Rok se s rokem sešel a je tu další Babettí prodloužený víkend. Tentokrát plně v režiji našeho hlavního mechanika Dejva. Pojedeme velké kolo kolem Moravy.
Chtěl jsem dojet za klukama už ve středu, ale pracovní záležitosti mi to opět překazily. Takže večer nabalit, nachystat sváču, nastavit budíka. Cesta do Šitek zabere přes hodinu.
Poznámka:
V rámci zachování slušnosti, byla většina ulevujících výrazů smazána. Tudíž je záznam značně kratší. :-D
1.den
Do prdele! Teče mi benzín!! Oprava v garáži 30min. Mám sekeru. Super.
Do toho je kosa jak sviňa. Celé prázdniny vedro a dnes začne podzim? Hned za barákem dávám šusťák. Hodinu a půl bych nedal. Ach jo.
Ahahahahaha hned první odbočka v Moravanech je ode dneška uzavřená. Musím přes Vídeňskou. No ty vole. To nám to dnes vtipně začíná.... hlavně, že jsem si tak pěkně naplánoval cestu.
Praskl mi košík. Super. Vyvazováky to jistí.
Jedu kudlu, ale je mi to prd platné. Všude výkopy, objížďky, provizorní zákazy. Vítejte v Česku. Místo původních 41km mám najeto tak 70km. Po hlavních tazích je to strašné. To nejde. Nakonec jedu z druhé strany.
Do Šitbořic přijíždím s hodinouvou sekerou. Není čas. Napít, v rychlosti okouknout nový tuning, co si kluci přes zimu nainstalovali. Rychlá seznamovačka s novým členem týmu - Zdeňkem 2. Vyfasoval naši oblíbenou (věčně rozbitou) Růžovku. A jedeme.
Pauza v Kyjově na benzince. K svačině se podávají výborné domací sýry od Zdendy 2. Je to kluk šikovná! Dejv si přidělal přídavné světlomety, které vypadají, jak z amerického chopperu a jiný karburátor. Tlačí mu to víc paliva a do kopců se nás i přes svou váhu v pohodě drží. Jeho Babetta má teď hutnější zvuk. Rosťa si vyměnil klasickou žárovku ve světle za LEDkovou trojku. Vypadá to hustě futuristicky a svítí, jak prase.
Milan v kopci dojel. A zrovna se Zdenda 1 rozplýval, jak se nám hezky jede. Dlouho s Dejvem nejeli, tak jsem se je jako tradiční technická spojka nacpaná vercajkem, jal hledat. Dejv se snažil u krajnice rozdělat karburátor. Bez vercajku špatně. Oprava za 10min. hotová.
Asi po kilometru, uprostřed Morkovic, upadlo Milanovy šlapátko. :-D Mě o pár kilometrů dál došlo palivo. To bude z té mé zběsilé jízdy do Šitek.
Řidiči na zlínsku jsou extra uspěchaní. A zdraví! Toho troubení. :-D Jeden z nich to pěkně natlačil do vleku u traktoru. Bavorák úplně na hadry. Bohužel dálnice D49 na Fryšták se stále staví...
Dejv už šilhá hlady. Stavíme ve Fryštáku na náměstí. Je tu placené parkoviště, ale na SPZku a ty my nemáme... Alespoň už víme, kolik se vleze Babett na jedno standardní místo. Přesně sedm.
Hospoda je zavřena, asijské bistro nevypadá nejlépe. Pizzerie je super. Má hezkou zahrádku na dvoře se starou studnou. Dnes bude na pozdní oběd pizza.
Kopec Troják dává Babettám zabrat. Jestli v rádiu někdo nadával na dlouhou kolonu kolem Trojáku, vytvořenou bandou dementů na Babettách, tak to my rozhodně nebyli. :-DDDDD Všechno popřem. X-D
Hurá hurá! Jsme tu. Dnešní konečná - Kelč, akorát za romantického západu slunce. Super ubytko za super cenu. Majitel mluví ponašemu. Je to sranda. Všichni obyvatelé domu, včetně psů, se na nás přišli podívat. Majitel přemýšlí nad koupí Babetty. Blázen. :-D
Vesnice je moc pěkná. Cestou do hospody na zapití dnešního náročného dne, jsme šli kolem benzinky, kde mají ranní kávu a hned vedle je pekařství. Snídaně k ubytku není zahrnuta.
2.den
Krásné ráno. Je teplo, ale do oběda pojedu v šusťáku. Zase mám vypálené rukavice na zápěstí a spálený krk. Rozloučení s majiteli. Zase mi teče benzín. Ach jo. Asi bude chtít znovu pořádně vyčistit karburátor. Benzínka je hned za rohem. Kafe, párek, dolit benzín, natřít opalovákem.
Je tu opravdu malebná krajina. A lidé dobří. Nejhezčí cesty jsou ty nejhorší. Na jedné vytáhnem drona pro pár záběrů.
Kopřivnice - Muzeum nákladních automobilů Tatra
Samostatně 220Kč, kombinovaně 370Kč.
Krásně udělaná výstava. Moderně opravená hala. Na galerii je výstava soukromé sbírky starých motorek.
Před muzeem je samostatná hala pro Slovenskou strelu po renovaci. Vstup je časově omezen.
Přes pozemek fabriky Tatra, náměstí se sochou Emila Zátopka a výstavkou Tatry 87 do druhého muzea.
Technické muzeum Tatra
V muzeu jsou osobní auta, letecké motory, závodní auta, prototypy a speciální kusy. Za mě krom starých vozů od Hanse Ledwinky, je top sportovní vůz Tatra MXT. Moc hezky udělané auto. Slintačka.
Před budovou kdysi stála Slovenská strela. Dodnes je viditelný přistavěný perón.
Obě muzea velmi doporučuji!
Slunce už pěkně peče. Šusťák musí dolu. Jdeme na oběd. Do italské restaurace přes silnici. Do obchodu pro pití a jede se zase dál.
Štramberk je moc hezký. Nejen zde, ale i v dědinách přes které jedeme, je spousta klasických domů a roubenek. Paráda! Škoda, že jako obvykle nestíháme.
V Hradci nad Moravicí mi definitivně odešel karburátor. Teče a teče. Přechlastává, tak nechytá. Dotlačil jsem na nejbližší parkoviště, přímo naproti policejní stanice.
Znova rozdělat a hledat, kde je problém. Plovák je děravej. Plný benzínu nezavírá a pak to teče všude okolo. Ten s sebou samozřejmě nemáme... Přes silnici je železářství a autoservis, ale je pátek po páté odpoledne, takže všude zavřeno. A přitom by stačila pájka a cín. Musí stačit sekundové lepidlo. Doufejme, že to vydrží až do Slezké harty.
Kousek za městem se opět plahočíme do prudkého kopce, když v tom nás předjíždí auto a v něm hystericky ječící faninky. Zdraví a mávají. Až nahoře se ukázalo, že jsou to vnoučata Miryho dcery s manželkou. Viděly na FB fotku, že jsme někde kolem. Nenašly. Že by kontrola? :-D Po vychladnutí strojů jedeme dál.
Večeře v Razové. Klasická vesnická hospoda. Stréci hrají karty o koruny a my tam děláme rozruch. Po večeři jedeme hledat Slezkou hartu (hotel). Úžasná stavba. Super majitelé. Večerní posezení a filozofování na verandě po zavíračce. Společnost nám dělá ježek.
Dozvídám se, že kluci dostali úžasný nápad na příští cestu... do Chorvatska... Nejbližší cestou k moři. Nejdřív jsem oponoval, že to nedají. Mno, ale vymyšlené to mají celkem fikaně. Jen to bude chtít hloubkovou kontrolu všech Babett a pár nutných úprav.
Spaní bomba. Původně to bylo velké selské stavení.
Milan usnul v pozici na břichu a palcem si tlačil na oko, div si ho nevypíchnul. A ještě do toho strašně chrápe.
3.den
To je panečku ráno! Azuro, úplně bez mraků. Ze střechy je krásný výhled do okolí. Dnes jedeme směr Litovel. Po snídani jdeme kouknout na Babetty.
Nutná kontrola spojek. Jak Dejv říkal, Gufera jsou na vyhození. Spojky jsou zaflákané olejem. Moje pneu jsou tak na dojezd. Super. A zase teče benzín. Teď z hadičky.
V 11hod. vyrážíme. Sotva vyjedem na křižovatku s hlavní silnicí, vyřítí se zleva Babetta Gang na 207kách! Velký palec hore!
Zastávka přehrada Slezká harta. Doba stavby 1987-1997. Přehrada je sypaná. Zásobárna pitné vody, není na koupání. Slušnej sešup.
Zdejší kopce nám nesvědčí. Mira nejede a kouří mu to jak, kdyby měl za zády dýmovnici. Teče mu převodovkový olej na výfuk a žebra. Musíme odlít. Má ho tam moc. Zastávka busu Roudno. Popojedem 300m, Mira opět stojí. Povolený šroub plynu.
Tady to okolí je moc hezké a příjemné na pohodovou jízdu. Ty scenérie! Minimální provoz.
Břidličná - zastávka pro benzín a pauza. Paní na benzince říkala, že je tu dobrá hospoda. Jedeme na oběd. Taková ta vesnická klasika.
Milan nemá do kopce výkon. Jede mu to sotva krokem. Ucpaný filtr nasávání.
Hrad Sovinec
Počátky hradu se datují do první poloviny 14. století. Postupně byl rozšiřován až do dnešní podoby. Za třicetileté války prošel hrad divokým obdobím přestaveb, vydání Dánům bez boje, obléhání Švédy.
V roce 1945 hrad prakticky komplet vyhořel a jeho obnova trvá po částech dodnes. Název "Sovinec", dostal dle velkého výskytu sov ve zdejších lesích.
Jdu bez průvodce, protože komentovaná prohlídka je na 80min, což je moc. Musíme jet dál. Prolezu si to sám. Od nádvoří mě sleduje malé dítě, které vše komentuje. Mám průvodce zadarmo. :-D
Ukázky šermu, živé sovičky, košt jídla. Různé tématické výstavy.
Stojí za prohlídku. Moc se mi líbí.
Od hradu je krásný kopec dolů. V rychlosti cestou kouknout na arboretum. Chladíme na volnoběžku. Pak už jen nekonečná rovina.
Litovel
Ubytko máme ve starém mlýně. Pod barákem nám teče náhon.
Jdeme se Zdenálem 1 na kolečko kolem starého města. Kluci se fintí a trvá jim to. Já chci jít ven, dokud je světlo. Centrum je poměrně malé, avšak zajímavé. Svatojánský kamenný most z 16.století, dva rybníčky s parkem, pěkné náměstí, část hradeb.
Dejv píše, že jsou v hospodě na náměstí. To jsme si přesně mysleli. :-D Restaurace Záložna. Nicméně moc dobře vaří.
Krátké posezení v kavárně než zavře. Objednat a zaplatit snídaně.
Díky náhonu je krásný vzduch. To se bude spát.
4.den
Snídaně v Litovelské kavárně byla vynikající. (Apartmány Mlýnice) Za těch 120Kč rozhodně stála.
Zase mi teče benzín. Ach jo. Sekundové lepidlo na plováku je rozbleptané. Naštěstí měl pan majitel hotelu páječku a byl svolný ji půjčit. Díra na plováku zapravená. Snad to domů vydrží. No, a je zase 11hod. Sekeráá, zasé.
Krátká zastávka na nakopnutí dronu pro pár záběrů a výměna svíčky.
Čechy pod Kosířem
Pauza na oběd. Chtěli jsme se stavit v místním muzeu hasičství, ale je to jen na objednávku. Vedle je další muzeum, ale tam vůbec nikdo není.
Kluci to chtěli vzít přes hrad Bouzov, ale je to zajížďka 15km, což je na Babettě hodina navíc a zrovna tam probíhá festival hrady.cz. A my máme hodinu sekeru.
Zastávka ve Vyškově na benzince. Zjišťuju, že naši řidiči neumí řídit. Dodržujeme ideální rozestupy, aby se dalo v klidu předjíždět a buď zbytečně čekají nebo zase riskují. Ach jo.
V Křenovicích se naše cesty oddělí. Předám Dejvovu kabelu s nářadím a jedu na opačnou stranu.
Trhnul jsem světový (Babettí) rekord na trase Křenovice hřiště - Kobylnice - Tuřany - Brno-Kameňák za 40min.
Tak a máme za sebou další jízdu na těchto pekelných strojích, plnou mávání, troubení nadšeného i nasr*ného, bolavých zadnic a na můj vkus až mnoho oprav. Příště na viděnou!
Erouš
Technická data
Celková délka jízdy dle tachometru: 475km za 4 dny. To je průměr 119km na den.
Pro příklad měřený úsek Zdendou 2 - Výškový profil trasy od Břidličné do Nikolčic:
délka: 114km
stoupání: 1855m
klesání: 2066m
průměrná rychl.: 16km/h (i s pauzama)
2024 ©