Už si ani nepamatuju po kolikáté jedu. Dnes bude krásně. Předpověď hlásí slunečno kolem 22°C, což je bomba, jelikož bývá většinou šílená zima. Říkal jsem si, že to letos dám na slušno – moc nepít.
Jak už to tak bývá, pravidlo jsem porušil hned na startu. Před autobusem stál hlouček kluků, točících placatku se slivovicí. A jelikož byla výborná, s jemným nádechem mandlí, musel jít Ondra domů pro flašku. Vojta dojel pozdě a vypadal, že jede rovnou z chlastačky. Klasicky na pána – jen s peněženkou. Sotva se bus rozjel, vytáhl Milík flašku Bucanera, kdyby někomu nechutnala slivovice. Peklo mohlo začít.
V Miloticích před zámkem jsme se vysypali. Už teď ráno je celkem teplo. Chůze byla typicky vrtkavá. Hned na začátku Šidlen, je každoročně stánek s výborným burčákem. Jejich chleba se škvarkovou pomazánkou je prakticky nutností pro zdárné přežití celého dne. Hned jsem si dal 3. Je tu tolik sklepů, vinařů a kuchařů s nejrůznějšími lákadly, že se většinou z této první zastávky dostáváme až odpoledne. Letos to nebylo jinak. Někteří návštěvníci se nedostanou ani na konec ulice, jako letos několik Němců v bavorských Dirndlech, potácejících se sotva sto metrů od začátku sklepů. Rychlost posouvání je asi 50m za hodinu. :-D
Škoda jen, že těch lidí rok od roku přibývá. Jedna paní mi po malé rozepři ohledně sezení na lavičce řekla, že jsem drzej. Vzhledem k tomu jak se rozvalovala a svým pražským přízvukem mi arogantně nadávala, tak to beru jako poklonu. :-D
Vojta byl v takovém tom vtipném stavu, kdy se vždycky připletl do hloučku holek a nechtělo se mu jít dál. Zdenča se ujala role náhradní matky, která jí vydržela až ke koni. Tam se jí ztratil. :-D V maringotce jsme si dali proslulou ořechovici. Děda je pohodář. Od této chvíle se mi vše slévá dohromady. Burčák, burčák, víno, panák, burčák… Dávej nohy před sebe a snaž se nespadnout. Cesta je dlouhá. Sluníčko nám svítí na cestu. Letos mi připadlo, že těch stánků bylo nějak víc. Na každém rohu bylo jídlo nebo jiné tekuté lákadlo.
Odjezd z Mutěnic klasicky v 18hod. ze hřiště. Jelikož se někteří ztratili (už pod koněm), odjezd byl o hodinu opožděn. A protože je spoustu možností kudy jít, postupně jsme se pomíchali všude okolo. V jednom sklípku dělají každoroční show. Něco jako ochotnické, improvizované divadlo. Jen tak pro radost. Jejich největší trhák je ale živý orloj – vždy v celou se odhrne záclona v patře a začne divadlo. To se musí vidět.
Celkově to bylo zase super. Dobré jídlo a pití, kamarádi, sranda a muzika – co víc si přát?!
LA VIE EST BELLE.
2025 ©