Tento zvláštní rok jsme původně zahraniční cestu neplánovali. Ne ze strachu z koronosaura, ale kvůli nadměrné buzeraci ze strany úřadů. Nakonec nebyl problém byrokracie, ale počasí. Skoro tři měsíce pršelo a v několika oblastech země byly silné záplavy.
1. den
Přes týden nebyl na nic čas, tak se to dohání ráno. Klasika. Mno, hodina zpoždění. Mañana.
Nečekaně je zase půlka D1 a Německa rozkopaná.
Cestou se stavíme kouknout na hrad Hohenzollern. Zavírají za pár minut. Tak nic, ale příště se sem stavíme i na prohlídku. :-( Drony jsou zde výslovně zakázané. Záběry nebudou.
Schaffhausen
Celníci poprvé v životě nechtěli vidět papíry. Nevídané! Prej korona! To určitě! Zrovna Švýcaři dělali vždy na hranicích problémy. Letos žádné testy a podobé kraviny.
Za čárou kupujeme dálničku. (Vignette karte) Za 40CHF na celý rok. Jiné nemají. Jezdit bez dálničky se tu nevyplatí.
Rheinfall – Rýnské vodopády
Letos je tu strašně lidí. Parkujeme až na posledním parkovišti. Samej arab. Je to zvláštní. Tolik jich tu nikdy nebylo. Vzduchem voní pečené maso na grilu a ovocné tabáky z vodáren. Vypouštíme drona na pár záběrů.
Na druhou stranu Rýna k zámku nepůjdeme, je pozdě. Zapadá slunce a i tak dojedeme kolem půl desáté. Ta hodina nám schází.
Nicméně, kvůli chybě v navigaci jsme jeli 3x přes hranice. :-( Opět žádná kontrola, žádní celníci, žádné testy, žádné píchance...
V Luzernu má několik dní vydatně pršet. Lucie píše do Ticina, jestli bychom nemohli přijet už zítra. Majitelka souhlasí. Zítra jedeme do Bellinzony.
<<<FOTOGALERIE>>>
2. den
Jedeme přes Gotthard pass starou cestou. Těsně před naším výjezdem z dálnice se stala nehoda. V rádiu říkali, že před tunelem je 20km kolona. Ahahaha. :-D Stojíme na místě 1:20hod. Ach jo. Vesnici Pffafensprung si budu dlouho pamatovat. Srandovní název. Bunkr v Airolu nebude. Prohlídka je na 2 hodiny a na to zase není čas...
Cestou se domlouváme na malou zajížďku na Furkapass, kde se točil Goldfinger. Po cestě je spousta horských klikatých zatáček. Zrovna u jedné pěkné vyhlídky zastavil borec v obleku Bonda a Aston Martinu DB5 a dělal tu slušnou zácpu. Popojeli jsme o kousek výš k jednomu čumendo pointu. Byla tam vybledlá cedule s fotkou zatáčky, ve které stojí ten borec. Na stejném místě ve stejné póze stál Sean Connery. Má nalepené na kapotě logo Alpine Adventure 2021. Během pár minut se tu na malé ploše mačká 6 nových Aštnů. Luci vypadá nadšeně. Ahahaha.
Čupr místo na projetí motorky.
Gotthardpass je plný opevnění různé velikosti. Později večer jsem googlil a zjistil, že už od římanů měl strategický význam - jedna z mála cest přes Alpy, spojující jih Švýcarska s centrální částí země a Itálii se zbytkem Evropy.
V Obergardmenu je u silnice nápadná boule, obehnaná ostnatým drátem se dvěma vojenskýma "mini Tatrovkama" Mowag.
Bunkry na Galenstocku 2023m.n.m (Fort Fuchsegg)
Dva pěchotní sruby se perfektně maskují jako chajda. Pod nimi jsou čtyři otočné věže pro 10.5cm kanón. Původně jsem myslel, že je jich osm. Každá je jinak velká s kopulí z betonu vypadající jako velký kámen, kterých je tu kolem dost. Všechny objekty jsou propojené štolou. Vstupní objekt je poblíž parkoviště, zapuštěný do kopce za objektem původní restaurace. K němu už jsem nešel, protože byl dál a moje drahá už tak rozdýchávala, že běhám po hřebenu jak malé děcko. :-D Docela rychle se tu zvedla mlha a ochladilo se.
Zatáčka, ve které stojí původní hotel s restaurací, byla též v Goldfingerovi.
V dřevěné samo si budce u silnice kupujeme domácí máslo a jogurt. Jsou všude.
Celkově je to moc pěkná cesta jak autem, tak pro motorkáře. Jen pozor, dost lidí tu jezdí jak prasata, což na úzkých silnicích, kde se jede zrcátko na zrcátko, není úplně v poho.
Zastávka hotel Belveder Rhonegletcher 2300m.n.m.
Zase Bond. Hotel býval známou zastávkou a restaurací. Od roku 2016 je zavřený. Zbyl po něm akorát giftshop s možností kouknout na ledovec, který za tu dobu pěkně ubyl.
Příznivci vojenské historie si určitě všimnou Fortu Galenhütten nad hotelem Belvedere. Jeho masivní stavba z bílé žuly jde vidět z dálky i za špatného počasí. Fort je sice uzavřen a opuštěn, ale lze k němu dojít pěšky a okouknout ho zvenku.
Furkapass, odpočívadlo Obergestein (druhé, dál od Furky)
Zajímavostí, které si málokdo všimne, je bunkr zapuštěný do kopce pod úrovní parkoviště. Má 2 střílny po dvou. Jedna je maskovaná nabarveným pletivem - od silnice - druhá je bez maskování směrem na železniční tunel. V době stavby tu byla jen polňačka.
Jde ho obejít dokola. Ale pozor! Cestička je úzká, příkrá a jako na jiných místech je z ní veřejný záchod. Takže pozor na miny! :-D
Začíná solidně pršet. Bude mlha. Čím výš jsme jeli, tím méně bylo vidět.
Závěrem je město Airolo, kde je bunkrů hned několik. Zřejmě další z nich je u Panorama bufetu. Dále jsou zde 2 bunkry volně přístupné veřejnosti a velká kasárna.
Ubytko máme domluvené ve vesnici Verdabbio nad Bellinzonou. Cesta tam je zážitek sama o sobě... To se musí zažít.
Sotva jsem dotahal věci z auta, dojel borec z tunelu. Stál před námi v koloně na dálnici, když jsme stáli v koloně, vylezl, vytáhl lofasa a ve středovém pásu si ulevil. :-D
3. den
Je pondělí a kostel mlátí všemi zvony v 7 ráno. Aaaah. A do toho vřeští kohout. Hájzl.
Cesta je přes den uzavřena, musíme jinudy. Úzká horská cesta, kde projede sotva jedno auto. 2x musíme couvat na poslední uhýbací pás. Lucie nervuje.
Lugano - klasický problém najít parkování. Staré centrum je moc pěkné. Dokázal bych se tu dlouho toulat.
Nábřeží je krásné, jezero obrovské. V jedné z mnoha budek si dáváme gelato. Malý kopeček 3.50CHF. (malý italský) Výborná! Jeden úplně stačí.
Monte San Salvatore
Po nábřeží se dá dojít celkem rychle pěšky. Jedeme zubačkou (funiculare). Nebo můžete pěšky, ale je to na 2hod chůze do kopce.
Na vrchu je hotýlek s restaurací. Jak jinak. Ve Švajcu to snad ani jinak nejde. Podél cesty ke kostelíku je výstavka o historii kantonu Ticino a Gotthardského průsmyku. Nejvíce se mi líbily dobové reklamní plakáty.
Ze střechy kostelíku je úžasný panoramatický výhled. Při dobré viditelnosti je vidět až do Milána.
Cestou k autu se stavíme na jídlo. Všechny restaurace jsou 4 hvězdičkové. Drahé a nic bez lepku.
Migros! Záchrana. Nemají sice, tak jako u nás, označené "zdravé koutky" bez lepku, ale v Migru se dá koupit dostatek chutných hotovek, které jsou bez lepku (když se hodně díváte).
Večer koukáme na Goldfingera a porovnáváme záběry. Hodně velké rozdíly od roku natáčení. Tenkrát na některých místech nebyla pořádná silnice, jen polňačka...
4. den
Valle Magia a Valle Bavorno. Je podobná Valle Verzasca, ale širší. Žije tu víc lidí a je víc v nížině. Momentálně je toto místo velice malebné, ale ještě před zhruba 100 lety to byla nejchudší část Švýcarska.
Foroglio - honba za záběrem. Parkoviště je nacpané a světe div se - drahé. Jedeme zpátky a parkujeme asi 2km dál. Pěkná značená cesta lesem. Vesnička Foroglio je v typicky místním stylu - malé domky z velkých černých kamenů. Vesnička je mezi ledovcovou řekou a vodopádem.
Oběd ve městě Bignasco, podél proudu řeky na římse u kostela. Podle mého gusta. Sluníčko, vysoko a u vody. Příjemně fouká vítr.
Locarno
Hrůzo parkáč styl Itálie - vše úzké i na malé auto. Připomnělo mi to parkování v Monacu. Východ do velkého zvýšeného kruháče, který ze začátku vypadal jako velké betonové nic, skrývá muzeum pod širým nebem. Zbytky hradeb a kostela. Spíš pod betonovou čepicí.
Hned za kruháčem je hrad a zbytek hradeb. Na bráně je znak, který už jsem někde viděl, jen nevím kde.
Had pojídající dítě - jedná se o erb rodu Visconti, kterému tento kraj patřil, než ho dobyli Švýcaři. Povědomý mi byl, protože ho má ve znaku automobilka Alfa Romeo.
Nádvořím hradu se dá projít do starého města. Dovnitř hradu se nedá jít. Asi zase korona hysterie. Poslední dobou výmluva na všechno.
Při mém oblíbeném, bezcílném toulání centrem, jsme narazili na zajímavé dveře, které vedly do malé, útulné zahrady. Paráda!
Madonna del Sasso
Lucie si nemohla vzpomenout na jméno vyhlídky na kterou se chtěla podívat. Když mi ukázala obrázek kláštera na pohlednici, tak říkám vede tam zubačka a kancelář je za rohem. Jedeme. Zpáteční lupen 7.50CHF za dospělého.
Do Ascony už nepojedeme. :-( Je pozdě. Je to sice kousek, ale cesta domů potrvá min. hodinu. Pomalu zapadá slunce, jehož paprsky vytváří na jezeře tisíce jisker. Romantika jak sviňa.
Po deváté večerní přišla pravá horská bouřka. Hřmění se táhne celým údolím. Koukám na blesky. Fantazie.
5. den
Je hustá mlha a kosa. Uvidíme, jak se počasí vyvine. Teď toho moc nevidíme.
Teprve po 12. hodině se udělalo přijatelně. Jedeme do Bellinzony.
Bellinzona
Hlavní město kantonu Ticino. Je to relativně malé město. Dominantou jsou 3 románské hrady nad sebou, spadající pod Unesco. To je důvod vysokých cen v hotelech.
Mají otresně udělané webovky. Všechno odkazuje na Bellinzona Pass online lístek, který je na vše za 28CHF. To by nebyl problém, ale my nechceme jít na vše. Odkazy pak přesměrovávají někam jinam nebo zase na Bellinzona Pass. Nikde není napsáno, kolik stojí solo vstup. Nakonec jsem ukecal Lucii na všechny.
Castel Grande
Jak už název napovídá, je největší ze všech tří hradů. Nejníže postavený, z vnější strany posazen na vysoké a příkré skále.
Na Tore Nera (Černá věž) se dá pohodlně vylézt až na vrch úzkymi točitými schody. Nic pro baculky. Luxusní výhled.
Hrad se dá celý obejít. Milovníci středověké architektury si to tu užijí. Strategicky šikovně položené hrady stojí na třech kopcích v jedné řadě a dělají tím silnou obranu.
Všechny hrady se dají pohodlně obejít pěšky.
Vnější obvodová hradba, připojená k hradu, má v sobě tunel se střílnama na obě strany, označené jako Murata. V italštině to znamená něco jako zazděný. Z hradu se dá jít přes klikatou uličku na náměstí a bokem kolem baziliky na hrad Montebello.
Montebello je druhý velký hrad v řadě. Je z nich nejzajímavější. Z donjonu je pěkný výhled na staré město a Castel Grande.
Je v něm muzeum osídlení místní oblasti. Líbí se mi, že nechali velkou část hradeb stát i s věžemi.
Vstup z vnějšku je přes dvě brány s dvěma padacími mosty. Nebo zadem, pěšinkou ze starého města a boční branou.
Zajímavé je, že všude je napsáno vstup 10CHF (konečně vím cenu), ale nikdo to nekontroluje. Až pokladní na cigáru se nás ptala, jestli máme lístek. Stačilo říct, že jo a dál to neřešila. Zřejmě počítají s tím, že jsou lidi slušní.
Sasso Corbaro
Nejmenší a nejvýše položený ze všech tří hradů.
Malej, ale chytře postavenej. Pravda, z blízka zase tak malý není. Dá se jít pěšky, dojet busem nebo autem. Hned pod hradem je malé parkoviště.
Uvnitř je moc pěkná výstava renesančních italských malířů.
Cesta dolů je žůžo dobrodrůžo se super vyhlídkou. Nepříliš udržované pěšinky a zkratky. Pěkná procházka starou vilkovou čtvrtí ke kostelu Chiesa di San Biagio a Villa dei Cedri.
Villa Cedrata
Z hygienickych důvodů zavřeno. Posraná korona hysterie. Zrovna taková zajímavá budova. Ale park je pěkný.
6. den
Přejezd z Ticina do Tiefencastel. Cesta horami je malebná a únavná. Nahoru, dolů a tak pořád dokola. Člověk si říká, kolik musí ti naši chudáci, přepracování úředníci vymyslet výmluv, když vidíte, KAM se dá postavit dálnice.
Mezi Sufers a Bärenburg je festung muzeum (Crestawald). Hned pod přehradou. Koukal jsem na netu a jednou se tam v rámci pánské jízdy pojedu podívat.
Landwasserviadukt
Železniční most v Unescu. Panoramatická Rhätische Bahn/Bernina. Most lze fotit ze dvou stanovišť - před tunelem a vedle něj. Ten před tunelem je z lepšího úhlu. Čekání na vlak je nekonečné... mezitím nám chcípl dron. Párada. :-D
Btw, když máte net, dá se podívat, v kolik ten vlak jede.
Jedno z mála parkovišť, kde se neplatí.
Projíždíme východní částí, údolím mezi Thusis a Sargans. Po obou stranách se to hemží hrady, tvrzemi a ruinami věží a hradů. Lízáme hranice s Rakouskem a Lichtenštejnskem. Habsburkové nevysírali jen nás, nýbrž i Švýcary.
Úzkou a klikatou (jak jinak) cestou na 
, byla cedule "už jen 45 zatáček do St. Martin."
Průjezd od přehrady je časově omezen. Zajímavý systém. Vždy 20min z jedné strany a 10min. rezerva.
Teplota spadla na 14°C.
Z druhé strany se nám vyřítilo auto. Chlap koukal a čekal, že couvneme. Jenže mi neměli kam. Šel kolem borec se psem a jen kroutil hlavou. Pak na něj něco řval a ukazoval na hodinky. :-D
Čumendo na přečerpávací nádrži. Někdo tu do kaverny pověsil figuríny z obchodu. Je to dost divný.
Pfäfers
Ruina hradu Wartenstein a kostelík na kopci. Na druhé straně louky je vysoká socha Ježíše. Lucii nebaví, že ji pořád někde tahám po ruinách. Jde se podívat na Ježíše a já na hrad. Začíná dost foukat. Zřejmě bude pršet.
Bad Ragaz je krásné lázeňské město. Dle modelů aut - jiná liga. Lucie se chtěla podívat na nějaký zvláštní kostel. Zajímavé, kam se člověk dostane, když hledá něco úplně jiného.
7. den
Je kosa a mlha.
V Lauterbrunnenu je 14°C. Špice jsou zahalené mlhou. Občas prosvítá slunce. Za hodinku by mohlo být hezky.
Vycházka na Staubbachfall. Zase tunel. Mě připadá, že bez tunelu se ti Švýcaři cítí nazí.
Zajímavostí pro knižní fanatiky je, že tento vodopád byl inspirací Johanu Wolfgangu von Goethovi k vytvoření básně Gesang der Geister über den Wassern.
Stechelberg – lanovka na Schilthorn
Na Schilthornu je zataženo. Chvilku si počkáme. Jdeme se podívat na blízký vodopád Mürrenbachfall... který je se svými 430m náhodou nejvyšší v zemi.
Předčasný oběd pod vodopádem na grilovacím plácku. Gril je volně k použití, dřevo taktéž.
Na Schilthorn 2970m, kde se točil Bond "Ve službách Jejího Veličenstva", je to na 3 přestupy za 108CHF. Do jedné kabiny se vleze 80 lidí.
Je tu muzeum plné zajímavých rekvizit a fotografií z natáčení. Nejlepší je kabina vrtulníku Alouette s projekcí letu. Vrrrrrrrržum.
Venku se to honí. Chvilku peče slunko, pak se zatáhne a přes mlhu není vidět ani na konec terasy. :-(
Škoda. Z terasy je vidět celý Berner Oberland s nejvyššími body, včetně Eigeru, Jungfrau a Mönchnu. Teda, když je vidět.
Jdeme zahnat zklamání do otáčivé 360st. restaurace. Třeba se to spraví. Rajskou polévku mají moc dobrou.
Přímo z Schilthornu vede od lanovky černá sjezdovka (jak je i v Bondovi vidět). Pro fajnšmekry.
Na Birgu je Thrill walk - chodník obehnaný okolo skáli a Skyline walk - skleněná terasa. Ani tady není nic vidět.
Trochu mi ta bouda připomíná lanovku z filmu Kam orli nelétají.
Poučení pro příští generace:
1) nejdřív koukněte na webkameru
2) vstávejte brzo - ideálně hned po úsvitu než se zvedne oblačnost
3) pokud je nahoře mlha, nezmizí
Koukáme na Bonda, tentokrát na Ve službách Jejího Veličenstva. Ty záběry na Piz Gloria jsou epické.
Až letos mi došla jedna věc. Zhruba od 70tých let se používá na stavění úplně všeho litý železo beton. Proto moderní domy vypadají jako malé opevnění. Asi to má něco společného se stále platným zákonem o protiatomové ochraně, kdy každý dům musí mít protiatomový bunkr, který je většinou ve vyztuženém sklepě. Nicméně to kazí okolní klasickou architekturu, protože spousta domů, je litá komplet. Jen okna a dveře nejsou z betonu.
8. den
Chceme do hor a tam je zase hnusně. Bude po většinu dne zataženo s deštěm. Ach jo. Lucii je špatně, tak bude mít válecí den. Já si zajedu do Fullu na akci.
Panzermilitär museum Full, kanton Aargau
Je hned vedle jediné jaderné elektrárny ve Švajcu.
Bez covid pasu ani hovno. Šupáci. Ještě, že ten naprosto zbytečný test papír mám.
Vstup 15CHF solo nebo 22CHF kombinované s bunkrem v Reuenthalu, který je na kopci nad muzeem. Dá se tam jet autem nebo v rámci akce "army busem", což je mini Tatrovka Mowag Duro. Tento vůz uvidíte úplně všude, kde je vojsko.
Živé jízdy tanků. Zrovna proháněli T-72 s českými insigniemi a M113.
Muzeum je rozděleno do 2 velkých hal.
V první je sbírka švýcarské armády, mix Varšavské smlouvy (hlavně ČSLA) a druhoválečné stroje. Vše v perfektním stavu.
Druhá hala je 3. patrová
Snížené přízemí – automobily značky Mowag
Přízemí – suvenýry, vykuchaná kastle Tigera II, protiletecké zbraně…
Podesta potěší modeláře. Spoustu dioramat a modelů tanků, lodí a automobilů. Možno si zajezdit na tankovém trenažéru, jen je to šíleně drahé.
1. patro - švýcarská obranná technika – kanony, minomety, protitanková děla, motorky atd.
2. patro - reklamní místnost firmy Oerlikon
Tradiční burza, hlavně švýcarské vybavení. Uniformy švýcarské armády se dají sehnat za pár set korun. Je toho tolik, že už mě to ani nebaví fotit. Kdybych četl všechny popisky, co mě zajímají, tak tu budu týden. :-D
Muzeum opevnění v Reunthalu už jsem nestihl v otevíračce, ale kouknout jsem se šel alespoň ven.
Dva perfektně maskované objekty mířící na Leibstatt přes Rýn, který tu dělá hranici. Asi 40m před nimi je zákop.
Po celé délce opevnění jsou 4 řady betonových protitankových ježků, dnes řádně zarostlé.
Zase začíná pršet. Jedu domů. Jsem uťapanej.
9. den
Brünig. Cestou jsem narazil na Babeťácký gang! 8 týpků oblečených jak idioti. Co mi to jen připomíná? :-D
Jeli tak 10 km/h, museli šlapat, za nima fronta jak blázen, ale všichni vyřechtaní. Velmi úspěšně ucpávali hlavní silnici na Interlaken. :-DD Vykouzlili mi obrovský úsměv.
Rosenlaui
Cesta stojí za to. Úzké silnice podél řeky Reichenbach a kolem Reinbachfallu z vrchu. Pozor, jako všude na světě se tu rozmohly koloběžky. Lidi na nich nedávají pozor.
Platba za parkování se platí v budce na začátku přírodní rezervace. (hlavně dlouhodobé stání) Teplota 14°C.
Gletscherschlucht Rosenlaui
Začalo pršet. Teplota spadla na 10°C.
Zase Unesco. Trapáás.
Vstup 10CHF
2 vodopády, 12 tunelů.
Hustý, jak ta voda dokázala za pár milionů let rozříznout skálu na půl. Je to taková zmenšená verze Aareschluchtu.
Cesta je jednosměrná. Za turniketem se dá jít na parkoviště jen po pěšince lesem.
most Handeckfallbrücke
Už jen cesta k němu stojí za to. Původně velmi špatná horská cesta Grimselpasem (jejíž zbytky je z mostu vidět), je teď docela v pohodě, jelikož je tu spousta nových tunelů a další se staví. Nechápu, jak sem mohli lidi jezdit v zimě na lyže. Nám teď solidně prší a zvedá se mlha.
Vyfotit most samotný byl docela oříšek. na mostě se zrovna producírovala nějaká instagramová lady. Po 300 fotografiích foťákem, 100 fotkách z mobilu a 10 přeletům dronu, nás konečně nechala přejít na druhou stranu. :-DDDDDDDDDD
Zubačka se 106% stoupáním, postavená roku 1926. Dnes nejede. Prší, je zima a mlha. Ach jooo.
Sýrárna Handegg. Mají jen kozí sýr.
Venku v chlaďáku měli Hasli-glace. Mysleli jsme, že je to jogurt a ona je to zmrzlina. Venku 9°C a my si dáme zmrzlinu. Pohoda.
Později jsem našel, že slovo "glace" je z francouzštiny a znamená něco jako nanuk. Taky mě mohlo napadnout, že "glacier" znamená ledovec….
10. den
Schilthorn 2. pokus - je sice lepší počasí, ale nahoře se to pořád motá. Zase nic. Zítra má být hezky, tak to zkusíme.
Zastávka Iseltwald
Malé městečko v klasickém chajdovém stylu. U jezera je poloostrov se zámečkem - ten je místní dominantou. Většina domů je k pronájmu. Je tu pěkně. Určitě stojí za to, se tu zastavit. Celý hřeben nad jezerem je zahalen mlžnou čepicí.
Asijský pár si dělá svatební foto na molu. To bude na dlouho.
Ještě před měsícem tu byla všude voda. Vůbec to není poznat.
Giessbach
Vodopádová kaskáda o 12 vodopádech od jezera nahoru. Cestu nechal udělat před lety majitel hotelu. Dá se sem dojet lodí nebo autem. Od zubačky u hotelu na vrchní vodopád je to skoro kilometr. Poměrně příkrá cesta zabere hodinu. Převýšení 350m.
Jednorázové parkování 10CHF.
11. den
Jedeme do Thunu.
Zámek Shadau
Vypadá hezky, ale nějak se nám tam nechce. Jde celý obejít a do parku je volný vstup.
Kousek vedle zámku je kostel z 9.stol v románském stylu, s restaurovanými freskami. Nejsem na modlení, ale tady se mi to líbí. Středověk mě prostě bere.
Celý Thun má placené parkování. U zámku za dobrou cenu. Centrum je drahé.
Stará část města je moc pěkná. Plno okrasných květin a vlajek. Středověká radnice (Rathaus) je hned vedle té nové. Obě jsou krásné. Hrad nad městem má zajímavou strukturu se čtyřmi vysokými věžemi. Dá se k němu dojít několika cestami.
Pro nadšence do military je tu i největší aktivní základna švýcarské armády. Tankáni tu nejsou náhodou - Thun má dlouholetou strojírenskou tradici včetně výroby tanků. Přímo uprostřed základny je i muzeum vojenské techniky. Bratránek tam byl a říkal, že je to bomba. Můžete se volně procházet i fotit pod dohledem dvou eMPíků.
Zastávka v Oberhofenu - zámeček. Hned naproti vchodu je malé přístaviště a zastávka kolesového parníku, který zrovna projížděl kolem. Paráda.
Zámeček má pěknou zahradu. Zajímavostí je jakýsi šmajchlkabinet nad vodou.
12. den
Schilthorn a Piz Gloria
Do čtveřice všeho dobrého aneb trpělivost růže přináší.
Konečně azuro!
Stačilo jen propálit 25l nafty, 3x se nasrat a zaplatit o 5200Kč víc. :-D
Webka na špici ukazuje perfektní viditelnost. Lucie být nadšená! Co bych pro tu svoji příšerku neudělal.
Thrill Walk na Birgu a vyhlídková terasa hned vypadá jinak, když je něco vidět. Ty love za to rozhodně stojí.
Na Schilthornu jsou 2°C. Aaah. To je najednou lidu! Dokonce i zaměstnanců je tu hned hodně.
Lucie rozbaluje vrtulku a hledá záběr. Školní výprava páťáků obdivuje místo výhledu dron. Hned věděli značku a přesný model. Holt jiná generace.
Doma to pak porovnám s fotkama z vrtulníku. Doporučuje se jít nejdřív na Birg a potom na Schilthorn, jelikož z údolí stoupá oblačnost. Když jsme jeli dolů, tak už nebylo na Birgu skoro nic vidět.
Výšlap Augstmatthorn - Tannhorn
Letos pojedeme do Lombachalpu, kde necháme auto a půjdeme na Augstmatthorn a pak dále na Tannhorn.
Lombachalp je v chráněné oblasti mezi dvěma zónami. Parkování je drahé a chvíli mi trvalo přijít na to, ve které zóně vlastně jsme. K tomu nefungoval automat.
Vyškrábat se z Lombachalpu na hřeben nám zabralo necelé 2 hod. Je to sice jen nějakých 2.3km, ale s převýšením 600m. Vtipné je, že se jde cestou kolem kraviček. Nesmíte zapomenout zavírat vrata a natahovat zpátky ohradníky, aby krávy neutekly.
Sotva se vyškrábeme na Augstmatthorn, začne se z údolí zvedat mlha. Během chvilky je vidět sotva na 10m a citelně klesne teplota. Čekáme hodinu, jestli se to roztáhne. Pokaždé na malou chvíli vykoukne slunce, aby se za pár vteřin zase schovalo za mraky. Ach jo.
To jsi tak jdeme po pěšince dolů a přímo uprostřed cesty leží kozoroh. A nechce odejít. Nezaujatě na nás kouká. Už vím, k čemu mají tak dlouhé rohy - aby se mohli poškrábat na zadku. :-D
13. den
Interlaken Paragliding
Bude to bomba. Od rána je azuro, ani mráčku. Rezervaci máme na 9hod.
Vyzvedl si nás majitel, který nás odvezl do kanceláře na check-in. Cestou nám říkali bezpečnostní pravidla. Vyvezli nás na louku nad Interlaken, rozbalili padáky a šlo se. Žádné dlouhé kecání.
3, 2, 1 běžíme! Hlavně nezakopnout. Padák trhne a letíme. Celou dobu jsem s pilotem kecal o létání, až se mi trochu zastesklo, že jsem si tu licenci do 30 nestihl udělat. Pevně jsem se rozhodl, udělat si papíry na kluzák.
Na závěr se zeptal, jestli chci udělat nějaké triky? Jasně! Mno, takhle blbě mi bylo naposledy v letadle s bývalým vojenským pilotem. :-D
Super, super, super! Jen doporučuji. Dokonce to nestálo o moc víc než u nás.
Grindelwald
Ne ten z Harryho Pottera, město. Jestli jsem říkal, že jsme byli v turistické oblasti, hlavně pro lyžaře, tak tady je to ještě víc. Možná nejvíc. Všude jen hotely a drahé butiky.
Trochu jsem pogůglil a turismus má zde mnohem delší tradici než známější St. Moritz.
Na First je to lanovkou 25min. Pohledy jsou famózní. Samotná jízda je bomba.
First
Oběd se suprovým výhledem. Chybí už jen to pivko. Je tady víc havranů jak u Hitscocka ve filmu. No jo no, musím uznat, že i přes mé rýpání a brblání to fakt stojí za to.
Štreka na Bachaplsee zabere zhruba 50min trekovou chůzí.
Hloubka jezera bude do 15m. Parádní azuro.
Mohlo by tu být pěkné potápko. Sucháč nutný. Voda je ledová.
Budou tu Svišti. Je slyšet jejich varovné pískání a po celé délce Bachaplsee jsou díry.
Po pár minutách kochání výhledem, vylezl táta Svišť a pak 4 mladí. Nakonec jich vylezla celá grupa.
Mezitím, co já si hraju na přírodovědce, Lucie fotí a hraje si s dronem. Až teď mi ukázala, proč mě sem táhla. Když si stoupnete na vrchol nad vyšším jezerem a vyfotíte ho z protějšího kopce, případně z výšky dronem, jezero potom vypadá jako tyrkysové srdce.
Krom toho, že to panorama kolem je naprosto dokonalé...
Borec hraje na trumpetu. Je tu parádní ozvěna. Svišťům se to zřejmě líbí. Neschovávají se a zaujatě koukají.
Poslední kabina dolů jede v 17:30.
Když nepočítám kix z minulého roku v Interlakenu, tak tady je zaručeně nejdražší parkování.
Cestou jsme se zastavili v Interlakenu do obchodu. A hned u dveří měli plyšové Sviště. Neodolal jsem a jednoho adoptoval. :-D Jmenuje se Helmut. Blbější jméno nás nenapadlo.
14. den
Pilatus
Pojedeme kombinovaně lanovkou z Kriens a pak dolů zubačkou do Alpnachstadtu. 72CHF kombinovaně na osobu.
Ještě je dobrá kombinace - loď z Luzernu do Alpnachstadtu, zubačkou nahoru a lanovkou dolů. Ta je ale přes 100CHF dle třídy na lodi. Loď pluje cca každé 2 hodiny.
Celá cesta nahoru má 3 zastávky lanovkou. Můžete, ale nemusíte se na nich zastavit.
Krienseregg 1026m
Dětské hřiště, restaurace a piknik plácek. Pár nenáročných vycházkových tras, hezký výhled. Jde sem dojít celkem v pohodě pěšky po silnici z Kriens.
Fräkmüntegg 1415m
Dragon glider, lanové centrum a bobová dráha. Až sem se dá v pohodě dojít pěšky asi za 3-4hodiny svižné chůze. Jede odsud každých 15min. velká kabina na Kulm.
Nakonec jsem ukecal Lucii na Dragon glider, což byla vyhlídková jízda v korunách stromů na popruhu. Příště bych se zastavil na tu bobovou dráhu. Je pěkně dlouhá.
Dva starší pánové v krojích začali po rozjezdu velké kabiny jodlovat. :-D
Pilatus Kulm 2132m
Vyhlídka, terasa, hotel, restaurace a konec trailu. Nechápal jsem jak, ale až na špici se jde vyškrábat po svých. Z lanovky je pěšinka hezky vidět.
Další trubadůr s alpským rohem to rozbalil na terase. Ani se člověk nestačí rozkoukat, přidají se ti dva jodleři z lanovky. Kulturní zážitek dneska. :-D
Jsou tu 2 cesty po vrcholu.
1. Na vyhlídku, kde se dá cestou uhnout na cestičku k vojenskému radaru a pak obejít podél skály a tunely ven. V půlce se dá uhnou přes tunel u protiatomového bunkru zpět k hotelu. Touto cestou se dojde i pěšky z Kriens a od kapličky těsně pod Kulmem.
2. Vyhlídka na Eselu
Po schodišti nahoru zhruba 10min.
Vždycky mi vrtalo hlavou, proč té hoře říkají Osel (Esel), když spíš připomíná hlavu psa. Až z lanovky jsem pochopil ty draky všude. Je to drak zamotaný do klubíčka jak kočka. Vidět to jde až nahoře. Esel je pouze jeden vrchol.
Zubačka jede do Alpnachstadtu každých 45min, rychlostí max. 9km/h. Je nejpříkřejší na světě. Cesta dolů trvá 40min. Museli kvůli sklonu vymyslet speciální systém podvozku.
Teta nás vyzvedla na náměstí, takže jsme nemuseli jet vlakem. Který ovšem jede každou chvíli.
15. den
Jedeme domů. Je krásné počasí. Teď! Teď!!!!
Je sobota a Zürich je ucpaný. Das ist normal.
Okolí Stuttgartu je celé rozkopané. Zdržení přes půl hodiny. Z kolony do kolony.
Ve Weinbergu obědváme. Hezké město.
Lucy sestříhala pěkné video z naší cesty.
Není tam vše, jelikož je spoustu míst, kde jsou drony zakázané. A já nerad točím.
Pokud jedete do Německa (Švýcarska, Rakouska) naučte se minimálně:
Stau - zácpa
Baustelle - práce na silnici
Unfall - nehoda
Verspätung – zpoždění
Nebel – mlha
Nässe - mokro
Celou cestu jsme používali offline mapy.cz . Světe div se, jsou přesnější a přehlednější než místní mapy od Gůgla.
Závěrem bych cestu do Švýcarska silně doporučil. Je to nádherná země. Každopádně si nachystejte dostatek peněz - 14 dní stojí jako luxusní měsíc ve Vietnamu.
2025 ©