1. den
Cesta přes Rakousko je na prd. Neustále se táhneme za traktorem. No a co. Máme dovolenou. Co je vtipné, benzin je tu levnější jak u nás doma.
Silný provoz, kolony.
Ve městě Bregenz přejíždíme most přes řeku Rýn, která určuje hranici se Švýcarskem. U odbočky na most se tvoří dlouhá kolona. U staré hraniční budky všichni zastavují a lítají dovnitř s nějakým papírem. Vypadá to na prohlášení o bez rýmečkovém stavu. Po krátké poradě riskujeme a jedeme dál. Kdyžtak to zahraju na blbého Váňu z východu - to funguje vždycky. Švýcarský celník se ptal akorát odkud a kam jedeme. Toť celé. Očividně hysterii taky moc neřeší. Palec nahoru.
Navigace nás táhne na Vaduz. Musí se jet přes St. Gallen. Je tam krásný výhled na Bodensee. I z dálnice.
Zürich = porod. Celý západní ring je rozkopaný. I přes osmiproudou dálnici jsou kolony. Čekačka min 35 min. navíc.
Hážeme věci do pokoje a jdeme se projít na kopec. Je od tama vidět celé okolí Kriens a Luzernu. Cestou se jde kolem tvrze Schauensee. Hotel Himmelrich má kvůli rekonstrukci zavřeno, takže se nedostaneme na terasu. Pivko při západu slunce na jejich terase stojí za to. Ach jo. Jdeme proto níž k jedné chajdě. Cestou zpět koukáme na velké dveře uprostřed svahu za chajdou. Nejspíš protiatomový bunkr. Dodnes je musí stavět.
Důležité dopravní zjištění dne: Švýcaři NEZNAJÍ ZIP! Pozor na to. Při množství rozkopaných úseků a složitosti dálničních uzlů je to důležité vědět.
2. den
Cesta dala zabrat. Dnes jdeme jen do města. Po včerejší cestě jsme příliš rozbití na velké šlapání. Bratranec říkal, že kvůli omezením je centrum města prázdné. Což je super. Posledních pár let bylo v centru Luzernu víc číňanů, než místních. Btw Luzern je velký asi jako Rosice.
Kvůli korona hysterii nebude tradiční ohňostroj, takže si to místní vynahrazují domácí zásobou petard.
Jdeme pěšky. Z Kriens do Luzernu k mostu je to 15min trolejbusem nebo 45min pěšky.
Zapomněl jsem, že je státní svátek - město je narvané. Slaví nezávislost. Lucie si půjčila čepici s helvetským křížem, kvůli sluníčku. Turistka.
Udělalo se náramně hezky. Lucka si chce vyfotit ikonický most, tak ho obchazíme celý dokola. Parádní světlo. Já se kochám obrazy na mostě. Bohužel jich půlka lehla popelem i s mostem při posledním požáru.
Z hradeb nad městem je pěkná vyhlídka na centrum a Pilatus. 4 věže jsou přístupné, k ostatním se nedá dostat. Většina severní hradby je zachovaná. Od brány Nölliturm u řeky, se dá jít po pěšině po celé délce hradby. Dál je pak kolonáda a katedrála se zachovalou středověkou "čtvrtí".
Monument Löwendenkmal (Lev vytesaný ve skále) je pak už jen kousek. Stačí sledovat cedule.
Připomíná francouzskými revolucionáři rozsekané Švýcary, kteří za francouzské revoluce chránili Tuilerský palác a Ludvíka XVI. s jeho rodinou.
Nad ním je muzeum ledovců se zrcadlovým bludištěm.
Kolonáda a Schwanenplatz. Když jsem byl malý, byly tady všude labutě. Jediné, co tu teď plave, jsou kolesové parníky.
Po kolonádě se dá dostat daleko za město. Cestou je přírodní koupaliště, marina a technické muzeum, které stojí za návštěvu.
Nažraná omladina odpaluje rachejtle z rukou... netrvalo dlouho a jedna jim upadla přímo doprostřed hloučku. Naštěstí pro ně, to byla jen světlice.
Zapadá slunce. Čas jít domů. Nakonec jdeme pěšky i zpět.
Po západu začal bugr. Všude to bouchá. Bohužel až do 4 do rána.
Zapálili jsme za barákem římskou svíci, kterou jsem zapomněl minule doma. Za Peťánka.
3. den
Celou noc byla bouřka a silný déšť. Zataženo. 25°C
Od 9hod. má pršet. Pojedeme do čokoládovny, tam nám to vadit nebude.
Nejen v česku platí, že začne-li léto, všude to rozjebeme.
Gruyère
Středověké městečko. Dole je továrna na sýr Gruyère, používaného na fondue. Jeho typický odér je cítit všude. Je čas oběda, jdeme na fondue. Zahrádky jsou plné a dovnitř nás pustit nechtějí. Nakonec zaplujeme za jednou paní hned vedle challetu s hezkým výhledem na centrum. Škoda jen že prší. Talíře plné vody, kukuřičné placky na kaši. No a co. Je to jen voda.
Za druhou branou je muzeum a bar H.R. Gigera - autora postavy Vetřelce. Bar je z artového hlediska zajímavý, ale pít tam nemusím. Obojí narvané k prasknutí. Aliena v životní velikosti, plazícího se po stěně, hlavou dolů, už si nevyfotím.
Jedeme dál, ať stíháme čokoládu. Je to asi 10km. Všímavé oko si hned při vjezdu do města Broc povšimne zámečku se starým, zalomeným mostem. Ten je vyobrazen na zámku v Gruyère, i mimo něj na jedné plastice. Právě na něm se odehrála nějaká bitva středověku. (nestihl jsem to přečíst)
Čokoládovna Cailler
Před budovou je mrtě lidí. Prohlídka - vstup 15CHF pro dospělé. Všichni zaměstnanci umí perfektně anglicky. Čekačka 1,5 hod. Distanc tady nikdo neřeší. Čekání si zkracujeme výběrem čokolád v butiku. Jsou jich hromady! Do naší skupiny se nacpala partička Ostravaků. To byla prča!
Kvůli hygieně není možno chutnat ostatní ingredience, nicméně jsme se zase přecpali čokoládou.
Zase pršííí. To se na Pont en Ogoz nepodíváme. Škoda. Cestou je spoustu pěkných míst. Nejde vidět na 100m. Zvedá se mlha. Je to dálka.
Poznámka dne: švýcarská offline mapa mapy.cz je hodně přesná a má už i offline navigaci. Jak na treky, tak i památky. Používal jsem ji pořád. Google stojí za pendrek.
4. den
Jede se za Franzem do Schwyzu. Koukáme na místa, která cestou zpět prolezeme.
Tak ne. Hustě prší. Okolí je zahaleno hustou mlhou. Schwyz vidíme akorát z auta. Prožívám malé Déjá Vu. Tady všude jsou hory, povídám. Jen nejsou vidět. Kdo neviděl, nepochopí.
Pizzerie ve Schwyzu dělá luxusní pizzu. I bezlepkovou. Testováno Eroušem.
5. den
Chčije a chčije na celém území Švýcarska. Krom cesty do obchodu, kdy jsme betálně zmokli, se jen praktikovalo válení u "Jak nás vidí svět". S čokoládama Cailler...
6. den
Soutěska Aareschlucht ve městě Meiringen. Vstup 16CHF kombinovaně s Reichenbachfallem. Doporučuji vstup West. Druhý vstup Ost je v kopci a je tam malé parkoviště. Obě zdarma. Jde se po vysutých cestičkách asi 5m nad hladinou řeky Aare.
V půlce trasy je bunkr z roku 1940. Měl chránit přístup k železnici Interkirchen - Meiringen. Posádka 185 mužů.
Z bezpečnostních důvodů zapečetěn. Ach jo.
Meiringen - Reichenbachfall
Podle knihy zde Sherlock Holmes ukončil svůj boj s profesorem Moriartym skokem do vodopádu...
Vodopádů je tu v okolí hned několik.
Můžete jít po zelené rovnou od Aareschluchtu pěšky, což je peklo na hodinu nebo zubačkou. Zubačka je z roku 1899, restaurovana 1999. Jízda zabere 10min. Nesmyslná fronta bez informací. Všichni stojí jak ovce. Rozruch dělá jen slovenská rodinka s 6 dětmi, které zlobí. Dokonce víc, než místní děti.
Jízda zubačkou je opravdový zážitek, kdy nevíte, jestli máte koukat do krásné přírody nebo řešit, že se všechno třepe, skřípe a vydává nehezké zvuky.
Po otevření dveří na vrchní stanici, nás ohodila sprška vody, před kterou se dá schovat až za skalou.
Slovenská rodinka. Nezapomenu na výraz ženy, když se zoufale zeptala: "Do you speak English?"
A já ji na to odpověděl: "Jo, v pohodě." Chtěla se jen zeptat, jestli se dá jít dolů pěcha.
Rychlé okouknutí centra Meiringenu. Nic moc tu není. Muzeum Sherlocka Holmese. Lyžařská obec.
Lauterbrunnen
Samej hotel, samej turista. Městečko je roztáhlé podél skály. Po 3. odpo je ve stínu, takže je chladno a skoro tma. Všechna parkoviště krom 2 jsou privat. Ty 2 městské jsou věčně plné. Pozitivní je, že tu hodina stojí 1CHF(25Kč). Tzn. je to levnější než v Brně.
7. den
Kanton Ticino
V Gotthardském tunelu (pro auta) je 38°C. Má skoro 17km.
Ve Valle Verzasca je zácpa. Mrtě lidí. Není, kde zaparkovat. Nikde. Všude privat. Když už je někde místo, nacpal bych se tam leda s Yarisem. S Octávkou v kombi ne.
Nakonec je dobře, že jsme museli jet na druhou stranu údolí - pěkně jsme se prošli hezkou přírodou. V řece zurčí tyrkysová voda, je příjemně teplo.
Lavertezzo a most Ponte dei Salti. Průrva pod mostem vytváří nádherný přírodní bazén. Na skále sedí spousta čumilů. Koukají na skokany do vody. Pěkná show. Luxusní koupaliště. Pro perfektní záběr si musela Lucie dojít na druhou stranu řeky. Byla po pás ve vodě, která má tak 15 stupňů.
Na cestě zpět jsme se na rychlovku stavili v obci San Bartolomeo. Kostelík a pár zapadlých uliček. Zdejší systém parkování je na palici. Parkovat se dá jen s čipovkou, kterou musíte mít koupenou předem nebo si ji koupit v trafice. V San Bartolomeu žádná trafika není...
Cestou byla přehrada. Chci vidět pořádnou masu betonu. Když nemůžu, kvůli hysterii do bunkru v Airolu, tak alespoň tohle. Je tu nacpané parkoviště. Po chvíli vím proč. Natáčela se zde úvodní scéna Jamese Bonda z Golden Eye. Kdo neví, zeptejte se strejdy youtuba.
Z koruny hráze skáčou bungee. Jen z toho pohledu dolů je mi blbě. 200m volným pádem.... Vííííííííí
Koukal jsem na webovky a zase tak drahé to není - 250CHF(asi 6300Kč).
Je pozdě. Belinzonu už nestihneme.
8. den
Harder Kulm-Augsmatthorn, kanton Bern
Rychlá otočka v Lauterbrunnenu. Lucie si chce udělat fotky v lepším světle. Je sotva 8 ráno a už se tu nedá zaparkovat. Nejbližší volné parkoviště svítí 5km za městem. Vyhazuju Lucii poblíž místa focení a jedu se vyhlídkovou rychlostí projet za město. Za 15min ji naberu zpět. Na odpočívadle sleduju krávy, které prohánějí zraněnou lišku po stráni.
V Interlakenu jsme v 10:35. P+R parkoviště Bahnhoff OST je skoro plné a přijíždějí další.
Nikde se tady nedá zaparkovat. Komerční parking je omezený na 3hodiny, zbytek patří hotelům a soukromým domům. Ach jo.
Debilní parkoviště. Sežralo 20CHF na 5 hodin.
Na zubačku je kilometrová fronta. To časově nedáme, takže otáčíme. Kolečko kolem centra.
Schwyz
Zde byla roku 1291 založena Stará konfederace. Švýcarsko se jmenuje dle kantonu Schwyz, který inicioval spojení prvních 3 kantonů. Jejich CH na autech znamená Confoedetario Helvetica. Je tu krásná středověká rychta – patří do areálu místního muzea. Nemáme čas ji prolézt.
Jedeme zpět do Kriens. Lucie chce stihnout vytisknoutpohlednice z vlastních fotek. Hodně pohlednic.
9. den
Harder kulm 2. pokus. V Interlakenu necháme auto. Lanovkou na Harder Kulm a pak pěšky přes hřeben nad Brienzersee.
Většina lidí půjde nahoru s námi. Je docela chladno, ale stejně jsem si měl vzít trenky.
Pokud nejste ranní ptáče, kupte si lístek online. Je to trochu rychlejší. Ať nedopadnete jako my, že přijedete na pohodu v 9hod a budete čekat 2hodiny ve frontě na lístek. (nebo to zkusíte jiný den dřív) Jednosměrná 20CHF obou 40CHF. 1322m.
Celou dobu se jde do kopce. První část je s velkým převýšením. Pak se jde pár desítek metrů pod nebo po hřebeni. Epické výhledy do údolí na Brienzersee. V pozadí Eiger, Jungfrau a další. Výtečná viditelnost. Celou dobu si s sebou tahám druhé kalhoty a zrovna dnes je nemám. A potřebuju je. Ještě jsme nikam nedošli a už jsem durch. Začínám cítit odřená kolena. Moje drahá polovička si svoje krátké vzala, tak mi je půjčila. Sice vypadám jak na kluky, ale co, alespoň mi není vedro.
Většinu cesty se jde po hřebeni po úzké cestičce. Ta má na šířku takových 40cm. Z jedné strany skála, z druhé přikrý svah.
Osobně mi jako největší prasárna přišlo vyškrábat se na Suggiturm(2085m). Převýšení 200m. Už jen pohled nahoru, kam se musíš vyškrábat, stojí za to.
Závěrečná část a heslo dne by se dala popsat asi takto. : "Už je to jen kousek... Do prdele není!"
"Už tam budem?! "
"Za chvilu."
"To jsi říkal 6x."
"Vidím vrchol!"
"To už jsi taky říkal! 5x!!"
Jednotlivé vrcholy se navzájem prolínají, takže jde vidět jen o jeden dále. Pak to vypadá, že už tam jste. Vlastně nejste.
Augstmatthorn
Je tu hrozně moc hmyzu, kdo by to byl řekl. Je to otravné. Vrchol dobyt v 15.15. Sestup za trest. Do toho jsme i přes faktor 30ku pěkně spálení. To bude noc. Kolena bolí. Je to krpál.
Z Lombachalpu jede bus na telefonu 4x denně. Za 10CHF a ještě jen do Habkernu. V tuto hodinu (17hod) je to pouze na rezervaci. Pěšky by to bylo 2.30hod do Habkernu a ještě další 3hod. do Interlakenu.
Ukecal jsem Estebana, borce ze Ženevy čekajícího na svou drahou, aby nás vzal alespoň do Habkernu. Ze začátku nechtěl, prý má cestu na druhou stranu. Pak se nakonec rozmyslel. Dle rčení: líná huba, holé neštěstí. Požádej a bude ti dáno neb všude jsou lidé dobří. Vzali nás nakonec až do Interlakenu. Ještě že tak. Šílenej kopec dolů. Upadli by nám kolena a šli bysme to minimálně 5 hodin.
Den 10.
Hurá domů. Ach jo. Cesta je oproti pátku úplně v pohodě. Na závěr jsme se trochu zamotali v Rakousku, ale co, je neděle. Cestou jsme se zastavili v Lechovicích na jídlo k Leny.
Ende
2025 ©