželkou. Pohoda.
Máme víc jak 3 hodiny čas. Tady se ukazuje, proč chodit na letiště 2 hodiny předem. Kor ve východních zemích. Neustálé vyptávání na check-inu, brždění, otravování... a z 30 budek aerolinek fungují 4. To je fronta!
Naše letadlo má kvůli počasí a zácpě na pojížděcí runvaji 50min. zpoždění. Super. Ještě musíme chytit vlak v Budapešti směr Morava, tak to snad stihneme.
Istanbul se mi moc líbil. To město je tak staré, že lze vidět vedle sebe 500 let a 5 let starý dům. Osobně si myslím, že na prozkoumání bez zbytečných nervů je ideál 5-6 dnů.
2024 ©