Letos vychází velikonoce akorát na narozeniny mojí ženy a ona se rozhodla, že je chce ztrávit dovolenou. Chtěla se podívat do Budapešti a já zase jak se to tam za těch 10 let změnilo.
Na dopoledne jdu do práce. Příště se na to vybodnu. Shon, nervy, nestíhačka... Workoholismus je zhouba celé naší rodiny.
Jedeme vlakem, cesta má trvat 4:10hod. Ještě, že jsme si koupili místenky, vlak je plný studentů. Hlavně ze Slovenska. Většina z nich celou dobu stála. Co je na prd - půl tratě je rozkopané, takže dojedeme zase pozdě. V Budapešti je několik nádraží, každé na jiné straně. My jedeme na Nyugati (znamená to západní).
PRO TIP NO.1
Až dorazíte do města, automaty na jízdenky MHD jsou fialové, označené BKK. Viděl jsem je jen u vstupů do metra a v podchodech. Na zastávkách jich moc není. Přes apku BudapestGo se dají koupit časově omezené jízdenky nascanováním QR kódu na dveřích šaliny.
(Ty žluté na nádraží jsou na vlaky.)
Doporučuju si koupit celodenku (2500HUF) nebo třídenní (5500HUF) jízdenku. Fakt se to vyplatí a nemusíte pořád koukat na čas.
Velice milé překvapení je, že konečně vyměnili staré autobusy Ikarus - hlučné a smradlavé pozůstatky dob minulých.
Je zataženo a docela zima.
Bydlíme v centru Pešti (okrsek 7), což je super, jelikož máme všechno v okruhu 2 km.
Ubytko je ve zrekonstruované střešní garsonce v domě z 30tých let. Na Maďarsku mě vždy bavilo, že se s opravami moc nepářou, takže dům má dveře na čip s domovní kamerou, ven se dostanete jen přes čudlík, všude trčí káble, ale ve vstupní hale je kóje na klasický telefon jak ze starých filmů, zábradlí se rozpadá a osvětlení tam je nejspíš taky původní. Na střechu se sice musí oknem, které je nepřirozeně vysoko, jelikož dveře jsou zamčené, ale ten výhled! Paráda.
Je kosa a začíná se smrákat. Byt je sice vybavený, ale není v něm jídlo. Naproti nádraží Nyugati byl Spar, metrem jsou to 2 zastávky. Vstup do obchodního centra Westend je přímo z linky modrého metra. Při odchodu jsme šli kolem bistra, které dělá moc dobré bezlepkové jídlo. A za přiměřenou cenu. Alespoň 1 den nemusím řešit, jak nakrmit tu moji hladovou příšerku s celiakií. :-D
Doslova za barákem máme největší synagogu. Večer má magický nádech.
Všude okolo našeho domu jsou mikro hospody a hladová okénka. Vypadá to jako nějaká unifikovaná obchodní buňka. Je to většinou jen bar a pár stolečků plus mini zahrádka nebo posezení venku.
2.den
Zataženo, vítr.
Sotva vyjdeme na ulici začne pršet. Ach jo. Před týdnem bylo azuro, 18°C.
Vyznat se v jejich aplikaci MHD je fakt kumšt. Jejich forma Idosu ukazuje nesmyslně složité a dlouhé trasy. Nakonec je lepší se zorientovat v mapě na zastávce. A je to i rychlejší. Jedeme šalinou k lázním Gellért a pak mini busem k Citadele.
Máme smůlu. Celá Citadella se stále opravuje. Konec stavby asi tento rok, ale nepíšou kdy. Kolem hradeb jsou zvláštní betonové objekty a průduchy. Nejspíš protiletecký nebo protiatomový bunkr. A to bude nejspíš důvod, proč nás dron poslal někam. Takže žádné epické záběry ženy vzhlížející na město.
Pod Citadelou u mostu, hned naproti vstupu do lázní Gellért je kostel v jeskyni. Zajímavé místo, po rekonstrukci. Komanči ho zničili, takže je vše nové. Vstup 850HUF.
Čeština je tu nejčastější cizí jazyk. :-D
Pivaře moc nepotěším - Maďaři jsou spíš na víno. Většinou se v hospodáh točí Staropramen nebo Pilsner. I Irish Pub vedle našeho baráku točí Plzeň. :-D
Rybářská bašta je "nečekaně" plná turistů. A to i přes fakt, že je kosa a jsou pravidelné přeháňky. Je hezké, že se město opravuje, nicméně opravují vše najednou. Praha je stověžatá, Budapešť sto jeřábová.
Proti prezidentskému paláci se znovu staví několik budov. Bohužel jsou hotové zatím jen betonové skelety, takže ty budovy vypadají jako německé bunkry Flakturm 1. Jsem zvědavý jak to bude vypadat až to bude hotové. Za rok, za dva to bude nejspíš bomba.
I okolí Savoyské terasy se opravuje. Mají tu parádní jezdeckou sochu prince Evžena Savoyského. Žádný div, jakožto rakouský velitel, Maďarům hodně pomáhal proti Turkům.
Jdeme podél hradby a parku dolů k řece. Pod hradem je park, který má 2 obrovské, neskutečně zdobené budovy, které slouží jen jako schodiště. Říkal jsem si, jak to tenkrát asi vypadalo při malování projektu... "Hele Franto, co kdyby jsme udělali nejhustější schodište na světě?"
A potom směrem k domů. Na náměstí je jazzové mejdlo a trhy. Dám si pravý langoš s česnekem. To je dobrota. Není mi po něm špatně jako u nás. Přitom je stejně velký. I tady podražili - 1900HUF (130Kč). V jednom stánku mají různé zvláštní variace jako s čabajkou, lečem nebo zepékaným zelím.
Je tu krámek s marcipánovýma koulema. Krásně voní. Vzali jsme krabičku po 8 kusech (na koruny 650, ve forintech si to nepamatuju). Ty koule jsou fakt velké.
Jdeme se ohřát domů. Necítím nohy a jsme zmrzlí.
Den ještě nekončí. Pojedeme na Margaretin most fotit osvětlené památky. Je to bomba. Jde vidět vše a i když prší a je zima, stojí to za to. Zpátky jedeme opačnou stranou přes Budu. Při studování mapy spojů MHD mi došel
PRO TIP NO.2 - Tramvajové linky jezdí skoro všechny lineárně, tzn. nemusíte ani znát číslo spoje, stačí vědět směr. Pokud samozřejmě nejedete na konec města.
Cestou zpátky na druhou stranu řeky potkáváme spostu opilců. Asi to bude tím dnešním svátkem (Velký pátek).
Kousek od baráku máme baziliku sv. Ištvána. A krásně osvětlenou.
3.den
Zase prší. Ach jo.
Půjdeme se podívat na Velkou tržnici. Máme to šalinou asi 10min.
Stará tržnice je krásná budova. Jde vidět, že jsou prázdniny. Chodbami se přes davy turistů nedá projít. Základní potraviny nejsou ani moc napálené a jsou všude stejné. Buď jsou domluvení nebo maji ceny regulované městem. Alkohol a klobáse už je jiná liga. Ceny jsou 2x vyšší nez v obchodě. 15min stačí - to se nedá.
Prcháme do nákupáku pobrat místní dobroty za normální ceny. Tam není tolik lidí.
Na oběd se jdeme kouknout na Gozsdu udvar, několik vzájemně propojených forhausů plných hospod a stánkařů. Naháněčka nás uvedla do jejich pěkné hospody. Při čekání na jídlo jsem si všiml, že sedíme naproti hospodě Jamieho Olivera. :-D Luci si dala naproto luxusní žebra, já guláš z jeleního na víně. Mňamka.
Přestup na staré (žluté) metro je poblíž na Deak Imte tere. Jet tímto metrem je samo o sobě zážitek. Stejně tak i všechny zastávky, které vás přenesou do konce 19. století. Mimochodem se jedná o nejstarší metro v Evropě hned po tom v Londýně. Jede na Náměstí hrdinů. Za ním je rozsáhlý park s lázněmi Széchenyi, zoologickou zahradou a mnoha muzei. Včetně muzea zemědělství v hradu Vajdahunyad. Zajímavá je budova etnografického muzea se svou prohnutou stavbou umožňující pohodlnou procházku po střeše. Z vrcholu střechy vypadá jako umělá sjezdovka. Takové stavby mě baví.
Cestou zpátky do centra se zastavíme u Opery. Večer hrají a přes den jsou prohlídky. Nádherná budova. Detailní výzdoba. Nebudu se připojovat k hordám fotících turistů. Někdy stačí se jen kochat.
Příští zastávka Parlament. Jede tam přímo na náměstí červená linka metra. Kousek od budovy parlamentu, na nábřeží je monument s botami, který je smutným mementem na židovské oběti za 2. světové války.
Kouknutí a kochání se budovou paláce Vigadó. Za ní je náměstí ze kterého vyráží žlutá linka metra. Ono i ta projížďka tramvají po kolonádě stojí za to.
Zasraní revizoři! Za 2 dny nás kontrolovali nejmíň 50x. Při vstupu tě kontrolují a pak při výstupu zase. Už mě to nebaví.
Večerní panák v hippie baru Szimpla Kertmozi nebude. Je tu fronta tak na 3 hodiny. :-D
Chtěl jsem si dát alespoň panáka vedle ve forhausu plném foodtrucků a mini barů, ale tam to vypadalo stejně.
Celkově je venku strašně lidí.
4.den
Na obzoru se začíná trhat oblačnost. Ano! Snad bude dnes lépe.
Je neděle, Luci jde na mši do Ištvána. No, kdo z vás to má? Já si krátím čas relaxací na "balkóně" čili střeše. Jako správný urbexák jsem si vylezl na výtahovou šachtu a rozhlížel se kolem, dokud jsem si nevšiml, že na mě vyděšeně kouká paní z vedlejšího domu, tak jsem raději slezl z dohledu. :-D
Na netu jsem našel info, proč je prostranství před domem - Madách Imre tér - neustále plné deštníkových skupinek turistů - celý blok je technická památka.
Dnes je na pořadu dne prohlídka parlamentu. Zastávka Kossuth Lájos tér.
Vstup je od řeky nebo na druhé straně náměstí od metra. Chodí se po 15min, prohlídka trvá 45min. Vstupné 5000HUF. Prohlídka je v mnoha jazycích. Překvapila mě slovenština, protože je známo, že Slováci Maďary moc nemusí vzhledek k tomu, jak se k nim do rozdělení a přidružení k Česku chovali a Maďaři zase Slovensko považují za své území. Bratislava (maďarsky Poszony, v němčině Pressburg) byla dlouhá léta sídelním městem maďarských králů. Bezpečnostní kontrola jak na letišti.
Kupovat dost dopředu, jelikož věčně nejsou lístky. Luci se podařilo na poslední chvíli vychytat anglickou verzi.
Milovníci secese a detailů si přijdou na své. Nevěděl jsem kam dřív koukat, jak propracované sochy, vitráže, malované stropy atd. tam jsou
Je to bomba. Doporučuji.
Venku před hlavním vchodem do parlamentu jsou 2 sklepy po původní vzduchotechnice - lapidarium a památník obětem 25.října 1956 (Sovětská invaze), které se otevírají na střídačku. Hlavně druhý zmíněný je síla.
Vstup zdarma.
Oběd si dáme v tradiční maďarské restauraci na začátku Kígyó utca jejíž jméno si nedokážu zapamatovat. Sice trošku dražší, ale moc pěkné místo. A jídlo perfektní. Na téhle ulici jsem si uvědomil, proč se městu říká Paříž východu. To misíte vidět. A taky je tu stejnojmenná pasáž, která je naprosto dechberoucí.
Konečně vykouklo slunce! Hurá hurá hurá! Hned je svět krásnější.
Půjdeme do baziliky sv. Ištvána na vyhlídku a pokladnici. Normálně se platí za všechno, ale v rámci velikonoc je vstup do baziliky zadarmo. Plný 4500HUF, dnes kombinovaný 3200HUF. Kasa je akorát trochu blbě za rohem v jiném domě, což mate a lidi se tam pak motají.
I když jedete výtahem, stále zbývá vylézt po průmyslovém schodišti 145 schodů. (Než jsem našel druhý výtah schovaný za rohem.)
Markétin ostrov
Je to vlastně jeden obrovský park na který se jede šalinou doprostřed mostu, kde se vystoupí na zastávce. Jsou tam i lázně, asi letní divadlo, něco jako malá zoo a ruiny kostela a zřejmě kláštera (nebo tvrze s kostelem). Dokonce sem jezdí bus.
5.den - Velikonoční pondělí
Lucie má narozeniny. A jak už to bývá, když vám končí dovolená, je slunečno. Vypadá to na po měsíci zimních dnů na jeden konečně teplý.
Dnes si jdeme zpravit náladu na hrad. Lucie chce fotky. Od "parku" Erzsébet tér jede přímý bus a dělá kolečko kolem celého hradu (16 a 216). Je tam za 10min.
Jdeme rovnou na Rybářskou baštu. Až na pár upištěných instagramových asiatek tu nikdo není. Mno taky je 7 ráno. Koukám, že všechny četly stejný blog - stejné pózy, gesta a místa odkud kam mě máš vyfotit. Je 10°C, takže se holky dost klepou v těch letních satičkách. :-D
Než v 11hod nasedneme směr Morava, ještě se pokocháme hradem a městem bez deště a zástupů turistů.
Na autobusovém nádraží Népliget mám malé dejavu. I zde se to změnilo k nepoznání.
Závěrem
Musím uznat, že se od doby, co jsem tu byl naposledy, toho hodně změnilo a to v dobrém. Místní jsou v pohodě, všichni umí anglicky (i němčina byla slyšet), do oprav památek se naházelo neskutečných peněz a ještě spoustu se jich momentálně opravuje. Dopravní podnik má novou a moc přívětivou image, přehledný systém dopravy a jízdného, v centru se renovují zastávky metra a vypadá to moc dobře. Jen ta část aplikace BudapestGo, která má hledat spoje, tzn. něco jako náš Idos je úplně na prd neb malá vada na kráse.
Celkově vzato se mi Budapešť líbí víc jak Praha. Taky je tu Mekáč a spoutu jiných konglomerátů, ale je jich tu méně a i to město je celkově méně přepleskané. Není tu tolik billboardů, otravných naháněčů, nepořádku, levné zábavy a v obchodech se suvenýry jsou místní věci. Pokaždé, když přijedu do Prahy, je to tam jak v cirkusu a to je škoda.
Praha by se mohla učit. A Budapešť od nás koupit licenci na mapy a přehledný informační dopravní systém.
PS
Jestli chcete pochopit moje lehké rýpání na začátku ohledně dopravy a metra, pusťte si dnes již kultovní maďarský film Revizoři z roku 2003.