Eroušovy paThálie- Thajsko 2016

Úvodem

Thajsko nebylo nikdy ničí kolonií a jsou na to hrdí. Bohužel to má vliv na kvalitu pečiva. V zemi je silně zakořeněný Buddhismus. První, co uvidíte na letišti na pasové kontrole je leták vylepený na okýnku říkající: „Toto je země Buddhy. Jakékoliv znevážení se trestá! Buddhova hlava, tetování, sošky a jiné je považováno za znevážení.“ Na jihu je silná pozice Islámu, což se pozná hlavně na ženách, které nosí dlouhé šátky přes hlavu. V zemi vládne od roku 2014 vojenská junta.

Dle ČNB:
100BT = 65Kč

V Thajsku 
1EUR = 37 – 39,5BT

Den 1., 18.2. čtvrtek, Brno-Praha

Dneska byl v práci masakr. Původní plán, poklidného „posledního“ dne v práci, se rozplynul už po 11 hodině, kdy kolega vypadal na umření. Rázem bylo dvojnásob práce. Odjezd plánovaný na 18 hod se posunul až na 19:30. A to jsem ještě blbec, nechal klíče od práce doma, což byla sranda, protože mě kolegyně v práci zamkla i se zákaznicí. Plán nevycházel v samém začátku. Nebýt v práci autem a porušit pár rychlostních limitů, bůh ví, kdy bychom odjeli. Jelikož brácha/řidič měl svalovou horečku, řízení bylo na mě. Šíleně lilo. Maximální rychlost 80km/h. Řízení táhlo doleva. Příjezd do Prahy o půl jedenácté. Hledání ulice dalo zabrat. Káťa, u které přespíme, dovrávorala ke dveřím. Má moc pěkný byt. Otevíráme víno a kecáme. Po 17 letech ve Švýcarsku se stěhuje do ČR. Večerní diskuze o stavu švýcarského školství, mě jen utvrdila v tom, že u nás není tak hrozně, jak si všichni myslí.

Den 2., 19.2. pátek, Praha-Moskva

Káťa má parádní gauč. Dlouho jsem se tak dobře nevyspal. Snídaně, drobné přeskládání batohu a jedem na letiště.

V předletovce běhá policajtka se psem. Víc spolu blbnou než hledají bomby. Airbus A-321, tj. ekvivalent lokálky. Letušky jsou dvojího typu – mladé, krásné, upravené nebo staré, tlusté, zamračené. Starých je víc. Mají uniformy podobné ruské maríně. Jedna mi něco říká, ale rozumím akorát pažalsta – prosím. Odpovídám anglicky. Stejně si jede to svoje. Na exoty mám holt štěstí. J Sedíme úplně vzadu… u záchodu. Oh man, that sucks!

Letadlo je plné asiatů. A dětí… řev jak ve školce. Ještě, že to do Moskvy letí jen 2h 15min. Zpočátku letíme nízko, lehce nad hladinou spodních mraků. Ty pohledy jsou kouzelné. Hned bych si skočil do nadýchaného obláčku.

Těsně před přistáním na Sheremetyevu začalo zapadat slunce a já si uvědomil, proč mám rád létání. Zapadající slunce zbarvilo obzor do oranžova s tmavě růžovým nádechem a řasovitá oblaka dokreslovala atmosféru. Slunce se ukládalo ke spánku do nadýchané postele. Takovou romantiku zažijete jen v několika kilometrech. Já si tu licenci prostě udělám!

V Moskvě mrzne, kvůli namrzlé dráze máme 20 minut zpoždění. Sheremetyevo je hrozné letiště. Miliarda lidí, na kontrolách málo místa i personálu, úředníci namistrovaní, úzké chodby. Všichni se tváří jak za socializmu. Na přemístění ke gatu máme jen pár minut. Terminál je na druhé straně letiště. Do Bangkoku letíme B 777-300. Schytali jsme sedadla u nouzáku. Výhodou je spousta místa pro nohy. Nevýhodou kuchyňka, do které neustále chodí personál a nenažrané osazenstvo. Není si kam dát věci. Všechno mám nakopané pod sedačkou. Náš úsek obsluhuje stevardka Ivetta, říkám jí pracovně slečna ksichťák. Ani jednou se neusmála, nevěřila mi, že máme sedět tam, kde sedíme a pořád nás “nenápadně“ sleduje. Beztak dělá pro FSB (ruská tajná služba).

Nad Buzulukem jsem si vzpomněl na našeho legendárního pradědu Petra. Cvičil se tu za války společně s ostatními Čechoslováky ve Svobodově brigádě, než se probojoval přes celou východní anabázi a Dukelský průsmyk, zpátky domů.

Nad Indií mě vzbudila silná turbulence. Prolétáme bouřkovým mrakem, všude okolo mlátí blesky. Nemůžu z nich spustit oči. Na pravoboku je zlověstně vyhlížející kónický střed bouřky.

Den 3., 20.2. sobota, Bangkok

Přílet po osmé ranní. Už v tunelu je cítit dusno. Po menším zmatení na informacích, kupujeme lístky do Pattaye za 250BT. bus jezdí každou půlhodinu. Ten náš odjíždí přesně v 10hod. Podnebí jak ve Vietnamu – vedro, dusno, vlhko, svítí slunce a je tak nějak zataženo.

Pattaya-město hříchu
Vytuh jsem v buse. Vzbudila mě rána o obrubník. Vyházeli nám bagáž na ulici. Musíme najít náš minivan, co nás hodí do hotelu. Je jich tu spousta. Sedím sice zase v kufru, nicméně je v něm spoustu místa.

Soňu vyhodil u našeho hotelu místo jejího – špatně zadala jméno hotelu. Nebylo nic platné se dohadovat. Soňa volá rozčilená. Čekáme na Miloše. Ten přišel asi za čtvrt hodiny s duší naplněnou sarkasmem a rýpavými poznámkami. Cestou k němu domů nám, teda hlavně mě, dává „základní zaškolení“. Nevím, jestli je to kvůli mé dětské postavě nebo proto, že jsem chlap. Spoustu věcí je tu stejných nebo podobných jako ve Vietnamu. Třeba přecházení přes ulici. S výjimkou opačného směru jízdy. V 7 Eleven kupuju 6l kanystr s vodou za 43BT. Naše ubytko je apartmán s ledničkou a mikrovlnkou. Nic víc tu není.
Ve dvě máme sraz se Soňou a Milošem na recepci – je to po cestě na pláž. Procházíme skrz křivolaké uličky plné krámků s ovocem a zeleninou.

Přes obří halu a bazén 40 patrového hotelu se dostáváme na pláž a musím konstatovat, že je čistší a hezčí než mě varovali. Vlastně je moc pěkná. A dlouhá. Spousta zátočin, mělčin a vlnolamů. Fouká silný vítr, dělají se vlny. Obrovské komplexy hotelů a privátních apartmánů. Podle Miloše jich víc jak půlka nestojí v Naklue ani dva roky. Samý Rus. Ale chovají se jako běloši. No jo, nejsme v Egyptě. Miloš tu bydlí 19 let, tak každého stánkaře zdraví a zastavuje se na kus řeči. Mezi nimi je i Fanda, Čech, který v 68´ emigroval do Mnichova a v Pattayi pár let bydlí. Byl nadšený, že si může pokecat. Hned za hotelovým bazénem je schovaná paní v rozbouraném domku, kde dělá freshe. Za 50BT si můžete vybrat libovolnou kombinaci exotického ovoce. Na co ukážete, to tam dá. Je sice pomalejší, nicméně se vyplatí si počkat. České fresh bary mají ovoce nakrájené a připravené. Jen to hodí do mixéru. Ona vše připravuje před očima. Procházíme se podél pobřeží. Miloš nás vzal na nejhezčí část města. Na konci pláže je obrovský chrám, celý ze dřeva. Není v něm ani jeden hřebík. Bohužel nemám foťák ani mobil, abych tu krásu vyfotil. Budu se sem muset (a rád) vrátit. Je tu klídek. Jen pár místních rybářů a opalovačů. Mezi nimi pár přepečených Rusů. Jdeme do německé restaurace na kuřecí nudlovou polévku za 90BT. Vynikající. Jí se vidličkou, kvůli širokým nudlím. Je hodně sladká. Miloš se najednou rozpovídal a vtahuje nás do světa sex turismu. Základem úspěchu je jejich přístup – sex je zábava (a výdělečná). Navíc jsou Thajky od malička vedeny k opatrovávání mužů, někdy až přehnaně. Hned jsem si vzpomněl na pana Š., který tvrdil, že je to pro chlapy ráj na zemi. Dokonce i na stavbách pracují zejména ženy. Asi bych tu nedokázal dlouhodobě žít – nesnáším, když se o mě někdo stará jak o mimino. Tak si nějaká pěkná dvacítka najde Švýcara, Němce nebo Angličana nad hrobem, o kterého se krásně stará, háže na něj zamilovaná očka, je přítulná, pokud děda může, pomiluje. Divte se, že pak na škaredou Gertrůdu, někde tam v té evropské sibérii doma zapomene. A aniž by si to uvědomil, je v tom až po uši. Takových tu potkáte pět za minutu. Zajímavé je, že nejlépe placení jsou ladyboys – kluci, co se těžko odlišují od holek. (nápověda – mají pindíka)

Cestou zpět jsme to střihli přes market. Mají tam všechno. Kupuju na kostky nakrájenou papáju a ananas v pytlíku – 2x 20BT. Nejdrsnější byl zážitek s žábou. Zíral jsem na obří žáby v proutěném košíku. Z břicha jim lezly vnitřnosti, aby bylo vidět, že jsou čerstvé. Mamina se na ně zahleděla taky a pak se jedna začala smýkat na strany. Dle jejího výrazu jsem měl dojem, že ji chce koupit, aby nebohé žábě uštědřila ránu z milosti.

Do města pojedeme song taem (pickup s plechovou střechou). Znamená to „dvě lavice“. Jezdí pořád dokola, jízda vyjde na 10BT. Platí se přímo řidiči při výstupu. MHD tu nevedou. Hospoda Kiss, krevety v sladkokyselé omáčce 90BT, kuřecí polévka na zeleném curry 70BT.  Polévka výborná, ale síla. Toaleťák byl potřeba. Dávají je na každý stůl – funguje jako kapesník i ubrousek. Zítra mi upadne prdel. Místní pivo Chang ujde. Ale pozor! Je to jak naše 14ka. Na nábřeží nemůže uniknout dokonce i netrénovanému oku, množství postávajících slečen. A ladyboyů… Pokud v sobě nemáte pár piv, tak 9 z 10 poznáte. Walking street, co na to říct. Mazec! Stodolní je proti tomu slabota. Bary, bordely, diskotéky, stripbary, přeřvávající se hudba ze všech stran. Mrtě lidí proudících mnoha směry a spoustu naháněčů daných podniků proplouvající mezi nimi. Viděl jsem dost, abych o tom už neřekl ani slovo! :-D

Miloš by si mohl otevřít cestovku se specializací na noční podniky.

Dnes byl úplněk. A to jeden z nejhorších. Skoro jsem nespal. Kolem 3 ráno začali štěkat a následně výt všichni psi z okolí. A že jich tu je. Hodinu byl klid a pak začali kokrhat kohouti, slepice a cosi jako žába. Kurva.

Den 4., 21.2. neděle, Pattaya

Není to tu tak hrozné, jak mi bylo řečeno. Spal jsem přerušovaně 12 hodin. Vedro v kombinaci s nedostatkem spánku si vybírá daň. Doplatil jsem rozdíl za hotel 4500BT/měsíc. V bazénu plave ruská vorvaň. Spíš se topí. Mamka je tuhoš, jdu do města sám. Je příjemné počasí, zataženo, mírný vítr. Na trhu si kupuji pytlík s mangem. Beru to úzkou uličkou mezi domky a pravoslavným kostelem. Ten si tu postavili Rusáci. Prý sem jezdí křtít děcka a dávají ohromné dary farnosti.

Bylo mi divné, že nikde neprodávají malé Thajské vlaječky nebo nášivky s vlajkou – jakékoliv zneuctění vlajky, Buddhy a krále se přísně trestá. A platí to pro všechny. Holt mi bude ta thajská na batohu chybět.

V boční uličce na hlavní jsme s maminou zapadli do malé restaurace sotva se třemi stoly. Nemůžu odjet z Thajska aniž bych neochutnal originál Tom Kha Gai polévku. 2x 100BT. Hlad je svině. Je naprosto výborná. Řidší, spíše kyselejší, podávaná s kyselou chilli omáčkou a spoustou mé „oblíbené“ hnusné trávy, která naštěstí není tak aromatická jako ve Vietnamu. Tak se to dá.

Je po šesté, slunce pomalu zapadá. Nemám chuť fotit. Jen se procházím po pláži. Mamina musí na záchod. Jelikož tu veřejné nevedou, domlouváme se na místo střetnutí. V malé zátoce sedám na velký kámen a s jedním divokým psem po boku sledujeme západ slunce a posloucháme šumící příboj. Říkejte si, co chcete – tohle je nejlepší relax na světě. Mamina došla až za tmy. Zpátky jdeme úzkou ulicí plnou dřevěných chatrčí, směrem na hlavní. Cestou kupujeme nezralý kokos za 30BT. Takto veliký jsem ještě neviděl. Musí mít objem přes litr. Je trochu kyselejší. Zastavujeme u masérského salonu. Okamžitě vybíhá masérka a ukazuje ceník služeb. Na lámání zad nemám náladu. Masáž nohou bude správná volba. 2x 200BT za hodinu (asi 140Kč). Nějak jsem si neuvědomil, že mám nohy od písku a za celý den chození jako prase. Masérka byla nadšená. Vyhnala mě do koupelny, ať si je umyju. Nemám to srdce jí říct, že dělám pedikéra a podologického asistenta. Kovářova kobyla. Dělají to hodně přes palce a reflexní body. Mám to radši tvrději, ale chvílemi to bylo moc.

Na recepci žádám o heslo na wifi. Pán je hrozně milý, ale není mu vůbec rozumět. V 0:30 mění uklízečka čerstvé květiny na domě pro duchy a krátce se modlí. Usínám za vití divokých psů.

Den 5., 22.2. pondělí, Pattaya

Válecí den. Je mi nějak divně. Z baráku vyrážíme až ve 12 hodin. Slunce pálí. Cestou si dávám fresh – mango, banán, limeta a pomeranč. Nejlepší kombinace. Používají hlavně žluté mango – je sladší. Němci chytají ryby a jejich společnice jim asistují nebo připravují návnadu. Jinak tu nikdo není. Všichni jsou v západní části města blízko kolonády. Před pár lety tu byly jen rybářské chatrče. Teď je tu několik megakomplexů. Zajímavé je, že se tu pořád staví i když je tu o polovinu míň Rusů. Rubl má horší kurz než koruna.

Prošel jsem se po pláži až k chrámu. Dál se jít nedá. Zeď má přes 3 metry a je tvrzově zalomená. Pláž je poseta spoustou mléčně zelených kamenů. Že by nefrit? Pár si jich beru. Na kameni v zátoce leží zašitý Němec. Zrovna, když vytahuju foťák, tak si sundal trenky. Super. :-D
Mamka šlápla na jehlu, tak snad bude v pohodě.

Nikdy jsem nepochopil, proč se lidi tolik opalují. Němci jsou na to experti. Vrátí se z dovolené a vypadají jak příslušníci kmene Tutsiů.

Ozývá se hlad. Jdem na noodle soup za Němcama. Mají tu papouška, který se naučil zvuk závěrky foťáku. Pořád dokola píská a cvaká. Nebo píská na procházející holky. Pozor! Kouše!

Jahodová Fanta je něco otřesného. Chutná a smrdí jako umělé Pedro. Mango na trhu zklamalo. Je kyselé, tvrdé a moučné. Dali mě k němu nějakou pastu. Smrdí jak rybí omáčka, chutná hrozně.

Večeře v obřím několikapatrovém obchoďáku Central Festival, kde ve značkových obchodech koupíte předražené originály a ve stáncích na chodbě jejich levné kopie. V jedné z mnoha restaurací (u nás by to byl fast food) jsem si dal hezky vyhlížející smažené kuře se sladkou chilli omáčkou a salátem z papaje. Začal jsem salátem a to byla chyba. Zítra má prdel pozná středověk. Prvně u večeře brečím. Rty mám nateklé a rudé.

Dnes je nějaký svátek Buddhy (něco s úplňkem), tudíž mají holky z Walking street volno. Bary ani diskotéky nehrají. Je ticho, minimum lidí. Alkohol a cigarety se nesmí prodávat. Vydali jsme se do starého přístavu. U stánku jsme si dali pečenou, lehce solenou rýži na špejli za 10BT. Sedli jsme si s limčou na zábradlí a koukali na davy zmatených Korejců navrátivších z lodní žranice. Nechají se dovézt lodí do restaurace na lodi (na moři chcete-li), k tomu nějaký hodinový výlet na ostrov a zpět. To vše za pouhých 1500BT na osobu. Miloš se rozpovídal o starých dobrých časech ze staré Pattaye. Původně rybářská osada. Zajímavé byly historky na téma pouliční holky. V Thajsku platilo, že vybraná dáma nejdřív udělá manikúru, namasíruje, uklidí, umyje nádobí, případně uvaří, než vůbec dojde ke styku! Cena se pohybovala kolem 100BT tj. 60-70Kč. Pokud si muž pronajmul děvu do rána, musel absolvovat druhý sex ráno, i kdyby se mu nechtělo. Prostě bonton se musí dodržovat. Mladé koťátka, ale už prý takové nejsou. Nesnaží se. Není nad České holky.

Naproti 7 Eleven stojí borec s pojízdnou palačinkárnou. Připomíná to ty francouzské z vánočních trhů - 40BT. Udělá palačinku a nechá zapéct ovoce dle výběru s vajíčkem, párkrát přehne a udělá kapsičku. Utopí ji v čokoládovém topingu a kondenzovaném mléce. Kupodivu to není, tak moc sladké, jak by se dalo očekávat.

Den 6., 23.2. úterý, Pattaya

Takhle blbě mi nebylo od maturiťáku. Soustavně okupuji záchod, bolí mě hlava, mám zvýšenou teplotu a pocit, že každou chvíli hodím šavli. Původním plánem bylo vzít mototaxi, ať nás doveze do centra divokých a ohrožených zvířat, zajít na buddhův kopec, případně do mořského světa. Nedokážu dojít ani na chodbu.

Ve 12:50 jsem se vyblil. Konečně. Je mi mnohem líp. Asi ten salát s chilli omáčkou. 19:30 sraz u Miloše před barákem. Mám stále 37,6°C. každý krok mě bolí po celém těle. Miloš do mě nacpal nějaké kapky. Po pár minutách je to lepší. Jdeme do německé hospody Hirsch Garden na kuřecí vývar s chlebem. Moc slaný, ale bodne - 70BT. Cestou jdeme nakoupit do Tesca. I tady je drahý. Na evropské výrobky je tu obrovské clo – sýry, jogurty, víno stojí šílené pálky. Třeba jedno víno stojí u nás 89Kč, tady stojí 790BT (600Kč). Nutno podotknout, že zrovna tohle je pěkně hnusné. V krámku vedle kupuju jednu eukalyptovou tyčinku do nosu za 20BT. Je v ní eukalyptový olej, takže zvlhčí sliznici, je antibakteriální a jsou i proti komárům.

Den 7., 24.2. středa, Pattaya – Kanchanaburi

Budíček 4:00. Mezi  4:30-4:50 nás vyzvednou Rusáci. Minibus přijel s ruskou přesností pozdě. Sotva se otevřely dveře, zavanul z útrob typický smrad po prokalené noci. Na dálnici je 90ka, ale řidič si s tím hlavu neláme. Moravská část D1 je proti tomuto nová silnice. Sedím vzadu a každá vlna mi připomíná krušný včerejšek. První zastávka je jako zlý sen – odpočívadlo plné Ivanů. Jde sice vidět, že jsou movitější a kulturnější, ale i tak hned poznají, že mezi ně nepatřím. Zlatý šnycle s chlebem. A to tahle sranda stála 2500BT.

Průvodce Andrej krásně povídá. Škoda, že mu rozumím 1 slovo ze sta.

1. Zastávka na kokosové farmě, Region Nakhom Pathom
Názorně ukazuje, jak se v Thajsku dělá na speciální židličce kokosová dřeň za pomocí kovového dláta podobného hřebenu.  Z té se potom extrahuje olej a mléko.  Kokosovými skořápkami topí v peci. Mají nádherný tradiční dům z hladkých vyřezávaných prken s verandou plnou květin. Taková by se mi líbila. Jako starý muž bych seděl na verandě na lavičce s pejskem po boku.

Chilli se používá jako přírodní antibiotikum, jelikož špitály jsou drahé.

2. zastávka projížďka mezi plantážemi na lodičkách
Džunka je dlouhá, prohnutá, úzká loď s motorem z náklaďáku. Lodník ovládá loď pákou přes dlouhou ponořenou tyč. Když tomu dá kotel, tak jede pěkně rychle. Spousta kanálů sotva tři metry široké s džunkami. Předražené blbiny pro turisty. Rádoby tradiční trh je plný hader a suvenýrů, které se dají koupit všude a levněji. Zastavujeme jen jednou a na chvíli.

3. zastávka Wat Tum Seu
Schodiště do chrámu hlídají dva tygři ve skoku – symbol síly. Nahoru se musí po svých. Lanovka není v provozu. Po pravé straně je parčík s vyobrazením zvířat čínského roku. Na hlavním prostranství je obrovský sedící Buddha. Jak jinak zlatý. Nejvíc se mi líbil strom posetý zvony. Ve vrchním patře pagody do kterého se dostanete táhlým schodištěm, je terasa se dvěma čedí a řadou vlajek.
Jeskynní svatině pod chrámem má několik menších výdutí se sochami Buddhů. Zdi jsou poseté mincemi různých měn.

4. zastávka Erawan National Park
Normálně je vstup za 300BT, my to máme v ceně výletu. Zpevněnými cestami se jde ke čtyřem vodopádům. Kde se vzalo, tu se vzalo divoké prase. V klídečku si šlo s námi po pěšince. A oslintalo mi nohu. Na každém rohu je cedule „Nekrmte opice“ – žádnou jsem neviděl.

Nejkrásnější je vodopád číslo jedna. Tyrkysová tůň pár metrů hluboká jen svádí hodit batoh do křoví a naostro skočit do studené lázně. Mno, je hodně studená. Jdeme dál - je tu plno. Druhý je podobný v menším rozměru. Uprostřed lesa mezi bambusovými trsy stojí tendr s šatama. WTF?! Třetí vodopád je zašitý v údolí. V bambusové chatrči leží unavený voják. Jen jsem se mihnul okolo, už sahal po zbrani. Prý se v parku hodně krade a přepadává. Čtvrtý level je hodně vysoko. Horské túry v tomhle vedru jsou za trest. Po desítkách širokých a vysokých schodů se dostáváme na vrchol hřebene. Vodopád tu není. Jen malá tůňka s vodou sotva po kolena. Krásně čistá. Chvíli po vstupu do vody se mi zdálo, že mě něco kouslo. A taky ano. Voda je plná ryb různých velikostí, které vás začnou okamžitě okusovat. Končím, pedikúru od ryby velikosti kapra nechci.

Cestu zpátky jsem si chtěl zpříjemnit „Naučnou stezkou“. Vede podél řeky na druhé straně. Sešel jsem tedy mimo vyznačenou cestu a ponořil se do džungle. Netrvalo dlouho a stezka byla sotva viditelná.  Asi na 5 možná 6 kroků ode mě se něco velmi rychle pohnulo v listí. Uskočil jsem. Něco jiného skákalo po stromě nad hlavou. Bylo vidět jen mihotající stín v koruně stromu a padající listí. Scéna ala Predátor. Málem jsem si cvrkl do trenek. Opice?! Některé bývají agresivní. A v okolí žádný člověk… Nakonec to byl jen kohout a pár slepic. Po několika desítkách metrů stezka zmizela a já se musel brodit po kolena  listím. Připadal jsem si jako pionýr objevující nové země. Jdu vůbec správně? Za 20min je odjezd od hlavní brány. Z toho nejhustšího porostu jsem vylezl uprostřed upravené zahrady nějakého hotelu. Nikde nikdo. U silnice stojí výstražná cedule varující před kobrami. Ta na klidu moc nepřidala. Opět se potvrzuje moje pravidlo –když nevíš, jdi rovně (za nosem).

5. zastávka chlast
Ochutnávka Thajského šnapsu na ruský způsob – 10 různých mini panáků za méně než 5min. Sladké likéry. Nic moc. Kokosový se dal, mangový ušel a zbytek slabota. Pak tam měli něco jako vodku. Ta byla nejhorší.

Slovo SABAI, které u nás známe hlavně v podání masérského salonu, znamená druh východní filozofie, která říká: „Najdi ve špatném to dobré.“  Vlastně se jedná o optimističtější „všechno zlé je k něčemu dobré“.

6. zastávka Sai Yok national park
Šli jsme sem jen proto, abychom viděli vyschlý vodopád a hned zase odjeli. Přitom je tu úžasná jeskyně, která svádí k prozkoumání. A to nemluvím o pomníku obětem stavby „železnice smrti“, která je ve formě druho-válečné lokomotivy. Ale to bychom tu museli zůstat déle než 10min. Hňupi.

Z hlavní silnice odbočil mezi proutěné chatrče a dlouhé lány banánové plantáže. Texaský masakr thajskou pilou na kuře. :-D Zavezli nás do resortu Kwainoi, hned na břehu řeky Kwai. První baráky jsou ve stylu monolitických domů tvaru a barvy exotického ovoce – melounu, dragon fruit, durianu atd. Vyfasovat klíče, do plavek a šupem na molo. Chtěl jsem spát na voru, ale pokoj je úplně stejný akorát plave na vodě. Andrej mlel něco o raftu… ale máme si vzít foťák a obléct záchrannou vestu. OK?! Voda je průzračně čistá, ale proud silný. Mé ego pláče – držitel táborového rekordu v plavání, potápěč a ťaman mě obléká do vesty jak mimino. Bééééé. Mají tu jen jednu džunku. Tam se všichni nevlezeme. Spěchá se, aby se čekalo a čeká se, aby se spěchalo. Nebaví mě to. Dorazil zbytek Ivánků a konečně jedeme. K překvapení všech uvazují džunku za ponton a táhnou ho celý pár set metrů proti proudu. Naházeli nás do vody a plavte. Občas tím člunem projel tam a zpět. Soňa se ptala proč? Prý kvůli krokodýlům a velkým hadům. Nevím, jestli se mě snaží vystrašit nebo udělat radost. Napadlo nás, že bychom mohli otevřít zážitkovou kancelář pro Ivánky. Dovezli bychom je za 500,- na Prygl pod hrad, naházeli do vody a na Sokoláku je vylovili. :-D

Východní bratři se šli polámat na masáž nebo zchlorovat k bazénu. Jdu na špacír. Stejně se se mnou nikdo nebaví. Jsou to ignoranti. Anglicky neumí. 
Všude, kam oko dohlédne jsou plantáže. Za barákem pěstují banány, kokos, mango, durian a pomelo. Pomalu se smráká a noční život se probouzí.

Ruský popík k večeři. Jak se vrátím, zabiju Miloše! On nás ukecal k této cestovce. Tom Kha Gai a zeleninový salát. Chlapci tlačí do hlavy jeden panák za druhým. Bude veselá noc.

Den 8., 25.2. čtvrtek, Hotel Kwainoi, Kanchanaburi distr.

Zase se budím. Prožívám egyptské déja vu. Zase mám dojem, že se potápíme. Ponton je celý z papundeklu, tak jde vše slyšet. Proud řeky ohromně zrychlil. Dochází mi výstražná cedule o zákazu plavání ve večerních hodinách. Strašné vlhko. Proud řeky je minimálně 2x silnější. Pokoj je prolezlý mravenci. Potvory rezavé. Nalezli všude, kde je jídlo nebo malinké drobečky sotva postřehnutelné okem. Zase čekáme.

1. zastávka kosmetika
Přírodní Thajská kosmetika a léky. Chytá mě průjem. Beru schody do patra po třech. Záchod je až nahoře. Ani nezkouším zavřít dveře. Záchod hrůza, ale ten výhled… To v Hiltonu nemají. Něco mě zoblo. Asi včela, jsou hrozně malé. Andrej mi na to dal nějakou mast. Barvou koňská, vůní tygří. Bez okolků se zeptal, proč se cpeme do ruské skupiny? Taky by mě to zajímalo. Naše peníze jsou jim dobré, ale snaha žádná. Ukázal bych mu, že pár slovíček znám, ale musí nás ještě odvést zpátky. Domů je to přes 200 kilometrů…

2. zastávka čajová farma
Čistě prodejní ochutnávka. Všechny čaje jsou výborné. Borůvkově modré, třešňově rudé, brčálově zelené, pivově zlatavé, černé jako tér. Nejvíc mi chutná čaj ze sušeného květu Rossalie. Chutná jako kvalitní, perfektně ocukrovaný ovocný čaj.

3. zastávka Radonové Spa
Nejdu tam. Doma ho máme dost. Je tu několik bazénků s různě teplou a zbarvenou vodou. Ten první mi připomíná reaktor v Dukovanech. Doporučuje se trávit v každém bazénu jen 3min. Běhá mezi námi Thajka s foťákem. Jsem zvědav, kolik bude za tu fotku chtít. Při odchodu nám tlačila talíře s našima fotkama. Stačí, že se na sebe musím dívat ráno v koupelně. Ještě si kazit chuť u snídaně. Za rohem je Ruska prodávající zmrzliny do nezralého kokosu. Těžkej hipster, ale původ nezapře. Na trhu mají ten červený čaj za pětinovou cenu! Asijská klasika turistických ochutnávek – jak je na tom super extra speciální sleva, tak to nebrat.

4. zastávka Mahawangchang Elephant Camp
Další ptákovina pro turisty. Buď se můžete vykoupat nebo zajezdit na slonovi. Zpočátku se mi to ještě jakžtakž líbilo. Doslova jsme objeli barák a zpět. Vozka sedí slonu za krkem a jemnými ťukanci do uší určuje směr jízdy. Když je vozka nervák nebo slon neposlouchá, mázne ho po hlavě klackem připomínající horolezecký cepín. Slonovi se to samozřejmě nelíbí.

Následuje “sloní show“. Můžete si za 50BT koupit láhev s mlékem a nakrmit slůně, které je přivázané za krk na řetězu. Opičky pro blbečky. Beru, že to patří k místnímu koloritu, ale způsob jakým se chovají k těmto majestátním tvorům se mi vůbec nelíbí.

Most přes řeku Kwai samozřejmě úplně vypustili. Historie je nezajímá. Možná tak historie palíren a pivovarů. Jen kde se pořádně nadlábnout, utratit ruble a pořádně zachlastat. I když i toto je zkušenost, že? Na pytel, ale stále zkušenost.

5. zastávka železnice
Nacházíme se na těžce turistickém úseku železnice smrti Siam-Barma, kterou stavěli za války váleční zajatci a místní obyvatelé. Průvodce k tomu (nečekaně) nic neřekl. 
„Tamhle je jeskyně a tady se dělají hezký fotky. Za 5min zpátky.“ 
Toť vše ke komentované prohlídce. Mám padesát fotek místa o kterém vlastně nic nevím – řekl by inteligentní tvor. Všude stánky.

Doplním ho tedy sám. Tato železnice byla pro Japonce strategicky důležitá, kvůli rychlejšímu přesunu posil a materiálu k hranicím severní Indie. Tam se sváděl urputný boj v horské džungli proti Angličanům. Železnici a několik mostů stavěla pestrá škála zajatců z celé okupované jihovýchodní Asie. Zejména se jednalo o Angličany, Holanďany, Australany a Američany. Většina se kvůli otřesnému zacházení ze strany svých věznitelů nedožila konce války (viz Rytíři Bušidó). Stejně tak dopadlo i mnoho tisíc Thajců. Nejznámější „most přes řeku Kwai“ prochází středem města Kanchanaburi. Známý je podle stejnojmenného románu Pierra Boulla, který byl i zfilmován.

Úplně mi mrazí, když vidím tu nádhernou scenérii. Řeku, která širokým ramenem obtéká vysoký svah a s horami v pozadí dokresluje romantickou atmosféru tohoto smrtí nasáklého místa. Okolí Kanchanaburi  je poseto vojenskými hřbitovy. Odhaduje se, že jen při stavbě mostu zemřelo přes 150 tisíc zajatců a místních.

Pořád mám dojem, že už jsem to tu někde viděl. Myslím, že se na tom náspu točila jedna drsná scéna z válečného filmu „Oběti války“ (1989) s Michaelem J. Foxem v hlavní roli.

Oběd ve vysuté restauraci nad řekou. Jedem zpět do Pattaye. Hurá. Cesta potrvá další 2-3hodiny podle provozu. Pustili nám na cestu Pařbu v Bangkoku.

Do Pataye jsme dojeli kolem 20hodiny.

Sedli jsme do song taa směr město, ale jeli jsme na špatnou stranu – není to tak úplně okružní jízda. Za 40BT nás tam hodil. Kuřecí polívka u Inda s hnusnou vekou za 95BT. Polívka byla výborná. Číšník 3x děkoval za dýško. Div si nezlomil páteř, jak se ukláněl.

Noční bazar není zas tak noční – v jedenáct se zavírá. Jako všude. Tak dlouho jsem se vyhýbal masáži od ladyboye až jsem vychytal takového, který to nemohl skrýt. AU! Vystouplé lícní kosti a mutoval. Sílu teda měl. Skončili jsme o půl jedné ráno. Řidič song taa se nás snažil natáhnout. 
„Jedete do Naklui?“
„Hotel?“
„Ne, mi chceme song tao – Naklua.“
„Taxi taxi 150.“
„Nashledanou!“

Den 9., 26.2. pátek, Pattaya

Baby jdou na pláž. S jejich domluvou, raději nejdu. Půjdu do města na bazar a na kolonádu. Mamina se za hodinu vrátila znechucená. Prý je to domluva na prd a jde sama. Muži jsou možná hloupá stvoření, ale vždycky se domluvíme. Šel jsem pro vodu do vodomatu. Další zajímavý rozdíl – 6l vody za 5BT oproti balené za 43BT.

Jel jsem song taem až za Walking street stylem popelář. To si prostě musíte zkusit. V tetovacím salonu jsem si koupil parádní náramek od moc příjemné Thajky. Zvolil jsem špatný outfit. Pořád za mnou někdo chodí. Asi vypadám, jak německá pop star. :-D 
Do cesty se mi postavil Mekáč. Dal jsem si jahodový shake se šlehačkou, topingem a kousky čokolády. Je to bomba, ale 99BT za to znovu nedám. Vzal jsem to po nábřeží ke “svému“ kameni. Je to asi 10km daleko. Přes den jsou tu místo holek lehátka a stánky. Night bazar je velký jak hangár pro B747. Mají tu všechno. Bylo hodně těžké nekoupit kopii GoPro kamery za necelých 1400Kč.

Cestou se zastavuju u stánku jednoho Angličana poptat se na potápko. 

Pařil na Playstationu zašitej za krámkem. Jmenuje se DJ a určitě bych ho chtěl za učitele angličtiny. Je mu krásně rozumět. Vrak nákladní lodě z poutače bohužel nebude – je ve 30 metrech a daleko (2 dny na lodi). Ach jo. Chtějí, abych si udělal rychlo licenci na AOWD, tudíž vyjde výlet na pouhých 14500BT. Udělal mi alespoň radost vizitkou s mojí nejoblíbenější kreslenou postavičkou.

Můj kámen je na Cape Dara hned za papundeklovou hospodou. Vysunutý do moře a hodně vysoký a strmý. Málokdo má koule se za mnou vyškrábat. Koukám na ostrov Koh Larn za kterým zapadá růžovo rudé slunce, minutu od minuty krásnější. Vítr mi hladí tvář a pohrává si s vlasy. Nechávám se konejšit šuměním moře a usrkávám kokos. K dokonalosti už chybí jen Venuše z pěny vytažená, která by si tady se mnou sedla a tiše obdivovala krásu světa.

 

Spěchám na hotel. U křižovatky jsem odchytl mototaxi. Borec nevěděl, kde to je ani po tom, co jsem mu to ukázal na google mapách (ulice jsou v Thajštině). Až vysílačkou přivolaný starší kolega řekl něco jako „to je tam“ a hned se jelo. 
„Za kolik to bude?“ 
„50BT“. 
Používám nachystanou flignu „víc nemám“.
„Mám jen 40. Je to v pohodě?“ ukazujíc prázdné kapsy.
Jen mávl rukou. Jejich skútry mají malé postranní klipy. Špatně se drží. Za 5min u hotelu.

Ve 20hod sraz. Na nábřeží zrovna probíhají trhy. Kupuji smažené pirožky plněné chilli, curry kuřetem, ananasem. Nejlepší je curry kuře. Kus za 10BT. Největší nával je u krmení mini prasátek. Za 20BT dostanete lahvičku s mlíkem a krmte divou zvěř. Miloš se Soňou se nám ve štrůdlu lidí ztratili. Zašli jsme si v klidu na masáž. Mě masírovala baculatá slečna, která nemohla z mého odstínu „ředitel vápenky“. Její kolegové a kolegyně se na mě zpoza rohu nenápadně koukali.  Myslel jsem, že mě zlomí vejpůl. Kousek od Walking street jsem narazil na Miloše. Říkal, že dnes hraje jeho kámoš Lam Morrison ve svém podniku Hot Tuna Bar. Z původně „jen se tu na chvíli postavíme“ bylo několik hodin rockových pecek a pár drinků k tomu. Ostré riffy a Lamovo charisma dělá dohromady výbušný koktejl u kterého dokonce i Rusky začnou řádit. Poprvé jsem viděl týpka hrát na kytaru flaškou od piva. Jediný bar na světě, kde si můžete bez úhony sáhnout na svého rockera aniž by vám hrozilo zlomení ruky od vyhazovače. Dokonce si s ním za pivo můžete veřejně zazpívat. Vstupné - pivo. Po ukončení produkce za námi Lam došel a podal nám ruku. Všem! Áááuuuuááá nebudu se půl roku mít! :-DD

Den 10., 27.2. sobota, Pattaya Jomtien

Zase se mi nic nechce. Jak tu není shon další destinace, tak nemám tendenci k činu. Moře je dnes kalné, jsou obrovské vlny. Půjdu se podívat na jih. Zkratka přes marínu – další adrenalinový zážitek. Na snímcích ze satelitu je dobře přístupná. Není. Přístavní traktoristi parkují lodě na každém volném místě, jak je napadne tj. i na chodníku. Musím se proplétat mezi traktory, Thajci, psi, motorkáři a sem tam zmateným zabloudivším cizincem. Cestou mě málem sežrala smečka divokých psů. Srdce mám v kalhotách. Na kopci je zavřená brána. To, co se jevilo vyhlídkou je heliport. Jdu dál po hřebeni. Dostávám se pod nápis PATTAYA. Jdu dál opuštěným, ne příliš udržovaným lesíkem. Kolem meteorologické stanice – je 28,1°C. Nikde nikdo. Jen výstražná cedule, že se tu často přepadává.

Jdu přes půl hodiny a nikde ani živáčka. Chce se mi zpět, ale něco mi říká, že bych toho litoval. A taky jo. Jsem na nejvyšším bodě v celém okolí. Krásný výhled na všechny strany. Ani turistů tu moc není. Na severním konci je vyhlídka a socha prince Abhakara Kiartiwongse, označovaného za otce thajského námořnictva. Na jižní straně je malý chrám. Spíše vypadá jako záchranná stanice pro zvířata. Všude pobíhají kuřata, kohouti, kočky a psi. Mnich právě dává požehnání. Je tu na něj fronta. Standart je donést nějaký dar a peníze do kasičky, které vybírá asistent. Modlí se a on je postupně kropí bambusovým trsem. Po ukončení žehnání dá každému kolem zápěstí bílý náramek. Mužům ho nasadí a zaváže, ženám pouze položí na zápěstí – nesmí se jich dotknout. Chtěl jsem si přisednout, ale mnich si s každým nejdřív dlouze pohovořil. Thajsky.

Pod chrámem je křižovatka ve tvaru hvězdy s hustým provozem. Chvíli trvalo přejít. Na vrcholu protějšího kopce se tyčí chrám Wat Phra Khao Yai s obřím Buddhou na podstavci. Je tu i Buddha-žena. V této provincii je mnohem uctívanější.
Pod ním je schovaná malá meditační zahrada. Je v ní neuvěřitelné ticho (vzhledem k hluku všude okolo). Seděl jsem tam až do setmění než mě začali žrát komáři. Mototaxi nikde. Sraz v 19:30 nestihnu ani náhodou. Sešel jsem pod kopec. Mototaxi chtěl 140BT, když jsem ho poslal do háje, řekl mi, ať si stopnu babku se sajdou. Prý mě za 20BT vezme. Dole jelo song tao, tak jsem si naskočil a na hlavní přestoupil na ten náš.

V hotelu ve 20hod večer. Sraz nebude. Vzal jsem další vodu. Sedl si u bazénu a chladil nohy. Telefon domů. Stavil jsem se ještě k babce na rohu pro mango – 1 zelené a 1 žluté. Celkem 65BT za kilo. Stavím se ještě na jídlo do restaurace na rohu hlavní ulice. Samá evropská zprzněnina. Tom Kha Gai 100BT. Výtečné.

Den 11., 28.2. neděle, Pattaya – Bangkok

V 8 hod sraz u Miloše. Song taem na Central bus station. Jedeme busem společnosti Bell Travel Service, jakousi obdobou Student Agency. Jezdí jen Bangkok – Pattaya za 250BT. Výukové video pro začátek mě rozbilo – 15 minut scén, co se v buse nesmí.

V Bangkoku jsou dvě autobusová nádraží – severní a jižní. Severní by měl být jen pro příjezdy. Je pěkně daleko. Tuk-tukem na čtvrť Jatujak (Čatučak), s největším trhem, rychloprůzkum. Miloš strašně peláší, ani nemám čas nic vyfotit. Natož se na něco podívat. Čekáme na bus 77, který nás doveze ke kanálu. Cca 12BT. Neplatíme nic - není tu výběrčí. Podobné busy mají snad jen v Budapešti. U nejvyšší ho hotelu vystupujeme. Jdeme pár minut pěšky a nasedáme na loď za 7BT. Jede pekelně rychle uzoučkým kanálem. Ošuntělé dřevěné chatrče, chudoba. Jdeme po hlavní ulici kolem Monumentu demokracie směrem ke Královskému paláci.

Nejdřív se zastavíme ve Wat Saket (Golden Mount). Vysoká stavba tyčící se na kopci. Její kónický tvar se zlatým nátěrem jde vidět na kilometry daleko. Nahoru se dá dostat po čtyřech schodištích, které se vinou od paty až k vrcholu. Dostat se nahoru dá zabrat, nicméně je to nádherná cesta zarostlými schodišti plnými květin, lián, soch, jezírek, vodopádu a prastarých zvonů. Na střechu se jde do strmého zalomeného schodiště. Zlatá špice je vlastně čedí. Na každé světové straně stojí socha bojovníka. Krásný výhled. Pálí mě bosé nohy.

Jdeme dál. Obří park Sanam Luang byl dříve vyhledávaným místem pro piknik a jiné. Teď se to nesmí. Vojenská junta tu vládne tvrdou rukou. Policisté v Bangkoku mají silné, matně černé motorky. Nevím, co je to za model, ale s jejich malou a hubenou postavou to hodně kontrastuje. Asi Honda CBR.

Královský palác – vstup 500BT. Dlouhé fronty všude. Bez dlouhých kalhot vás tam nepustí – je možné si je za 20BT půjčit. Miliarda lidí. První budova po pravé straně je plná vzácných mincí, klenotů a vykládaných zbraní. Největší vzácností je křišťálový Buddha, který je ve chrámu hned za druhým vstupem. Je zelený ve zlatém rouše a maličkatý. Může mít maximálně metr padesát. Sedí na postavci vysoko nad zemí. Nesmí se fotit. Hlídá ho několik strážců s rákoskama, kteří nedohlíží na nic jiného. Jen nefotit, dlouhé kalhoty a bez bot. Údajně z něho sálá obrovská energie, kterou hodně lidí vnímá. Jsem dřevo, nic necítím. Sedím tu alespoň deset minut a nic. Chce se mi jen spát. Půlka paláce je nepřístupná. Zastřešená průchozí kolonáda má červenou barvu. Po stěnách jsou výjevy z legend. Palác je plný úzkých a vysokých, bohatě zdobených a barevných čedí.

Tuk-tukem za  100BT do chrámu Wat Pho. A to je ještě dobrá cena – naproti paláci jsou nejdražší. Jakoby jste si vzali taxík v Praze na Pařížské. Je to asi 15min pěšky. Miloš s náma nejde. Nebude platit, když nikdy neplatil. Zlatý ležící Buddha je hned za vstupem. Nenápadné projití zadem nevyšlo. Vstup do chrámu 100BT. 
Ten Buddha je obrovský. Tady cítím zvláštní nepopsatelné emoce. Tady cítím, že je mi dobře. Za 20BT vám mnich rozmění plné misky s mincemi na nejmenší drobné. Dávají se do dlouhé řady nádob. Má to přinášet štěstí. Král dal z celé země navést poničené sochy Buddhy a tady je postupně renovují. Údajně jich je na 300. V areálu se nachází také škola tradiční medicíny. Těsně před zavíračkou jsem potkal Miloše. Nějak se mu podařilo projít bez placení. Jde mi ukázat zašitý, méně známý klenot – obří penis. Má magickou moc – kdo se jej dotkne, bude plodný. Holky - kopu dětí a chlapům bude dlouho stát atd. Prý tu bývaly dlouhé fronty slečen, které ho hodiny objímaly a nechtěly odejít. Tak ho obehnali malým plotem, aby tam nelezly.

Sedáme v moderní hospodě naproti. Dáváme národní jídlo Pad Thai Kung za 80BT. Nakyslé nudle se zeleninou, vysmaženou cibulkou, drcenými arašídy a limetkou. Bez limetky to není ono. Hami ňami.

Odděluji se od skupiny. Jedou zpátky do Pattaye. Sedám si na nábřeží řeky Chao Praya protékající celým městem. Je tu kupodivu klid. Praskla mi gumička na sandále. Sakra. Gumička zauzlována. U hradební zdi potkávám Čechy. Rychlým krokem prchám – jsou to jézéďáci.

(Překlad „jézéďák“ – představte si člověka, který splňuje všechny znaky „typického českého turisty“)

Bangkok 2 .část
Procházím parkem Saranrom. Standartně se tu dá potkat varan. Já žádného neviděl. Zadní ulice Ministerstva obrany nevypadá zrovna přívětivě. Přední strana je hlídaná vojáky v malé polní za zátarasy. Dekorace před hlavním vchodem z mosazných kanonů. V parku Sanam Luang před palácem je plno. Zase je nějaký svátek. Pouťové atrakce, lampiónky, pouští draky.  Na podiu tancují folklor a hrají tradiční hudbu. Na chvíli si lehám do trávy. Poslouchám umoučený hlas herce a koukám na hvězdy. Dokonce to jde i do TV. Je tma a já pořád nemám hotel. Ale vůbec se mi nechce. Je tu pohoda.

Přejít z parku přes na druhou stranu chtělo zvládnout 30 přechodů na hlavní výpadovce.

Intermezzo na pokoji
Na Khao San rd. je šílený hukot. Je to víc turistický než Pattaya. Jen ty baby prodejné tu nejsou. Až v 6. hotelu měli volný pokoj. Nějak jsem se viděl spát v parku na lavičce. Vypadá hrozně už z ulice, ale v 21hod večer můžu být rád, že je něco volné. 800BT za single + 500BT záloha na klíč od pokoje. Musím projít změtí úzkých chodeb až na druhou stanu. Pokoj 2233. Nespornou výhodou je okno do ulice. Netěsní a nalézá se přímo nad hospodou plnou napařených Australanů. Stopro se nevyspím. Spoře vybavený pokoj. Jako bych se vrátil do školy v přírodě.

Prošel jsem celou Khao San rd. a s shakem v ruce se vydal zpět do parku. Touto stranou už nepůjdu. Bylo to o hubu. Lehám si do trávy a koukám na divadlo. Málem jsem tam usnul.

Kupuju si vlaječku a super triko na převlečení. Přímo pod mým oknem se jedna holčina snaží přeřvat vedlejší hospodu. Přivezla si na rudlu reprák s mixákem. Super. Teď se určitě nevyspím. Jdu si nechat zpravit záda. Hlava a ramena 150BT za cca 40min. Dám si jednu šláfen 0.7l Singhu. Sprcha.

Den 12., 29.2. pondělí, Bangkok

Kupodivu jsem spal dobře. Sprcha. Oblékám si nové triko a jde se. Ulice je ráno naprosto poklidná.
Chtěl jsem si dát kuře na špejli, ale stánkaři nikde. První jídlo dne u Burger Kinga – 179BT. Jiné jídlo tu momentálně není. Není nad zdravou snídani. Včerejší o držku ulice je ráno plná školáků a zeď za nimi je jako galerie street artu. Pecka! Královský park zeje prázdnotou. Stánkaři se sbalili už včera večer. Do Národního muzea se nejde. Pondělí a úterý je zavřeno. Jít podél parku byl hodně blbej nápad. Je tu snad půlka trhovců z Bangkoku a Korejců nepočítaje. Lidi z Bangkoku poznáš rychle – všichni mají jeden nebo více amuletů. I policajti. Miloš má nějaký strašně vzácný, tak ho pořád zastavovali a diskutovali s ním. Za chrámem Wat Pho si u hrozně milé stařenky kupuju bambusové dřívko na reflexku za 20BT. U nás stojí 150Kč. V 7 Eleven zmrzku do kelímku.

Květinový trh je někde poblíž. Vstup do čínské čtvrti poznáte hned. Vypadá to tam jak na Cejlu. Oprýskané domy, tmavé uličky, které prozrazují, že se z nich nemusíte vymotat. Místní bedlivě sledují každý váš krok. Market nikde. Ani na oficiální turistické mapě není vyznačen. Ptám se policajta na cestu. Ukázal jen, hned za rohem. Jdu tedy dál. Cestou vidím jednu zajímavou uličku a vcházím do temnoty i přes zvýšený adrenalin. Hala plná trhovců. Chilli a česnek se tu prodává na tuny. Jsem tu jediný cizinec. Všichni na mě koukají. Hala je obrovská. Mezi stánky jezdí kluci a dědoušci na kolech nebo s velkými proutěnými koši na rudlech. Kupuju pytlík chilli za 60BT a česnek za 110BT za kilo. Ani nevím, jak jsem se dostal na květinový trh. Nádherně to tu voní. Na každém stánku je několik dam, které vážou kytice a modlitební věnce. Ty se pak dávají všude – na sochy, kameny, slony, domy pro duchy atd. Cestou ven na mě chrstl mnich kropidlem vodu a zve mě na pojízdnou modlitebnu na korbě náklaďáku. Takhle se vydělává. Jdu po ulici Chakkapet na Charoen Krung bočníma uličkama na trh zlodějů. Na Charoenu je to samý obchod se zbraněmi. Thief Market nikde. Zase. Třeba je to jen imaginární lákadlo pro turisty, kde tě okradou, pomyslel jsem si. To by pak název dával smysl. Mohl bych tu bloudit celé dny.

Thief Market je obří „myšina“. Úzká díra mezi domy. Dlouhá chodba s mnoha bočními rameny a zakřivenými stánky. Z autíčkárny musím s těžkým srdcem prchnout. Nechal bych tam zbytek peněz na cestu do Pattaye. 99BT za super botky pro Ivoša. Ten se zblázní. :-D Projít jen hlavní uličkou zabralo 2 hodiny. Přes tři ulice se musí přejít. Bloudím China townem a vůbec se mi nechce zpět. Náhodou (nebo možná ne) narážím na Wat Samphanthawongsaram worawiharn. Musel jsem si to vyfotit. Sedám si na vršek dřevěné chatky, která je zároveň muzeum. Užívám si klídek a jemný vánek za zvuku šplouchání fontány. Padá na mě příjemná spavá únava. Zapaluji jednu tyčinku za babičku. 

Wat Traimit neboli chrám Zlatého Buddhy. Přišel jsem akorát. Za 20min zavírají. Vstupenka jen na Buddhu 40BT jinak 100BT. Svým pohledem propaluje. Je z 5 tun ryzího zlata. V době války s Barmou ho mniši pokryli vrstvou sádry, aby ho rabující Barmánci taky neukradli. Pak se na to zapomnělo, dokud ho po několika stoletích náhodou neobjevili dělníci při výkopových pracích. Od té doby po celém Thajsku klepou do soch Buddhů, jestli není zlatý i jiný. Přitom tam takto seděl uprostřed ulice plné lidí. 
Přes most a kolem nádraží Hua Lamphong do metra na zastávku Sukhumvit, tam přestoupit na zelenou linku na Ekkamai. V automatu kupuji token na metro za 28BT. Počkat za dveřmi než dojede vlak, pak počkat až všichni vystoupí a zřízenci vlak neprojdou. Jak dají pokyn, můžeme dovnitř. Hlášení je thajsky i anglicky. Přestup na skytrain stanice Asok. Lístek 25BT za tři stanice. Jezdí narvané. Mají na zemi šipky, jak se má stát ve frontě.

Bus do Pattaye jede za 30min, ale asi do toho starého, který je pěkně daleko. Na infu nikdo není a baba za okýnkem říká: „No central in Pattaya.“ Zkouším Pattaya North, Pattaya Naklua. Nic. Domluva jak ve Vietnamu. Alespoň nějak se tam dostat musím. Beru lístek za 108BT. Seru na ně, v Pattayi si vezmu motorku.

Dojel jsem správně. Song tao jen taxíkuje. Šmejdi. 3x mě poslali do háje nebo zaplať 150BT. Jdu pěšky, jsou to 2 kiláky. U tržnice byl borec tak nalitej, že nedokázal sám sednout na motorku.

Den 13., 1.3. úterý, Pattaya

Mám se stavit do hotelu na konci Naklui. Nechci se válet u bazénu. Možná odpoledne. U babky si kupuju kukuřičnou kapsu. Vypadá jak ta od Mekáče. V Centralu dole mají jídlo-rožek se sušenými plody. Naprosto luxusní mango – 200g za 120BT. Výborné, sladké, měkké. U DJ na stánku kupuju 1 denní fun trip potápko za 3200BT. Kromě piva je vše v ceně. Na pláži fresh. Google mapy jsou tu úplně naprd. Dvakrát se vracím, kvůli slepé ulici. Pořád je to lepší než se zeptat místního. To bych tam nikdy nedošel. Značku slepá ulice tu zřejmě nemají. Na konci jedné zapadlé uličky na mě vystartoval pes. Úplně malinkej. Jak začal štěkat, ve vteřině jich bylo dvacet. Trochu teho adrenalínu. Vyprovodili mě až na hlavní silnici. Proklouzl jsem přes recepci rovnou na hotelovou pláž. Trocha koupání, pokoukat na západ slunce za Sanctuary of Truth. Krásná stavba přeměněná na zábavní park. Ach jo.

K večeři jsem si chtěl dát polévku na zeleném curry, nicméně vzhledem k zítřejšímu potápku, si dám raději krevety v sladkokyselé omáčce.

Den 14., 2.3. středa, Pattaya

Mají mě vyzvednout v 8-8:30 ráno. Před barákem stojí už hodinu song tao. Asi čeká na mě. Čekal. Obloha je plná paragánů na lanech. Jedeme na jižní konec města do Jomtienu. Cestou nabíráme Ashe, mého Buddyho. Říkají mu muffin. Kecáme o lokalitě. Vyptává se, co mám za sebou. V hlavním stanu Mermaids centra čekáme na ostatní. Všechna centra mají certifikaci PADI. Skáčeme do minivanu a jedem na jih. Hodně na jih. Míjíme spoustu vojenských základen. Přístav Sattahip je plný malých rybářských člunů. Naše loď je jim hodně podobná.

Mám kocábku náramnou! Jedeme na jiho-západ. Rychlý brífink. Je tu dobrej mix – Číňan, Korejci, Švýcar, Američan, Angličani a já. Pojedeme půl hodiny na lokaci k vraku nákladní lodě z 2. Světové války. Pak celou hodinu na další lokaci.

Na vrak nejdeme, je ve 30 metrech. Ach jo. Je to největší vrak široko daleko. ACH JO! Po dlouhé době jsem viděl svoje nohy. Hrůza. Moře je tu nádherně čisté. Brífink. Než vylezou kluci z vody, chystám výstroj. I když mám za sebou 40 ponorů, Ash mi všechno vysvětluje jako začátečníkovy. Nekecám mu do toho. Slíbil mi, že jestli uvidím mořského koníka a podaří se mi ho vyfotit, dostanu firemní triko zadarmo. To chceš!

První ponor - ostrov, hloubka 5-9m
Ostrov tvaru podkovy. Kvůli chrchlům z korálů je viditelnost slabých 6 metrů. Řekl bych, že je doba rozmnožování. Příboj háže asi o metr na stranu. Proud slabý. Viděl jsem krásnou modrou neon rybičku. Spousta ježovek. Jsou obrovské, mají jehle až půl metru dlouhé. Ash si z uctivé vzdálenosti fotí Homolici (angl. Cone shell). Tento mořský plž má vystřelovací rameno, které může mít až 11x delší než je sám. Jeho neurotoxin vás do 3 vteřin zabije. Mimochodem jsou to ty pěkné žíhané mušle.

Jde se obědvat. Výborné kuřecí řízečky. Pánové probírají migrační politiku. Zajímavý je fakt, že na to mají stejný názor jako obyčejní Němci nebo mi rasističtí Češi. Do toho se nebudu míchat. Nechci si kazit náladu.

Je tu s námi švýcarský kuchař se 2 michelinskými hvězdami.

Druhý ponor – Japanese Garden
Kotvíme zhruba 20 metrů před reefem. Hloubka do 15 metrů. Máme dávat bacha na silný proud z obou stran. Voda má 29°C. Je tu lepší viditelnost. Obrovský krab. Rak poustevníček. V menších hloubkách je to jak na hloupačce – dva metry nahoru, dva dolu. Už vím, jak se cítí kočka v pračce. Spousta obrovských mušlí. Nesmí se sbírat ani vyvážet.

 Jsem příjemně unaven. Sedím rozvalen na zádi a koukám na moře vypadající jako zvlněná tyrkysová deka na kterou někdo rozházel miliony diamantů…

Zase jsme se nějak dostali k ladyboyům. Ash na to má vlastní návod: „Jestli uvidíš nádhernou, ale fakt strašně nádhernou babu s postavičkou jak lusk, pěkně namalovanou, elegantně oblečenou – je to ladyboy.“ Sedím rozvalenej na jedné lavičce vzadu na korbě a přes rameno koukám z auta ven. Musím vypadat jako hroznej frajer – všichni na mě koukají. Kolem 17hod jsem zpátky na hotelu.

2 hodiny dekompresní spánek.

Stánková večeře. Smažená brambora v těstíčku s chilli omáčkou 20BT. Kuřecí špíz potřený jemnou chilli omáčkou 50BT. Špíz je bomba a dá se koupit vepřový nebo kuřecí.

Den 15., 3.3. čtvrtek, Pattaya-Koh Larn

Pojedeme na ostrov. Sraz u Miloše 8:45. Něco málo nakoupit, na ostrově toho moc není. Miloše se Soňou vzali, nám před nosem zatáhli a řekli, že je plno. Jedeme jinou lodí - 30BT. Dohazovači v přístavu chtějí až 400BT na osobu. Sekera 20min. Cesta trvá 40min. Za 200BT půjčujeme skůtra na celý den. Baba mi zabavila řidičák. K čemu mi pak je?  Dostanu ho, až vrátím motorku. Před odjezdem je vždy dobré ji celou prohlédnout, jestli na ní nejsou škrábance nebo něco uražené. Pokud ano, tak na to poukázat. Rádi odrbávají turisty na přemrštěných částkách za opravy. Jedeme asi 6km na západ. Původně panenská pláž je plná Rusů a odpadků. Ach jo. Jsou tu opice. Je jich plný strom. Jedna slezla dolů a loudí jídlo. Vůbec se nebojí. Miloš ji škádlí větvičkou.

 

Přijeli Korejci – pravý čas jet dál. Uřvaní úchyláci. Další pláž Samae je větší. Úplně zalehátkovaná, ale ten klid. Rychlo čučka na Tien beach. Pak šíleným padákem na další pláž. Naše motorka moc nebrzdí. Před pár lety to musel být ráj na zemi. Teď je to jedno velké koupaliště. Mělká voda. vykolíkované parcely. Musí mít přes 30°C.

Poslední zastávka na nejsevernějším cípu ostrova. Jediná, kde je ještě relativní klid. Posetá úlomky korálů. Vzadu je plná růžových a rudých oblázků. Večer budu brečet. Jsem z té motorky spálený.

Večeře kuřecí s kešu oříšky 90BT. Na stánku vybírám župany. V každém mají jinou barvu a velikost. Dost to komplikuje vyjednávání. Kupodivu se ani nehádají, když jim s klidem ve tváři řeknu poloviční cenu. Mamka mi dělá model k porovnání.

Den 16., 4.3. pátek, Pattaya

Poslední den. Řešíme, co doma. Vyklepávám mravence z oblečení a pytlíku s jídlem. Jak se sakra dostali dovnitř? Chtěl jsem si půjčit motorku, ale po včerejšku jsem ještě pořád spálený. Půjdu se projít kolem pláže. Loučím se, se stánkařkou. Dneska si dala obzvlášť záležet. Beru mototaxi do Mini Siam. Je to asi 9km daleko. Chtěl po mě 120BT. Dal jsem mu 50BT. Jsou z těch tupých Rusů úplně zparchantělí. Tiger park je až v Chonburi, na půl cesty do Bangkoku. L Na to by se hodila ta motorka. Citronová Fanta chutná jak naše žlutá limonáda. Mini Siam se nachází na Sukhumvit rd., hlavní silnici procházející celou Pattayou. Vstupné 300BT. Půlka je evropská, půlka Thajská. Byl tu klid dokud nepřijeli Ivánci. Ach jo. Asi stárnu. U recepce je zašitá galerie o eposu Ramakien/Ramayana. Sedl jsem si na zem a sledoval povedený animák.

Stopl jsem si song tao na Pattaya st. a ten mě dovezl bez přestupu až na Walking street. Hodně dlouhá cesta. Naposled se procházím po městě a snažím se ještě něco vyhádat. Nejhůř se smlouvá s Indama.

Na večeři Pad Thai Kung 65BT. Nevím, co se děje. 9 song taů mě vyfakovalo s tím, že jezdí jen dokola centra.  Snad nepůjdu pěšky.

Komplet zabaleno za 20min.

Den 17., 5.3. sobota, Bangkok-Moskva-Praha

Budíček 4:20. Aaaaah. V 6hod nám jede bus. Čekání na letišti skoro 5 hodin. Asiati jsou šílení. Soňa neprošla s kufrem. Měla 7kg nadváhu. Servis je mnohem lepší než z Bangkoku. Nebýt všudypřítomných nápisů Aeroflot, myslel bych, že letím s Emirátama. Sheremetyevo vymyslel blbec. Moc lidí na mrňavém prostoru. V restauraci čekáme na hlášení o letu, které nepřichází. Krátíme čas před odletem do Prahy. S rychlostí zdejšího personálu nám to uletí. Nefungují panely odletů – nevíme gate. Odlet s 30min zpožděním.

„Eto v Maskvě normalno.“

Šplíchají nám křídla nemrznoucí směsí. Má to vliv na vztlak. České aerolinie opět potvrdili svoji podřadnost – občerstvení je pouze placené a předražené. Charter za cenu standardu.

V Moskvě nám ztratili kufr. Že mě to nepřekvapuje. Do Česka (konečně) přišly mrazy. Super. Ve 3 ráno doma. Home sweet home.