Safari Egypt 2015 aneb hledá se Nemo
15.3.-22.3.2015
Úvodem
Těšil jsem se jako malej. Půl roku před tím mi to uteklo, kvůli práci a strašně mě to štvalo. Dva dny před odjezdem se mi při zkoušce svítilen jedna pokazila. Jedna nefungovala, druhá odešla vzápětí, při zkoušení večer před odletem. Naštěstí super skvělej Marcel zachránil moji zelenáčskou zadnici. Můžu i na noční.
<<< Fotogalerie k cestě ZDE >>>
1. Den, Brno - Marsa Alam
Odlet z Brna. Super! Byl jsem varován, že tyto výlety jsou hardcore, ale co se událo během necelé hodiny na Ostravském letišti při mezipřistání… Raději pomlčet. Hlavně manželky se nesmí nic dozvědět!!! :-DD
Nad Evropou oblačnost, nad Afrikou sluníčko. Od Káhiry kopíruje tryskáč tok Nilu. Z deseti kilometrů vypadá kontrast mezi vyprahlou pouští plnou puklin a milionem zelených farem kolem řeky, neskutečný. Taková zelená oáza.
Právě zapadá slunce olizující vrcholky blízkých hor, zahalených do jemného příkrovu prašné mlhy. Egyptské imigrační… prostě se pitomě usmívej a zaplať 25 USD. Jeden místní zřízenec se mne pořád dokola ptal: „Ruša, ruša?“ Co já vím, co to je? Po pár nesrozumitelných větách je z toho: „Russia?“ Už zase?! Před halou letiště byl z blízké vesničky slyšet pištivý hlas muezína zvající k večerní motlitbě. Z letiště nás odvezli asi hodinu podél pobřeží k rozestavěnému resortu. Město duchů. Řidič odbočil na polňačku a zastavil u boudy z papundeklu, co vypadala jak kadibouda. Vrátný ne a ne odvalit dva plechové sudy, co ještě pamatují živého Rommela. Po promluvě s Mohamedem nás nakonec pouští. Příjezdová cesta styl rallye Dakar. Kufry bubáci přeházeli do Zodiacu (motorový člun) a my je následovali.
Vybalit a nachystat výstroj, zabavit kajutu a hurá na luxusní večeři. Neskutečně vtipnej chlápek Johnny nám dal základní lekci Čínštiny, kterou musel z jasných důvodů opustit (jsme paka). Kroumík si na souši koupil vodárnu. Škoda, že netáhne. Sedím v brífink roomu sám. Je ticho… a pozdě.
2. Den, Marsa Alam (předměstí)
Moc jsem se nevyspal. Petr v noci chrápe, loď se houpe a bublání vody mi do hlavy vhání myšlenku, že se potápíme.
Je krásně. Svítí slunce a moře je neuvěřitelně čisté. Fouká studený vítr. Čekáme na policajta, aby vybral příslušné (ú)platky a povolení. Posádka odvazuje loď a přes úzkou úžinu v korálovém útesu, který vytváří přírodní přístav, vyplouváme na širé moře. Splnil se mi tak trochu klukovský sen - konečně pořádná loď na moři. Vlny jsou brutální. Opravovat svítilnu za těchto podmínek je lahoda. Skleničky a talíře lítají po policích a stolech sem tam, každou chvíli něco za šíleného rachotu spadne.
Sha´ab Marsa Alam- Check dive
Štěpán a Mohamed nevěřícně koukají na moje olova. Oba si mě přeměřují a porovnávají (váží 2x víc). Prý je 6 kilo na takového hubeňoura moc. No, na bazéně to moc nebylo. Šluknou mi 2 kila, které mi Miloš hned po skoku do vody zase hází zpět. Jdeme dolů poslední, naše skupina má jen 4 členy.
Nádherná voda mezi dvěma reefy. Korály plné života. Obrovské akvárko. Hejno oranžových rybiček, jsou všude. Trnovec si nehybně leží na dně, nás ignoruje. Jen mám dojem, že plaveme špatným směrem. Ano, plaveme na druhou stranu. Místo k vraku plaveme od něj. Láďa nechápe moje posunky. Na ohybu reefu otáčíme. Je tu silný proud. Zdeněk pozoruje mušli. Je to ta, co si nemůžu zapamatovat její a název a je jedovatá. Můj první ponor v moři. Pecka.
Sha´ab Sharm
Fouká silný vítr, jsou vysoké vlny. Máme si dávat pozor na proudy a držet se v zákrytu. Původně jsme měli seskočit z lodě všichni najednou, v několika vlnách. Mohamed na poslední chvíli usoudil, že bude bezpečnější tam dojet na Zodiacu a seskočit přímo u reefu. Nasedání na Zodiac ve vlnách bylo hóóódně zajímavé. Naše super mini skupina šla jako poslední. K ostatním se připojujeme v 20 metrech, plaveme podél reefu. Proud se mnou háže, jak s panenkou. Petr se trochu vzdálil od reefu a spodní proud ho vystřelil o dobrých 10 metrů výš. V 25 metrech se objevil obrovský Ježík s vykulenýma očima. Neskutečné, jaký klid dole je, když nahoře to bouří.
Kapitán profesionálně vymanévroval s lodí na moře a znovu na vlnách směr jižní cesta k Súdánu. Dnešní noc bude libová. Roller coaster all night long baby!
3. Den, St. John´s Gotta Kebir
Nemohl jsem spát. Vítr dělal vysoké vlny a ty s lodí hází ze strany na stranu. Kolem 4 ranní zastavuje. Jsme na místě. Jdu se podívat na horní palubu, jak kluci egyptský uvazují loď. Opět smekám, jak kapitán lehce manévruje. Nebe je poseto hvězdami a svítí nádherný půlměsíc.
Potkávám Štěpána: „Co je? Nemůžeš spát?“
„Na houpačce se spát nedá.“
„To je v pohodě. Počkej, až pojedem zpátky! To budou vlny!“ OK
Budíček v 6 ráno. Ehhhh. Nalodit na Zodiac, po seskoku ihned zanořit! Reef po levé ruce. Klesáme do 20 metrů. Koukáme na ryby, nehlídáme hloubku. Jedno rychlé očko na počítač - 39,5 metru. A sakra! Koukám na buddyho, ten signalizuje, jak pominutej "NAHORU". Nic necítím, vnímám normálně. Růžové delfínky nevidím.
St. John´s – Dangerous reef
Kruhový korálový útes. Strašná spousta rybiček. Byl vidět i slyšet delfín s mládětem. Vydává takové zvláštní klektavé cvakání.
Paní učitelku Gábinu kousnul Nemo (Klauník očkatý). Hájzl! Má zoubky, jak Piraňa. Asi mu šáhla na sasanku. :-D
On totiž Klauník hodně hájí své teritorium. A když se přiblížíte na pro něj nepřípustnou vzdálenost, tak se může zbláznit.
Viz video od Honzy Válka::
https://vimeo.com/122963370
<<< Fotogalerie k cestě ZDE >>>
St. John´s – Dangerous reef noční
Na nočák jdu s Kroumíkem. Na lodi je zapnut pár halogenek, takže po skoku do vody je vidět skoro až na dno. Není důvod ke stresu. Má to svoji zvláštní krásu. Občas nějaká ryba oslněna svítilnou nechce uhnout a plave přímo na mě. Moje na poslední chvíli koupená hromnička má malý rozptyl, což mě nemusí příliš zajímat, jelikož Kroumíkova foto lampa má brutální sílu svitu. O rozptylu nemluvím. Při focení Murény, která se nám snažila utéct mezi kameny, se povedl parádní záběr – zaútočila a sežrala rybu. Na vlastní oči je to mnohem silnější než na Discovery. Pak ještě jedno foto Murény s malým lobstrem. Držela, jak modelka. Při návratu jsem narazil na stěně reefu na Perutýna. Ještě, že byl stejně slepej jako já. Jinak první noční bomba.
Pozn.: osobní svítilna na masce je fakt, tak akorát na to, když se vše ostatní podělá.
Zakončení dne bylo v uklidňujícím rytmu bublající vodárny a pana Jamesona. A Maďarských historek Martina. Závěr se trochu pokazil rozepří o sociální politice. Nahánění zbloudilého ptáčka na chvíli rozčíslo negativní atmosféru.
4. Den, Big Gotta
Do vody nejdu, je mi blbě. Kluci (a holky) naskákali do Zodiaců něco málo kolem 7 ranní a odpluli směrem k reefu. Během mé služby se nic zvláštního nestalo.
Small Gotta
Petr ukecal Johnnyho, ať jde s náma. Ten se chudák plácal na hladině a nemohl se zanořit. Vyplavali jsme za ním a proud nás odtáhl asi 50 metrů na moře. Vše vypadalo ok a i Johnny říkal, že je v pohodě, tak jsme vší silou dokopali k reefu. Petr s Vláďou šli dolů jak cihly. Zůstal jsem s Johnnym a z 5 metrů ho sledoval. Signalizoval, že má něco s hauptnou nebo ušima. Vyškrábal se na Zodiac a odjel zpět na loď.
Plavali jsme proti poměrně silnému proudu. Konečně žralok! Líně si plaval okolo hejna tuňáků, pak zmizel. Najednou se objevil na 10-15 metrů za námi. Ale to byl druhej. Ten první se zase objevil před námi. Divný.
Umm Eruk
Umm znamená matka, Eruk homole. Matka homolí. Matka jako hlavní reef okolo, kterého jsou rozesety desítky menších útvarů. Matku údajně zrušili Egypťani, když lovili ryby dynamitem. Jedna stěna se sesula a je téměř bez života. Vypadá to jako návoz zbytků betonu ze stavby. Z hladiny jde vidět pouze matka. "Děti" jsou ve 23 metrech všude okolo. Při bezpečnostní zastávce jsem si všiml hejna, pár centimetrů velkých, medůz. Pomalu bych je přehlédl. Už vím, z čeho mám na zápěstí vyrážku. Příště jim na zákaz prdím a beru rukavice.
Umm Khararim – noční
Matka jeskyní. Moc nás nejde. Jdeme dolů s Ondrou a Honzem. Slabota. Minimální život. Přes neustále se zamlžující masku, není vidět ani před sebe. Po šestém vylití masky jsem to vzdal. V jedné kaverně jsem se docela pěkně omlátil lahví o převys. Následné bubliny okolo obličeje a zvuk unikajícího vzduchu mi na kráse nepřidal. Obavy z hnutého ventilu se naštěstí nepotvrdily.
5. Den, Umm Khararim – ráno
Spousta kaveren, průlezů a tunelů. Kaverny jsou krásně viditelné. Některé jsou úplně uzavřené, jiné s otvory ve stropě. Bomba. Nejlepší byly ty 3-4 metry pod hladinou. Sluneční paprsky se lámou o hladinu a vytváří společně s nepravidelnými otvory světelný tanec. Místy dost těsné. Moc ryb tu není, spíše Trnuchy. Navzájem se pozorně sledujeme. Trnucha dokáže svoje ostny vystřelovat až do vzdálenosti 5 metrů. Harpunová ryba. Zase, (a nejen já) omlácená láhev o strop. Vyjma prvního ponoru neboli skoku do neznáma, se mi tato lokalita nejvíce líbila. Na závěr nám udělal Mohamed divadlo s vajíčkem a kamarádem Napoleonem. Loudí okolo jak pes.
Přesun na další lokalitu 2 hodiny.
Mezinárodní vsuvka: Podle Číňanů jsou Rusové nejhorší běloši na světě... a smrdí!
Mikauwa Island - vrak lodi 'Il Kamash
Přímo pod lodí je 8 metrů hloubka, spousta malých korálů. Vrak leží na svahu přídí dolů. Záď je ve 30 metrech, příď v 50 metrech. Všude okolo je spousta lan a sítí s nafukovacími vaky. K vraku jsme připlavali od levoboku. Spatření prvních obrysů vraku, mi připomnělo scénu z filmu Propast. Trochu leknutí, trochu úžas. Zvolna klesáme. Ve 40 metrech se zbláznil počítač - bliká a pípá, pak přestal. Tak hluboko jsem ještě nebyl. Magorák nijak nepociťuji. Možná se u mě projevuje zpomalenou činností, jelikož se mi od čumáku lodi nechtělo nahoru. Vystoupal jsem do 40, kde mě Petr chytl za žaket a táhnul rychle nahoru. Gekko protestuje. Já ne, chápu ho. Nemá dobré zkušenosti s mezní hloubkou.
Míjíme malé ostrovy s rybářskými chatrčemi. Těsně lízáme maximální dosah mobilní antény - po 5 dnech máme signál. Telefony drnčí a pípají.
Sataya - noční
Angelína mi půjčila silnější lampu, se kterou jde něco vidět. Hledáme Murénu, ale ne a ne ji najít. Najednou se ze tmy vynoří obří Perutýn a míří si to přímo ke mě. Párkrát zamávám lampou, ať si jde jinam. On nic, tak se o pár metrů posunu a vyplavu. Při zjišťování pozice Ondry jsem si zasvítil mezi nohama a objevil dalšího. Nebezpečně blízko určitým, citlivým partiím. Celkově jich bylo šest, nahánějících jednu malou rybku. Bylo to zajímavé a hrůzné zároveň. Jako smečka vlků, zarputile jdoucí za kořistí.
"Rychle zdrhni nebo tě sežeru. Tvůj Perutýn."
Když roztáhne "křídla" vypadá se svou papulí fakt hrozivě. Tak nějak nám došlo, že jdou za světlem. Hmm.
Ranní přesun stál za to. Štěpán nekecal, zpáteční cesta je drsnější. Sem tam čumákem nabereme vodu. Skáče si z vlny na vlnu za občasného rychlého skrčení kapitána, před sprškou studené vody.
Claudia
Štěpán už psychicky neunesl arabský mix, který před každým ponorem pouštějí a šoupl tam český rock.
Taková potápěčská prolízačka. Proplout kavernou, nahoru, dolů, korál, zatáhnout břicho, neodřít si bradu. Jeden Pražák se furt cpe dopředu. 2x mi vykopl automatiku a natlačil na strop kaverny. Jako malé děcko. Opravdu jsem uvažoval sundat mu masku, aby se zklidnil. Debil.
Abu Galawa
Šíleně fouká. Mezi reefy se vaří voda. Malej Mohamed má co dělat, to při uvazování ukopat.
Hned pod lodí je vrak plachetnice s ustřeleným záchodem. Dá se podpalubím proplavat skrz. Wow, modré a zelenkavé korály. Zase spousta malých medůz, nicméně tady je rybky žerou. Podplavou jejich talíř a uďobávají z nich. Mají takovou zvláštní fialovou barvu. Opět se mi vybavila scéna z filmu Propast - "Manta" mimozemšťan.
Pánové kuchaříci připravili k večeři krocana. Nebyl špatnej. Ze stropu na několika místech kape voda. Kroumík asi prošlápl sprcháč. :-)
Večerní vítr od pobřeží má proměnlivý tah a s tyčovou konstrukcí vytváří zajímavou písklavou symfonii.
6. Den, Sha´ab Marsa Alam
Druhý ponor. Naše mini skupina se rozpadá - Petr ani Vláďa nejdou. Saláti. Konečně jsem viděl vrak lodi. Leží v 11 metrech na hraně reefu. Musela být z nějakého papundeklu, jelikož je veškeré obložení rozházené okolo a skoro rozpadlé. Mezi troskami jsem našel, vyjma kabeláže a motorů, rozvodnou skříň, nádobí, sprcháč a záchod.
Sundat výstroj a nechat pořádně vyschnout. Stále obracet. Nějak se nám nechce spát. Dojíždíme zbylá piva a koukáme na videa, co kdo natočil.
7. Den, Marsa Alam
Budíček 2:30 ráno. Asi chcípnu. Autobus nás zaveze na letiště. Je správně kýčovitý. Jedeme domů. Hodina neúspěšných pokusů o spánek.
Závěrem musím říct, že to nebylo naposled, co sem pojedu. Loď nádherná, posádka nápomocná, vstřícná a komunikativní. Room boy neustále vysmátý. Lednička vždy plná. Za mě oba palce nahoru. Asi jsem byl v minulém životě ryba. Nic mě nezaskočilo a ani jeden okamžik ve vodě jsem se nebál.
Těším se na další dobrodrůžo.
Erik
Velký dík pro Petra Kroumana a Honzu Válka za super fotky a video.
Pozn.: Johnny by si z fleku mohl založit cestovku. Nepodařilo se nám najít místo, kde ještě nebyl. Na cokoli dokáže poradit.
2024 ©