Spartan race Litovel 6.6. 2015
Na tento den se nám po dlouhé době udělalo krásně. Jarní počasí jakoby si z nás dělalo srandu – buď zima a déšť nebo vedro větší než u moře. Sraz je brzo ráno na parkovišti ve městě. Opět se jako vždy projevili slabé články až těsně před odjezdem – 3 nedorazí. Nevadí. Tvrdé jádro je z veteránů Trifecty 2014. J Děláme si srandu ze zelenáčů a záměrně přibarvujeme některé příhody. Jde vidět, že se těší a nemají ponětí, do čeho jdou. Nervozita stoupá. Cesta do Litovle trvá hodinu a půl. Na dálnici byla zácpa, nicméně jsme měli dostatečnou rezervu. Na místo jsme dorazili něco málo po deváté. Okolí trasy je téměř rovné. Docela se začínám bát, co si na nás nachystali. Sluníčko začíná pálit. Tradiční rozcvička, doplnit tekutiny a jde se na start!
Téma letošního Sprintu je jedním slovem VODA. Kde voda není, tam to dobrovolní hasiči kropí hadicemi. Hned na úvod jsem uklouzl na pneumatice. Kotník zůstal na místě, ale pekelně bolí. Doskok ze sena se dal naštěstí zvládnout. Jsou hodní, zeď je hned na začátku. Snažili jsme se běžet jako tým, ale po monkey baru se holky odtrhly. První koupání je hned za zdí. Chlápek před námi se málo rozběhl, Víťa mu skočil za krk, pak já na Víťu a na mě skočil zase Marek. Voda je příjemně studená. Po vyškrábání z vody přišla nečekaná a nemilá novinka. Memory test. Dle koncového dvojčíslí startovního čísla se vybral kód složený ze jména a číslic. Ten pak máme říct na kontrolním bodu. Člověk si řekne, ok, tak na příští překážce… a ono nic. Tak běžíte dál dvě, tři překážky, půlka závodu je za váma a pořád nic. Většina trasy je po nezpevněných lesních cestách plných bahna. Musí se opatrně. Kolenům to vyhovuje, zatím neprotestují.
V půlce jsme doběhli k malé tůňce s tunelem. Vypadalo to mělce, dokud Marek nezmizel pod hladinou. Zaplaveme tedy. Zčeřená voda nedala nahlédnout ke dnu. Uprostřed byl pod vodou schovaný kmen. Kolena omlácená. Při přelézání kmene jsem si natáhl celou levou půlku zad. Poprvé za 5 Spartanů mám chuť vzdát. Neskutečně to bolí. V tunelu jsem se to snažil protáhnout bez většího výsledku. Něco uvnitř mi říkalo, že to dám, že to rozběhám. Skousnul jsem to a na další jsem dohnal kluky. Sice jsem mohl plíce vyplivnout, ale dohnal jsem je. Přebrodit řeku a přes nezpevněný břeh vyšplhat do kopce. Zabahněná cesta se zdála být jako všechny před ní. Nebyla. Chlápek přede mnou zapadl a nemohl vylézt. Poskakoval jsem přes větve dokud poslední nepraskla. Zapadl jsem až po kolena. Další chlápek nám chtěl pomoct, ale když viděl, že to jde jen velmi pomalu, tak nás tam nechal. Při vyprošťování jsem si málem vyhodil koleno. Nic příjemného.
Víťa podcenil výběr řady na kůly a hned po třetím spadl. Mara se se mnou moc dlouho neradoval, přišel totiž kontrolní bod na memory test. Nemohl si zaboha vzpomenout na jméno v hesle a šel si dát 30. Škoda, mohl to mít bez penalizace. Oštěp tradičně vedle. Jediné angličáky, co jsem musel dělat. Proběhli jsme lesem podél vody. Do cíle to byl jen kousek. Bylo slyšet skandování a hudba k další vlně. Pak přišlo brození vodou. V parnu poledního slunce paráda. By člověk nevěřil, jak to dá zabrat. Sotva jsme se vyhrabali na břeh, přišlo lano. Tentokrát jsem měl dost sil v rukou. Jen ty nohy neposlouchaly. Zase jsem si vybral lano s obmotaným zvonkem. Ach jo. Byli jsme na závěrečném kolečku před cílem. Další novinka – bahenní lázeň s potopením. Deska pod odou byla tak nízko, že si nejeden závodník loknul. Jsem zvědavej na fotky. Slip wall nebyl zase tak slip. Pytel a závěrečný ostnatý drát. Dali si chlapci záležet, aby byl pěkně vybahněný. Na konci jsem zakopl a abych se v samém závěru nesložil před koukačema, kopl jsem nohu před sebe a všechny nahodil bahnem. J
Závod se mi velice líbil. Otázka, jak by se nám to líbilo, kdyby pršelo a byla 10 stupňů zima, jak na Klínovci? Pořadatelé byli při stavbě velmi shovívaví. Klidně mohli přitvrdit. Žádné prasečiny jako monkey bar hned po válení v bahně apod.
Celková trasa 8,7km, 20 překážek.
Příští rok to vidím na double tricectu. Co vy?
Erouš
2025 ©