Úvod
Před týdnem v celém regionu pršelo a na Moravě je vylitá spousta řek. Stejně tak i ve Vídni je stále vysoká hladina Dunaje. Naštěstí se lze od Brna dostat v pohodě.
1. den
Flixbus na letiště tu není. V aplikaci je info, že mají 30min zpoždění. Super. Uvízneme v ranní špičce. Řidič je Turek. Jak se dalo čekat, ve Vídni je zácpa.
Sekera 2 hodiny... Maňana. Stihli jsme to dost těsně.
Nad Ankarou jsou mraky. Budeme přistávat na houpačce. Takové turbulence jsem už dlouho nezažil. :-D Na letišti (Esenboga) je ticho. Letadla přistávají zhruba po hodině. Z letiště je nejlevnější cesta do centra (na autobusák) červeným busem Havas číslo 442. Za 83TL v pohodě. Cesta trvala přesně 45min. Ankara je obrovská, hornatá, ale infrastrukturu mají perfektní. Všude jsou hlavní silnice se čtyřmi pruhy. Provoz silný, ale bez zácpy.
Autobusové nádraží je obrovské - má 4 patra. Chvíli trvalo najít informační tabuli, změtí schodišť a stánků s naháněči dopravních společností. Je ve třetím patře. Ta každých 30 sekund přejde na reklamu, tak na 2 minuty. :-D
Na informacích se lámanou angličtinou dovídáme, že jedeme s firmou Kamil Koç a máme se zeptat jich. Kvůli drobnému nedorozumění v překladu jsme se trochu proběhli. Odjíždíme na čas. Do Göreme pojedeme 4 hodiny.
V buse nám dali pití a malou sušenku. A pro jistotu vodu v jogurtovém balení. Orient. Trochu mi to připomíná staré dobré časy se Študákem než trh dodrbal Flixbus.
Kappadokie je suchá pouštní oblast, takže zeleně pomálu.
Zase máme sekeru. Ale to nevadí. Jedeme v noci kolem Uchisaru a vše je osvětlené. Nádhera!
První dojem z Göreme je - né, vůbec to není turistický! :-D Ovšem v noci město vypadá parádně. Musíme najít hotel a zařídit výlety.
Jdeme se projít na kopec. Je tu na polích spoustu domů vytesaných ve skalách a pár těch klasických. Zítra se půjdu podívat do jednoho starého, je napůl zbořený.
2. den, Göreme
Budíček ve 4:30 z mešity. Úplně jsem na to zapomněl...
Snídaně na terase je pecka. Výhled parádní.
V 9:45 by měl přijet odvoz. Určitě je lepší si zařídit objednání sám přímo u cestovky. Některé hotely si berou nesmyslné přirážky.
Půlka busu jsou Rusové, takže se rozdělíme na dvě skupiny, aby se průvodci nepřeřvávali.
Červená trasa
Z toho, co jsem slyšel, tak je to s názvem Kappadokie složitější. V regionu se vystřídalo mnoho kmenů, států a dobyvatelů. Každý to říkal trochu jinak, ale pořád to bylo tak nějak podobně. Takže se vlastně úplně neví, kdo s tím začal. Nejspíš Řekové.
Turecko leží na několika tektonických deskách, takže tu v minulosti docházelo k mnoha zemětřesením. Při jedné (pěkně velké) události došlo k implozi. Následná erupce sopečného popela smíchaného s hlínou dala vzniknout celé oblasti. Postupný sediment vytvořil obrovskou stolovou horu, která postupnou erozí vodou a větrem, vytvořila stovky homolí, které tu dnes vidíme. Dle množství různých prvků mají různé barvy. Šedá, žlutá, růžová.
Uchisar (hrad na kopci)
Nebyl čas. Průvodce měl ráno půl hodiny zpoždění. Jen malé kolečko pod hradem a jedeme dál. Pouze pauza na foto. Pfff.
Na parkovišti za mnou běžel chlap s terminálem, že mám zaplatit. Já na něj anglicky, že nic platit nebudu bez vysvětlení. On lámaně německy - nebylo rozumět. Pak přišel průvodce, že je to majitel cestovky. :-D
Devrent Imagination Valley
Zajímavé místo plné skal různých tvarů. Záleží na představivosti každého, co tam vidí.
Zase jen na chvilu. Nejznámější je velbloud, hlavně z propagačních materiálů, mě přijde spíš jak slepice. :-D Chtělo by to víc času.
Údolí mnichů - Monk Valley (Pasabag)
Leží mezi Göreme a Avanosem. Původně tu žili mniši, kteří zde vykutali do skal i několik kostelů, mezi 4. a 13. stol. Zřejmě tu žil perský generál, proto Pasabag (Pašova vinice). Unikátní pro skály ve tvaru hříbku.
Při vstupu je turisticko pastičková odbočka. Ani se příliš nesnažili to skrývat. Původní cesta vede přímo, schovaná za květináči. :-D
Fajné komůrky. Několik domů je přístupných, jen se do nich musíte vyškrábat. Většina z nich je malá. Taková garsonka s chlévem. Z okna je hezký výhled do krajiny.
Zelve Open Air muzeum
Akorát se tu staví parkoviště, turnikety a info centrum.
Zašité údolí mezi vysokými skalami. Ideální místo pro dlouhodobou obranu. Nejstarší osídlení od 6. stol. Do roku 1952 zde lidi bydleli. Po rozpadu velké části skály, zahynula velká část obyvatel. Úřady rozhodly o uzavření a přestěhování zbytku, což se místním moc nelíbilo. Není se čemu divit, pro nás sice chudé bydlení, ale praktické. V létě chladí, v zimě drží přiměřenou teplotu.
V zimě padá teplota hodně pod bod mrazu. Kvůli tomu se naučili na zimu všechno ovoce sušit (hlavně meruňky a víno). Ani bych se nedivil, kdyby rozinky pocházely právě odsud.
Rozpadlé domečky jsou po celé délce.
Jsou tu s náma dvě baby z Kolumbie, které všude chodí pozdě a už teď kňučí, že je bolí nohy. Když jsme jim řekli, že je nahoře vinárna, zasvítily jim oči a valily do kopce, jak kamzíci. :-D Akorát si z nás udělal průvodce srandu, jelikož to byla místnost na přípravu vína, nikoliv ochutnávka.
Kostel plný raných maleb se před dvěma měsíci propadl. Nelze jít dovnitř. Ach jo. Byl plný fresek z dob prvních křesťanů. Alespoň na to jsou youtubeři dobří - památka zůstane zachovaná ve videu. Fakt nádhera - najděte si to.
Nad každým vchodem jsou malé ďoury. Sloužily jako domečky pro holuby. Ti se používali na posílání zpráv a hlavně k hnojení místní neúrodné půdy.
Je to tu obrovské. A to jsme šli jen půlku jedné strany údolí. Chtělo by to víc času. Do schodů to Luci moc nejde s těma berlema.
Jídlo v Avanosu
Výborná otevřená kuchyně. Co bylo velice hezké, průvodce se zeptal kuchaře, jestli je v tom mouka a ten dopodrobna vysvětloval, co je a co není v pohodě. Bomba. V naší skupině byla kromě Luci další holka celiak. Místní tu po staletí baští melasu ze šlupek vína. Chutí připomíná italské balsamico.
Škoda, že nemáme víc času. Avanos je hezké město. Všudypřítomné karafy a vázy připomínají, co bylo hlavním artiklem obchodu.
Výrobna keramiky v Avanosu
Ukázka tradiční výroby keramického nádobí včetně zdobení. Muži jsou mistři s hrnčířským kruhem a ženy zase ve zdobení. Zajímavá je místní karafa na víno, která je ve tvaru kruhu, jelikož se nosila zavěšená na rameni a při nalévání se obsluha rovnou klaněla. Výroba keramiky má tradici po tisíce let. Typickým znakem byla červená barva z jílu těženém v řece protékající městem.
Zastávka je samozřejmě kvůli nákupu. Mají to krásné, ale pěkně drahé (pracnost). Bylo nám řečeno, že kvůli nedostatku obživy bylo v kraji zvykem, před žádáním o ruku prokázat, že muž umí dělat keramiku. Prodej nádobí byl finančně zajímavý.
Údolí lásky - Love Valley
Poslední zastávka. Průvodce se zeptal do placu, proč se to tu asi nazývá údolí Lásky? Lucie bez čekání zakřičela: "Peniiis!" Průvodce se jen zakřenil a kvitoval: "Jo. Penis."
Je zde několik útvarů nápadně připomínající, ehm přirození. Odteď je to Pinďour Valley.
I zde se rozmohl stupidní zvyk s věšením své "lásky" na odiv. Jen místo zámku se zde používá (regionální) hliněná mini váza v různých barvách. Jsou na všech stromech. Před měsícem jich prý, na popud úřadů, sundali 30 tisíc, jelikož to ničilo těch pár stromů, které tu jsou.
Kdo chtěl, toho vyhodili v centru Göreme. My musíme vyměnit peníze, jelikož nemáme žádné liry. V provařených hospodách a cestovkách mají všude 34.50TL za Euro. Na autobusáku nám paní dala 36.80TL.
Luci kouká po magnetkách, já se bavím s majiteli obchodů, kteří jsou hrozně zvědaví. S jedním jsme vedli dlouhou debatu na téma inflace v Evropě.
Jezdí tu spousta starých Renaultů R12 (u nás znám jako Dacia 1300) a Fiatů Tipo. Nejčastější a taky hodně tuněné turecké licenční Fiaty 131, hranatý Tofas Dogan.
Cestou lehce povečeříme. Původně jsem si chtěl dát čaj, ale měli na lístku i Sahlep, zajímavě chutnající nápoj, připomínající chutí krupičnou kaši. Je bez lepku, jelikož je z kořene nějaké květiny.
3. den, Göreme
Vstáváme brzo na balóny. Luci se chce vyfotit na terase v altánku. Je zima. Nebe je plné stovek balónů. Jsou úplně všude! Pecka.
Včera jsme se dozvěděli, že je to multimilionový byznys, živící tisíce místních. Turecko vede světový žebříček v počtu letů balónem. Kvůli pár škaredým nehodám v minulosti, přistoupily úřady k přitvrzení podmínek získání licence pilota balonu. Musíte dva roky chodit do (placené) školy, kde prokážete psychickou odolnost a schopnosti létat. Balon se dá ovládat pouze nahoru a dolu, případně otáčet dokola. Zbytek je dle směru a síly větru. Cena licence je asi 300 tisíc TL.
Mimochodem... nikdo nám nechtěl anebo nevěděl odpovědět na otázku, za jakých okolností se nelétá. No tak hlavně pokud rychlost větru přesáhne určitou mez. Jak prosté.
Dnes bude den na klid. Bolavá noha Luci dostala dost zabrat.
Dnes ráno je za barákem tržiště. Zelenina, ovoce, nádobí, koření a spousta oblečení.
Galerie Ikman
Provařené místo z instáče. Nelze ho minout. Strašně moc koberců vyráběných jednou rodinou po několik generací. Různé kvality za různé ceny. Z velké části jedou na pronájem k focení pro instačuby. Ceny za vlastní focení 500TL/os. (nebo 15EUR), focení s dronem od 3750TL. Au.
Největší prča je, že si všichni fotí fasádu domu a nikdo si nevšimne starého kamenného mlýnku na obilí o pár metrů dál mezi popelnicema.
Nám se samozřejmě nejvíc líbí ty nejdražší koberce z hedvábí. Nádherné. Koberec 90x60cm - 750EURo. Cena odpovídá pracnosti. Vyrobit takový kvalitní koberec zabere šest a půl měsíce. Náš kocour by ho nejspíš ještě toho dne poblil, takže asi nic.
Procházka starým městem. Je tu opravdu mnoho zajímavých zákoutí. Dnes je azuro a sluníčko pěkně peče. Když se jako fakt hodně couráte, tak za 2 hodiny se to dá obejít.
Římský hrad (Roma kalesi)
Výrazná homole uprostřed města, v noci hezky nasvícená. Původně jsem myslel, že se jedná o tvrz nebo opevněnou věž, ale je to obrovská (skalní) hrobka z římské doby. Věřilo se, že to bude mít nebožtík do nebe blíže. Vstup dovnitř zatím není možný.
Je akorát čas oběda. Zašli jsme do hospody Fat Boys. Dali jsme si Pottery Kebab z hliněných nádob, což je vyhledávaná turistická záležitost. Hlavně ta show okolo - nádoba se musí odklepnout kladivem a část jídla vyvře ven jako ze sopky. Hovězí nebo jehněčí. Standart je 500-600TL za porci. Ceny mají přijatelné a jídlo bylo vynikající.
Cestou na hotel koukneme na panoramatickou vyhlídku nad městem. Každé ráno se z ní dívají stovky lidí na balóny. Tak pro dnešek nic, chcou vstupné. Půjdeme až na ranní čumendo.
Je tu obchod BIM!! Bude super omáčka! Mňami mňami.
Vyjížďka na koni
Byl jsem ukecán. Zavezli nás kousek za město na farmu, kde už čekalo dalších asi 20 lidí. Lucie chtěla výslovně bělouše. Jeden z hlídačů se jí snažil nacpat černého, ale začala být, jak malé dítě, které si rozbije hračku. :-D Dostala bílého.
Jízda byla super. Jelo se kolem hradu na planině a pak na kopec, kde byl hezký výhled na celé okolí Göreme, Rose Valley, Pinďour (Love) Valley a hrad Uchisar. Při západu jsme se vraceli zpět na farmu. Co bylo strašné, snad půlka města byla tou dobou na jednom pahorku na čtyřkolkách. Všude.
Před hotelem leží od rána tři pouliční pejsci. Místní jim hází zbytky, ale žádnou vodu. Dal jsem jim zbytek vody z flašky a rázem jich bylo šest.
4. den, Göreme
Ranní vstávačka na balon. Od půl šesté jede za město jedno auto za druhým. Nekonečná kolona. Řidič nám dal kabelu se sváčou, ze které může Luci akorát vodu.
Jedna skupina balonů startuje z planiny za městem, kde jsme byli včera na koních. My jedeme až za Monk's Valley, kousek od Zelve.
Vypadá to, že nebudeme ani druhá startovací vlna, ale spíš čtvrtá. Při příjezdu je světlo. Nejlepší čas vystoupat – před východem - je dávno v čudu. To teda chlapci z Kapadokya Baloons pěkně vymňoukli.
Počasí vyšlo perfektně. Mírný vítr, azuro. Z výšky vypadá krajina jako písek po dešti, po kterém steklo hodně vody. Nejvýš nás vzal do 2000m. Pilot je frajer.
Přistání bylo hladké, přímo na vlečku. Výstup, poděkování, přípitek limonádou na šťastné přistání, rozdělení diplomů.
Do hotelu odjíždíme v 7:30, akorát na snídani. Kolem 9:30 by nás měli vyzvednout na zelený okruh.
Zelený okruh
Vyhlídka nad městem od Uchisaru.
Průvodce dlouhosáhle vykládá o vzniku místa a geologii. To už jsme slyšeli. Hezký výhled na Göreme.
Údolí holubů (Pidgeon Valley)
Holuby se schovávají v mnoha holubnících, které mají malé ďoury po třech čtyřech. Každý má kapacitu zhruba 30 holubů. Údolí spojuje Göreme a Uchisar. Lze dojít pěšky. Holubi se hojně používali z hradu Uchisar, který je vysoko, k varování celého okolí o nepříteli. Oblast byla často napadána Turky a Seldžuky.
Podzemní město Derinkuyu
Náhodou nalezeno při rekonstrukci domu v roce 1963. Tyto města obývalo převážně křesťanstvo, které po I. světové válce muselo v rámci výměny mezi Tureckem a Řeckem odejít. Stát koupil dům a začal opravy. V roce 1965 otevřeno veřejnosti. Součástí UNESCO od 1985.
Vznikalo od 12. stol. př. n. l. Tyto města fungovala hlavně jako schovka před Římany z dob perzekuce křesťanů. Podobných měst je v Kappadokii údajně až 200!
Úzké chodby - nic pro klaustrofobiky. Různá patra - každé z jiného období, jinou metodou kutání. Pater pod zemí je 7 a údajně jich má být i víc. Před vstupem do podzemí je díra vypadající jako studna. Sice se používala i na dopravu vody, ale primárně sloužila k ventilaci vzduchu. Také k vytahování vykutané zeminy.
Pro případ napadení byla v každé spojovací chodbě kulatá kamenná vrata, připomínající mlýnský kámen, kterými se chodba uzavřela. Na několika místech jsou pasti. Tohle místo bych nechtěl dobývat ani náhodou. Natož v době, kdy si mohli o svítilnách nechat zdát.
Všude jsou ohořelé díry ve zdech na svíčky z tuku. Ve spodních patrech je vodní nádrž na vodu z tajícího sněhu. Velice šikovně vymyšlená. Bohužel je celá místnost dost necitelně opravená betonem. Škoda.
Rozhodně doporučuji zajít do jednoho z těchto měst.
Vulkanické jezero Nar (Narligöl)
Rychlo čučka na otočku. Koupat se sice dá, ale plavat se v něm nedoporučuje. Jsou tu silné proudy a vodní víry. Je tu hezky. Kousek odsud je hotel a termální lázně.
Ihlara Valley
Údolí dlouhé 14km, kde se dají dělat pěkné treky podél řeky Meldeniz. Dovezli nás zhruba do půlky údolí. Jdeme na oběd k řece. Pokud tu není zrovna milion lidí, lze si sednout do jednoho z altánků na vodě. Voda příjemně zurčí, což je k obědu super. Opět naprosto vynikající. Obsluha kmitá závratnou rychlostí.
I zde je spousta skalních kostelů.
Většina busu jsou rozmazlené princezny ze západu, takže průvodce usoudil, že dáme malé kolečko kolem vody. Ukazuje nám maskované domky ve skalách a všemožné stromy v okolí. Nejvíc byl naměkko z vlašského ořechu, což jsem úplně nepochopil. Neustále nám ho ukazoval a dával ochutnat. :-D Asi myslel, že je to pro nás exotika.
Selima Monastery
Pevnost a klášter. Zpočátku největší škola kléru. Postupně byla domovem prakticky všech národů, které zde žily. Po převzetí regionu Turky se z něj stal jakýsi "motel" pro obchodní karavany.
Máme rozchod. Luci nejde, protože je to do pěkného kopce. Já si udělám kolečko. Je to tu velké. Mohl bych se tu toulat hodiny, ale na to není čas. Část spodních místností se stále používá pro zvířata.
Ještě přes hodinu cesta autem do Nevsehiru.
Hrad na kopci v Nevsehiru taky vypadá dobře. Jestli zbyde čas, tak se tam chci podívat.
Ochutnávka místních dobrot
Mno, bylo to velice rychlé. Řečeno mluvou obyčejného člověka - tady máš pět kostiček cukrovinek, panáka kafe, zavíráme krám, nakup nebo vypadni. Ceny jsou směšně vysoké.
Mají tu k ochutnání i místní specialitu kapadokijské pistáciové kafe Kapadokyali Seyid Ali.
Jako dobrý, ale na zadek jsem si z toho nesedl. Spíš než kafe je to kakao s oříšky.
Jeden místní děda mi řekl zajímavou věc - před 20ti lety tu byl pouze jeden motorest. Dnes je v Göreme přes 400 hotelů.
5. den, Göreme
Zase vstávání. Luci chtěla americké auto - bylo to její přání, mě to zase až tak neláká. Řidič opět nikde... (a nebo z Nigde jede. :-D) Odvoz nás jen převezena shromaždiště. Nechal nás stát na parkovišti, že prý řidič hned přijde. Řidič došel za 20 minut a vypadá, že zrovna vylezl z postele. Luci mu vyčetla, že byl domluven dřívější čas, jelikož už zase svítá. Odpověděl neurčitě, že je mu to banán. Podotýkám, že tahle sranda stojí 120USD za hodinu práce. To s lidma dělá masový turismus.
Navíc je auto dost po domácku "potuněné", což nevypadá dobře. Jde vidět, že je denně používané.
Zastavíme na Pinďour Valley, dál od nejznámnějších spotů, kde jsme byli předevčírem. Zase je kosa. Mrtě lidí.
Některé balóny přistávájí přímo za námi! Doslova se na ně dá sáhnout.
Balíme. Změna hotelu na provařený vyhlídkový - Milat Hotel. Luciina volba. Je jen o pár ulic dál. Dneska slunko peče fest.
Jedeme na hrad.
Místním busem Göreme - Nevsehir. Jednotná cena 30TL kamkoliv po cestě. Jezdí každou půlhodinu.
Hrad Uchisar (Uçhisar Kalesi)
Kasa a vstup je nahoře. Vstupné 250TL.
Vrchol hradu je ve výšce 1350 m.n.m. a je nejvyšším místem regionu. Tato kónická skála z vulkanického tufu, dostala svůj tvar díky větrné a vodní erozí, která ji nakonec rozpůlila. Stejně jako domy v okolí i hrad je vytesaný do skály.
Až na samém vrcholu vám dojde, proč byl tak důležitý. Je vidět na všechny strany, desítky kilometrů daleko.
Rozdělíme se. Chci si udělat kolečko kolem hradu. Jdu sám. Prudký svah by Luci se svou nohou nedala. Z druhé strany hradu je spousta zajímavých místností a spojovacích chodeb. Leze tu jen pár bláznů.
Celý kopec je prokopaný. Málem jsem zahučel do díry.
Luci sedí v hotelové kavárně a dává si výtečný Sahlep. Půjdeme pomalu na bus. Cestou jsme nevědomky vymysleli příští dovolenou. J
Bus jel za 10min, takže jsme se trefili akorát. Sice bylo plno, ale to nevadí. Vezmeme to rovnou do restaurace na večeři. Konečně můžu v klidu vyzkoušet pivo Efes. Luci začíná bolet noha, takže po objednávce běžím do hotelu pro fofr klacky (berle).
Luci se chce podívat na nějakou ulici s lampiony, kterou ale nemůže najít.
6. Den, Göreme
Vstávačka na sledování balónů z terasy.
Hukot stovek větráků se line celým okolím. Nafukování balonů plynem vypadá z dálky jako stovky blikajících žárovek. Po šesté ranní začínají vzlétat první a za nimi hned další. Do 20min je nebe plné balonů. Polonahé slečny se tlačí k nejlepšímu místu pro ty nejúžasnější fotky. A klepou se - venku je 7°C. Insta fotky něco stojí... Stojím s bandou dánských motorkářů a jen se tomu smějeme.
Horká sprcha na zahřátí promrzlých končetin. Další úžasná snídaně. Trochu jiné složení. Vrabčáci jsou tak oprsklí, že ani nečekají až odejdete od stolu a zobou drobky rovnou před vámi.
Jsme unaveni. Týden brzkého vstávání a couraní po okolí dal zabrat.
Přemýšleli jsme o výletu k slanému jezeru Tuz Gölü, ale je 150km daleko, takže nebude.
Už není moc času na cestování, tak si zajdeme na čtyřkolky. Což nebyl úplně dobrý nápad, jelikož je to nuda a zase dělání opiček pro blbečky. Jede se půl kilometru, zastávka na fotku, další půl kilometr, fotka atd. A taky tam jede půlka města. V naší skupině jsou zase dementi, takže na ně neustále musíme čekat. Proč já? :-D
Poslední večeře u Tlusťochů. Zapečená zelenina se sýrem. Mňam mňam. V hotelu osprchovat od prachu.
7. den, Göreme
Dnes jdeme jen na Sunrise Point nad městem. Vstup 20TL v budce hlídači. Je tu vícero míst na focení, ale ty nejlepší jsou 3. Ta nejvzdálenější je super na focení východu a nafukování balónů v kaňonu a planině za městem. To je taky zážitek. Odsud jde vidět, že nelétají jen z jedné strany, ale úplně ze všech stran. Ideálně tu být 30min před východem, kdy je nejlepší světlo. My sem došli v 5:50 (začátek října) a bylo to akorát. Může tu být tisíc lidí. Bohužel i zde, jako i jinde v těchto končinách, jsou všude odpadky. A koš nevidět.
Balíme. Poslední čupr snídaně na terase. V BIMu dokoupit pití na cestu.
Stal se nám malý fuckup. Při hledání busu na autobusáku, jsme zjistili, že máme lístky rezervované na další den. Ou! Naštěstí se dnes dá všechno předělat za pár minut na mobilu a bus, kterým jsme si mysleli, že jedeme, má hodinu sekeru. Přijel s rozbitým předním sklem a škrábancem přes celou kastlu.
Zase v Ankaře. Je slunečno, teplo. Hotel máme hned vedle hradu.
Příjemné překvapení je, že v metru (Ankaray) už není potřeba kupovat jejich nabíjecí kartu, stačí přiložit kreditku. Jeden nástup 25TL. Autobus to samé. Busy zastavují jen na chvilku, kolikrát vůbec. Systém funguje podobně jako u nás, takže oproti Istanbulu, mnohem lépe.
Bohužel zpoždění autobusu a složitější přestupy nás zdržely natolik, že se na hrad (Ankara kalesi) nedostanem. A to ho máme přímo za barákem. Škoda.
Objednávka taxi na ráno byla vtipná, jelikož jeden ze dvou recepčních uměl lehce anglicky a lehce německy. Druhý vůbec. Nakonec pomohl překladač. Bez dat už necestuju. Prý nejde v taxi platit kartou, jen hotově. Máme tak na snídani. Tři ulice odtud je bankomat. Cestou se mě čtyři borci zeptali, odkud jsem. Ten germánskej vzhled mi to na cestách odjakživa kazí. :-D
8. den, Ankara - cesta domů
Na pátou ráno máme objednaný odvoz. Od hradu na letiště Esenboga 700TL (18Kč/km).
Luciina hláška dne (kafe kiosek)
"Kafe od ILLY... To jsem neměla vidět. Předražený, v kelímku a ani obrázek mi tam neudělala!" :-D
Když si dáte kafe v 6 ráno na letišti.
Odlet tradičně se zpožděním. Maňana.
Vídeňské letiště je poslední dobou známé svou extrémní pomalostí - na kufr jsme čekali přes hodinu. Pokud jedete dále busem nebo vlakem, počítejte s tím.
Závěrem
Počasí nám vyšlo perfektně. Škoda, že nebyl čas na delší dovču - z Göreme jezdí autobusy na všechny strany (Izmir, Pamukkale, Istanbul, Ankara, Bodrum...)
2025 ©