Tak a je to tu zas. Rok utekl jako voda a hody jsou opět tu. Máme nový hlavní pár. Já novou tanečnici.
Pátek
Budíček, rychlá snídaně. Šupem k Číhalům. Půjdeme vyzvednout máju do lesa. Odvoz máje začal býti malým dobrodružstvím hned z rána. Dan si sedl dopředu na traktor, se škopkem v ruce. Je jako reklama na pohodový život. „Starobrno - Na světě je přece krásně.“
V zatáčce jsme ji museli máju pořádně ohnout, aby se dalo pokračovat dál. Pak nám málem spadla do škarpy. Říkám, málem.
Nedokážu chvíli sedět bez práce, tak jsem si půjčil Drahoušovu Fiskarsku a šel osekávat nová ráhna. V pravé poledne. Kluci se postupně přidali. Práce trvala dvě hodiny. Na parket jsme tentokrát našli „návod“, takže jeho stavění bylo rychlejší.
Stavění máje započalo již tradičně po šesté hodině večerní. Těsně před koncem, kdy už skoro stála, se mája zlomila ve špici. To už tu prý dlouho nebylo. Podseknout, shodit, zjistit škody a stavět znova. Paráda. Při dopadu se nalomila, tak jí bylo potřeba zkrátit asi o 4 metry. Druhé stavění má jednu výhodu – dlaně od smoly se sedřely tak, že je není třeba mýt.
Daneček se stal dobrovolně pokusným králíkem malých slečen. Vlaďka jim v dobrém rozmaru nechala sadu laků. Chyba. Nehty mu zářily všemi barvami. Červeného motýlka tam měl ještě za týden…
Sobota
Tento rok se nějak nestíhal nástup. Kaplička dávno odbila poledne a my ne a ne se šikovat. Pak si nás fotilo postupně asi dvacet fotografů. Jeden po druhém.
Letos se dědina prošla nečekaně rychle. I štědrost lidí překvapila. Přece jen se ta tradice udržuje, a to je krásné. Všichni byli neuvěřitelně milí a pohostinní. Paní Herodesová nebyla doma. Má smůlu. Takový pěkný rozmarýn jsem ji schoval.
Zjistil jsem, že jakmile si člověk někde lehne (v kroji), automaticky je pro všechny opilý. Nenechají vás chvilku užívat měkké pohody. Pořád někdo otravuje s juchačkou, pomocnou rukou nebo čímkoli studeným. Dám vám tip – zajděte si k Suchomelům polaskat trávník. Naboso nebo poležet. Nejlepší postel na světě. Fakt.
Večer přišlo velké množství lidí. Bar nestačil tankovat. Dostavili se i někteří v cizině, dlouho pohřešovaní kamarádi. Na chvíli se stavil i brácha stižený moribundem a chlapskou rýmečkou. Sesypali se na něj, jak na jídlo. Hlavní stárek, zaneprázdněný organizací, nestihl ani bráchu vyhubovat, že nepřijel v kroji. :-)
Poté, co jsem na baru objevil neotevřenou láhev rumu Bucanero, večer nabral brutální otáčky. Hlavně, když jsem tuto příjemnou novinu poslal dalším fajnšmekrům. A flaša byla rázem pryč. OU! Ani nevím, jak se všichni vytratili. Najednou jsem tam byl jen s Peťou a jeho kamarádem, který usnul všude, kam jsem ho jen na pár sekund odložil. Hody v Jinačkách… to je zlo.
Pánové se usadili na parketu a vášnivě debatovali do časných ranních hodin. Domů jsme šli už za světla. Než jsem se skulil do postele, zahlédl jsem čas – 5:51.
Neděle
Rychle odtancovat besedu a tanečky a hurá na panáka! To nás totiž zajímá! :-) Hrad sklidili příliš brzo na to, aby se v něm mohli dělat nepřístojnosti. Ach jo. Já se tak těšil.
Na baru se stala zajímavá příhoda.
„Ty jsi Erik, že?“ ptá se barmanka
„Tak, tak. My se známe?“
„Psal jsi do místního zpravodaje poutavou reportáž o minulých hodech.“
„Do žádného časopisu jsem nic nepsal. Nebyl to někdo jiný?“
„Že by? Psal jsi tam, jak to probíhá a co se všechno dělo očima cizince.“
„Aha. Ale já to dával jen na blog.“
Sice jsem to nečetl, ale příště by bylo hezké se alespoň zeptat. Kontakt tam je.
S Peťem Svobodou jsme hráli plácanou. Jak jsme se někde potkali – jednou plácnout a pořádně zajuchat. To bude bolet.
Slečna magistra Dobiášová „Přelezeme plot!“. Myslel jsem, že vtipkuje. S tou sukní to zvládla bravurně. Zasekla se mi bota v příčce a krásně jsem se rozpleskl. Jako za mlada. Chladivý ručník měl větší odezvu, než jsem čekal. Co jsem ho donesl, na dvě hodiny zmizel. Už vím, na co budu balit holky. Objednávky posílejte mě nebo na adresu Foot Studio D3D, Palackého tř. 49, Brno. :-DDDDD
Tom Dvořák šilhal hlady. Nekecám, fakt! Oči měl jak Číňan. :-) Moc se nebránil potom, co jsem mu vybásnil svíčkovou paní Kachlíkové. Nacpali jsme se, že se nám pak nechtělo zpátky.
Noční zábava v podání úžasné kapely Eremy. Víc není, co dodat. Kdo zná, ví. Kdo nezná, nepochopí.
V mezičase hudební pauzy jsem si šel protáhnout nohy na hřiště. Cestou jsem potkal Danečka. Prý jde na řetízkáč. Napařenej na kolotoči. To chceš! Někdo nás při tom točil, tak jsem zvědav, kdy se to na nás vytasí. Třeba těsně před svatbou apod.
Hlavní hvězdou večera se nakonec stal Drahouš, kterému se v zákulisí podařilo ukecat nejen zpěvačku (se kterou pak tancoval na podiu), ale i zbytek kapely, aby dali přídavek. Koncert se prodloužil skoro o hodinu po smluvené době. Prostě řízek! :-D
Zvukař má mé sympatie – hrál fakt dobře. Večerní zábava se po odjezdu kapely nezastavila. Ba naopak. Řekl bych, že to pak hrálo ještě hlasitěji než s kapelou. Nechápu, že na nás nikdo nevlítnul.
Tancující Tom Dvořák v sukni – to dlouho nevymažu z paměti. Připomnenul mi Krétský lidový oděv – škoda, že nebyl foťák.
Sice mi sebrali skákací hrad, ale to mě neodradí od pohody na lavičce. Pohoda, klídek, juchačka a lavička. Dominika opět nezklamala. Běhat ve tři ráno po okolí, když všichni ostatní zvrací nebo spí. Hyperaktivní turbo myš.
Druhý zvukař, kterého celý večer poctivě hydratovali bývalí a stávající hlavní stárci, usnul na lavičce pod májou. Pak se zvedl a poblil si auto.
Pondělí
Krk mě bolí, jak při těžké angíně. Už je to pár let, co jsem naposledy mutoval. To plácání byl blbej nápad.
Záživná jízda s Cecilovým minibusem přes moravské okresky. Ještě, že Jura s Terkou jeli se mnou. Jinak bych usnul za volantem. Jelikož jsme byli poblíž Slavkova a bylo vedro, zastavili jsme na chvíli ve vyhlášené cukrárně na zmrzku. Dokonáno jest. A to byl organizační konec hodů…
Poznámka pod čarou – domů mě (díky všemocnému vesmíru) vzal spásný anděl Drahouš. Náhodou jel kolem z práce. Díky Juro!
Velký dík Terce a Jurovi. Máte můj obdiv.
Erouš
2025 ©