Seděl jsem po dlouhých chodbách, hodiny a hodiny mlčky.
Davy lidí postávajících netečně bez pohybu.
Nikdo se neusmívá, tady ne.
Ve vzduchu je cítit smrt.
Srdce se svírá.
Lehký závan větru, chlupy na krku se ježí.
Kdo se usměje, odchází.
Bílé obleky pevné masky nosí.
Úlevu na tváři má, kdo zde nemusí být.
Velké okno, málo světla.
Jakoby se s těmito chodbami vytrácela radost.
Realita je svině, pravda zabíjí.
Pesimismus je král.
Já však neodcházím, někdo musí držet stráž.
2024 ©