Babetta Gang Šitbořice – Maďarsko 2019

Napsal Erouš (») 8. 9. v kategorii Cestovní reporty, přečteno: 84×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

 Cesta k Balatonu, červenec 2019

Den 0, čtvrtek

Neplánovaný pozdní odjezd z domu bylo nejspíš ideální řešení, jelikož nebyla tak hrozná doprava. 2.5 hodiny sekera. :-D Maňana. Nicméně vymotat se z rozkopaného Brna v předvečer svátku… dobrá sranda.

Příprava Babetty na cestu. Přidáváme tempomat. Mažeme řetěz. Výměna převodového oleje.

Tradiční glgačka u plotu do pozdních hodin. Aaach.

<<<FOTOGALERIE K CESTĚ ZDE>>>


1.den, pátek
Ráno. Vstávačka v 5hod. Před šestou stojí Milan a Zdeněk před domem. Chlapci jsou natěšení. Dejvovi se nechce z postele a zdržuje. Mira zase plaší. Samozřejmě se 2x vracel domů pro věci. 15min sekera. Zima až jde pára od pusy. Bez šusťáku ani rana. Sakra to je kosa!
Na Slovensku jsme v 8hod. Zastávka na kafe na benzince. Pořádně protáhnout ztuhlé kosti. Na Slovensku už je citelně tepleji. Sotva jsme dojeli do Malacek, měl jsem neustálé nutkání, pořád dokola vyřvávat „Išééél Macek doooo Malacék!“ Místní měli dost.

Punk Mimoň Sundáváme šusťák a protahujeme zadky. U cesty, před továrnou Volksvágna, jsme našli Mimoně, tak si ho Dejv přidělal na Babettu. Když jedeme, tak hezky punkově háže hlavou a lítá mu číro. Bratislava je prázdná, doprava úplně na pohodu. Jen se musí dávat pozor na pruh pro autobusy. Místní nechápou. :-D
V Petržalce se trochu motáme. Pořád nás to tahá na dálnici. Krásná socialistická architektura... Za Blavou se staví nějaký most. Že by konečně dálnice? Jediná silnice k hranicím je zacpaná dopravou.

Přejíždíme hraniční přechod Rajka. Vypadá to tady hrozně. Silnice je samá díra. Maďarsko na jedno slovo: ROVINA. Nekonečné roviny. Člověk vyjede ze zatáčky pln nadšení, že bude změna a zase rovina kam oko dohlédne. Nechápu, jak ti Maďaři mohli tu zemi ubránit. Fouká silný horký vítr. Cesta hezky utíká. Rychlá svačinka v lese před Mosonmagyarvárém. Máme za sebou přesně půl cesty. Jet po hlavní je zlo. Kamion za kamiónem. Jinudy to nejde. Prdelákovama by to trvalo 2x tak dlouho. Nejsou ještě 2hod odpo a už jsme všichni rudí. Krajina i vesnice jsou monotónní. Všechno stejné. Nuda. Občas zatáčka a za ní opět nekonečná rovina... Jak vyjedeme mimo hlavní, nepotkáváme skoro žádná auta. Není se čemu divit. Ani D1 není tak děravá. Zastávka na benzín bodla. Doplnit palivo a ledovou vodu. Boha jeho, ten zadek bolí! Fakt nevím, jak si sednout.

Jih
Tady jsou vesničky konečně hezké. I kopců přibývá. 
Rosťa: „Hurá, Balaton! Kde jsou kluci?“
Milanovi to v půlce kopce chcíplo. Nastartuje, ujede 20m a zase mu to chcípne. Blbých 10km před cílem. Stavíme, jak je zvykem, na autobusové zastávce. Mají tu výborné meruňky. Balaton máme jako na dlani. Naštěstí to byla jenom špinavá svíčka. Z kopce na volnoběžku. 3 blbý kilometry před barákem začne pršet! Do psí pr.. ! Už jsem se lekl, že nezmoknem. :-D Škoda, že jsem nezapnul kameru. Ty vytočené rypáky kluků stály za to. X-D A to nemáme na dnešní noc dořešené spaní. Jsme tu o den dřív…

Oprava

Alsópáhok, kousek od Hévízu
Po 360km jsme na místě. Je kolem půl osmé večer. Byl jsem vyslán pořešit nedořešené ubytko, jestli by nás tam nechali přespat i dnes. Kvůli špatné domluvě se to prostě nevyřešilo. Dohadování 15min. Recepční kýval hlavou, ksichtil se a pak řekl: "English, ehm not gut. Deutsch?"
Já na něho: "Deutsch? Ehm kleine. Tschechisch, Slowakisch, Polisch, Englisch... Spanisch?!" Ten čuměl! :-D

Zapojení elektřiny v pokoji mě zabilo. V koupelně kábl jen tak hozenej, div že jsem se na něm neoběsil, izolace nic moc. Zásuvka ve sprcháči byla jinej level.  X-D Bezpečnost nadevše.

Zajímavost dne: Maďaři jsou ohleduplní řidiči. Kolikrát jsme jim museli ukazovat, aby nás vůbec předjeli. A nebo mají přísné předpisy. 

2.den, sobota
Krtek u Balatonu Snídaně je chudá. Rohlík, marmeláda, nějaký ten salám. Dnešní cíl - koupačka u Balatonu. Krtek se chce opálit. Asi 5km od baráku je příjemná pláž za Kesthely. Cestou stavíme ve Špáru koupit pití a vybrat peníze. Víno je tu velmi levné. Pivo zase drahé. Je příjemné teplo. Při příjezdu budíme obdiv. Celebrity přijely. :-D Vstup na pláž 600HUF. Kluci si to šinou rovnou k baru. Klasici. Ach jo.

Langoš Langoš na oběd. Mmmmmm. Světlý, ale akorát. Nepřepečený. Česnek je v oleji na stolečku, tak si ho dávájí jen na obyč. Jinak se dá objednat s lehce nakyslou smetanou a sýrem. Lahoda! Jdeme se koupat. Voda je kalná, protože je jen po pás, dobrých 100 metrů od břehu a všichni se spíš pleskají a hopsají než plavou. Za bójkou, kde má voda víc, jak 2 metry je relativně čistá. Hraje tady nějaká maďarská verze Evy a Vaška. Eva ujde. :-D

Maďarky jsou škaredý baby - manželky se nemusí bát. Všiml jsem si jedné zajímavosti: každý druhý má kérku. Hlavně starší generace 40 plus.

Při západu jedeme zpět. V hospodě je slavnost. Je plné parkoviště, což nás netrápí, jelikož jsme si zabrali altánek. Nějaký soused má narozeniny. Všichni na nás koukají. Eva a Vašek revival 2. A maďarské karaoke. Bože, to je hrůza. Zlatá Vondráčková. :-D Zavírají se mi očka... Šel jsem nahoru. Poté, co kluky lákaly místní tetičky na zábavu, raději strategicky ustoupili nahoru. Obsadili jsme stoleček na chodbě. Jedlo se a pilo. Chvilku jsme se snažili přeřvat hudbu moravskýma písničkama. Maďaři to slyšeli a zatleskali nám. :-D

Na chvíli jsem šel dolů. Pod stromem ležel chlápek úplně na kaši. Zeptal jsem se ho po německu, jestli je v pohodě. Něco zamumlal a chrápal dál. Vzal jsem mu z ruky dohořívající cigáro, páč by se popálil. Místní slečna se svým přítelem mě tahali na parket… za tetičkama. :-D Co jsem komu udělal?! Strategicky prchám. Chytnu za kliku a dveře od chodby jsou zamčené.
"No a su v prdeli!" zanadával jsem si. Hlavou mi proběhlo, že s tetičkami strávím nekonečný večer… Dejv to slyšel oknem koupelny a šel mi otevřít.

Celou noc pršelo. Rosťa strašně chrápe.

<<<FOTOGALERIE K CESTĚ ZDE>>>



3.den, neděle
Relax zona Je lepší vzduch. Včera jsme jeli kolem lázní Hévíz. Dneska se jde koupat, protože se starouškům nechce na výlet. Půjdeme tam pěšky. Je to asi 4km. Slunce peče. Stará část Hévízu je pěkná. Staré opravené domečky. Vstup 5500HUF na celý den do jezírka. Za zbytek se připlácí. Zapadli jsme do relax zóny, což byl dobrý nápad. Málo lidí a klid. Pán u vedlejšího lehátka se neustále pochechtává. Je Čech, nemůže z našich hlášek.
"Vy jste někde od Brna, že? To bylo hned poznat!"
Voda je teplá a smrdí po sirovodíku. Hloubka jezírka až 38m. Je to velký sifon. Pod celým areálem je spousta kaveren, ze kterých vyvěrají horké prameny. Proto má voda cca 33°C.
Kačer sedí na tyčce a vůbec mu nevadí, že jsem tam taky.

Panorama

Oběd je dražší, ale dobrý. Guláš už neměli.  Ach jooo. Po třetí hodině se začalo zatahovat a hřmělo. Z toho mraku nezaprší, doufali jsme. Mno, pršelo solidně. Po dvou hodinách koukání na déšť v kantýně, jsme se zvedli a šli, aby jsme stihli zajít nakoupit. Hezká procházka v deštíku. Jsme durch.

Na večeři jsem si dal wild guláš. Boha jeho, kuchařce musela ujet ruka. Slané to bylo jako prase. Škoda, jinak dobré.

Ceny v obchodech jsou jako v Brně a okolí, v restauracích jako v Praze.

4.den, pondělí
Jedeme na výlet! Jestli přestane pršet… Všichni jsme nějací nachrmlaní. Od rána se prolívám slivovicí. Předpověď hlásí chladno a déšť. Mno, tak se oblíkneme.

Jedeme do Kesthely kouknout na vodu a na molo. Co bude dál, uvidíme na místě. Je zataženo. Z mola odjíždí výletní loď. Paní prodávající lístky se jen pořád smála a po německu ukecávala.
Po klasických vtipech "Opravdu se to nepotopí?", "Umí kapitán plavat?", řekla paní: "Já rozumím." s roztomilým přízvukem. Tak berem. Lupeň 2000HUF za osobu. Plavba na hodinu. Kempujeme vrchní palubu. V reprácích sice hraje informační cédéčko, není ale nic slyšet. Plavba, mno, nic moc. Objeli s náma kousek vody a natlačili pití.

Milan jede bez řetězu, zasekává se mu cvrček, tak z bezpečnostních důvodů šel řetěz dolů. Závodní stroje se startují v běhu. Rosťa si stěžoval, že nás pořád musí kontrolovat, tak jsme se domluvili, že se budeme hlídat navzájem. Zastavovat podle jezdce za náma a tak dále. Je to podobné vojenské taktice tzv. “loupání”.

Oběd na kolonádě ve fast food uličce. Je tu snad 20 hospod nacpaných jedna na druhou. Kluci si to fotí a obratem to posílají domů. Vypadá to, že se tu jen ládujeme a chlastáme. Rosťa si šel dát věci do Babetty a dlouho nešel. Pak nám řekl, že se kolem nich motal nějaký hnědomaďar a prohlížel si je, tak ho nenápadně pozoroval, jestli nebude chtít nějakou šluknout.

Jdeme do města přes lesopark a starou vilkovou čtvrť. Rosťa chtěl pořád nějaký erotikuš, tak jsme šli do muzea Erotiky. Dost slabota. Za ty prachy to nestojí. Měli jsme se spíš podívat o patro výš na autíčka – je tam muzeum hraček. Den před tím tu byla nějaká slavnost. Všude jsou fangle a borci rozdělávají dřevěné stánky.
Zámek. Takového lidu, jak na Václaváku. Pěkná zahrada. Cestou zpátky k Babettám jsem prolízal všechny forhausy. Občas zajímavá zákoutí. Vyfotit to nešlo - málo světla. Smráká se.

Zámek Kesthely

Sedneme na mašiny a začne pršet. Není dne, kdyby jsme nezmokli. Babeťákův úděl.

<<<FOTOGALERIE K CESTĚ ZDE>>>


5.den, úterý
Rosťa odmítá sednout na Babettu. Nechce se mu. Nakonec je ukecán a jedeme na dřevěnou věž Margit nad Hévízem. Je zavřená. Kluci jdou do termálu. Másla. Je vcelku hezky. Nechci se zase válet. Jedu se podívat na ruiny římských stavení. Je to malinké. Je tu klídek. Nebýt staré paní klopýtající kolem baráku s chemií, byl by tu naprostý klid. Pěkný park se záhony plnými květin. Užívám si okamžiku. Zajel jsem si na kopec nad Egregy. Celý svah jsou vinice a vinné sklepy s moc pěknýma chajdama.

Skrytý zámeček Zkusím prubnout ještě jednou tu rozhlednu. Při hledání pěšinky jsem narazil na zarostlou tvrz. Je jak z pohádky o šípkové Růžence. Jedna věž byla obrostlá růžemi. Zašitou, neoznačenou. Je to jakési divadlo, ale zavřené. Na věž se prostě nedostanu. Všude zaryglované.

Rejdil jsem prstem v mapě, jestli nenajdu místo, které by se mi líbilo. Našel, zadal směr a jedu. Pojedeme easy rider. Co se cestou naskytne. Pokaždé, když se mi něco líbilo, zastavil jsem a kochal se. A fotil.

Letiště
Ubikace Jel jsem jen kolem, že kouknu na letadla a vidím vojenskou vrátnici, tak si říkám: „Hmmm, kouknu víc...“ Bývalé vojenské letiště. V tu chvíli jsem byl jak malej kluk. Za každým rohem byl úl, kasárna, bunkr nebo jiné budovy... Waaauuuuaaa musel jsem to všechno prolézt! Byl jsem tam přes 2hodiny. Chtěl jsem i na střechu opravárenské budovy, ale celou dobu mě pozoroval borec na věži. A protože jsem toho chtěl prolézt víc, raději jsem na sebe neupozorňoval. Nedalo mi to a nakonec jsem do té opravárenské budovy dotáhl I Babettu. Udělat pár hezkých fotek. Bylo to jak z horozu. Neustále tam něco šustilo, klepalo, kapalo a celkově vydávalo divné zvuky. Do paneláku pro důstojníky už jsem nešel, jelikož vstupy byly úplně zarostlé maliním. A já nemám mačetu. Už jen se k nim dostat bylo malé rallye. Babeta se opět osvědčila jako lehké průzkumné vozidlo. Projede všude! I přes zátarasy.

Montovna  

Hradní ostrov
Nákres hradu Původně opevněný panský dvůr. Ruiny soukromého kostela zasvětcený Panně Marii. V polovině 9.století zde Cyril a Metoděj nějaký čas pobývali. Se Slovákama tady postavili zvláštní stavbu, jako připomínku, těchto pánů. Za kostelem byl i hrad (Blatnohrad), ale v 18.stol ho zničili a teď je to celé zarostlé trávou, takže nejdou vidět ani stopy v terénu. Viz foto.

Ještě cesta k bazilice. Cesta byla na mapě označená jako asfaltka, ale byla to spíš pěšinka. Žádný div, že jsem to prvně přejel. Dobrej off road. Promáčená cesta od lužních lesů. Mít tak na nich vzorek, jelo by se jedna radost. S plochýma pneumatikama lahoda, hrozně kloužou. Málem jsem spadl, jak to klouzalo. Mám zasviněné kalhoty od bahna. To bude mít pan domácí radost. Pouze zarostlá ruina, pár obrysů zdí. Ale ta cesta za to stála!

Národní park u řeky Zala (celá oblast se jmenuje Zala). Původní cíl cesty, je na samém okraji národního parku, takže pěkně vyhodit kvalt a šlapat. Ať nerušíme ptactvo. Takových 15km/h z toho na šlapačku v pohodě vytáhnu. Je tu hezky. Cyklisti na mě divně koukají. Ach jo, poloostrov na který chci jet je zákaz vjezdu.

Zala

Zatáhlo se, dlouhá cesta domů. Škoda, že jsem neměl zapnutýho stopaře. By to na mapě vypadalo, že jsem dostal epileptický záchvat. :-D Kluci sedí na chodbě a tlačí moc dobrý místní muškát. Dejv prý vyšiloval, jestli se mi něco nestalo, když jsem se celý den (kochal) neozval. Jsme všichni unavení. Půjdeme spát.

Prej dobrou noc. Rosťa nacpal do skříně reprák směrem na papundeklovou zeď, která je společná se sousedy. Pustil Kabáty a ohulil to.
"Radši zamknu, kdyby na nás přišli." :-D
Dobrou noc kolouškové… To byl řev! A těch sprostých slov, co padlo! X-D

<<<FOTOGALERIE K CESTĚ ZDE>>>



6.den, středa
Fouká. Hodně fouká. Dopoledne bude teplo, teď je docela zima. Konečně jedeme do Tapolce kouknout na jeskyni. Dva dny ukecávání.
Cesta je parádní. Jedeme bokem hlavní silnice. Kopečky, vinohrady, vesničky, malebná krajina. Často mi začala cukat mašina. Ajeeje, benzín. Zase jsme na to zapomněli. Přehazuji na rezervu a jede se v pohodě dál. Natankujeme cestou zpátky.

Podzemní jeskyně ve městě Tapolca
Jeskyně je na termín a až za 2 hodiny mají volno. Vstup 2200HUF za dospělé. Jdeme se zatím projít po městě. Náměstí je malé. Procházka podél řeky. Krátká, ale pěkná. Rybník a náhon mlýna. Čistá voda. Tady je to príma. Jen kdyby tady nebyli všichni. :-( Zrovna tady opravují mlýnské kolo. Někdo dělá rukama! Nějvětší turistická atrakce. Za mlýnem je škola, která stojí na původních základech malé pevnosti s padacím mostem. Část hradeb je kolem budovy zrestaurovaná.

Mlýn Tapolca

Jdeme zpátky do jeskyně. Nejdřív výstava o jeskyních a průzkumu v celém Maďarsku. Nalezena náhodou při kopání studny v roce 1902. Výklad pouze v maďarštině. Musíme číst po anglicku. Pouští tam nádherné 3D video o krasových jeskyních. Jen jsem nějak nepochopil, proč je to o jeskyních ve Slovinsku?!
Je to velký jeskynní systém, táhnoucí se pod celým městem. Největší část byla odhalena až v roce 1957. Jedna jeskyně je přímo pod špitálem a za války se používala jako protiletecký kryt. Teď se tam chodí léčit dýchací potíže. 
Po schodech dolů. Čekání na lodičku je nekonečné. Je tu dusno. Toulám se po jesnyni. Velká, členitá.

Lodička je vratká plechová. Ale ta voda. Tyrkysová barva! Úžasné! Prostor je hodně stísněný. Dejv to vyřešil po svém – lehl si na záda. Trasa je poněkud krátká…

Jeskyně Tapolca

Hrad Kluci nechcou jet na Szigliget, který jsem měl v plánu na cestu zpět. Zase jsme v tom s Krtečkem sami. Cestou míjím staré vraky parních vlaků s vagony, obrovská pole vinné révy. Hodně fotím. Tady se mi hodně líbí. Chytli se mě dva silničkáři. Snaží se mě předjet. :-D Chudák Babetta. Dávám jí pokuř, aby se jim to nepovedlo, ale stejně mě pak dali. A s úsměvem zamávali.

Zámek byl zavřený, takže nic. Celá vesnice je ve středověkém stylu. I nové domy kolem zámku mají doškovou střechu. Bomba. Parkování je tu docela problém.

Na hrad se musí šlapat pěkně do kopečka. Vstup na hrad 800HUF. Je obrovský. Zase jsem ho prolezl celý. Hodně členitý. V každé místnosti byla cedule s informacemi. Hlavní a nejstarší část hradu (palác) je v nejvýše položené části kopce. Z čtvercové věže je luxusní výhled do celého okolí. Nechtěl bych ho dobývat.

Szigligeti vár

Krtek celebrita Sjet dolů k Balatonu a vilkovou čtvrtí zase vyjet na kopec. Babettu nechat na parkáči. A pěkně zase do kopce. Jedná se o zříceninu hlídkového hrádku. Vyhlídková věž je ve tvaru původní věže. Až na malý “parčík“ a náznak obvodového zdiva tu nic není. Ještě sjedu dolů k molu, kde se uprostřed cesty usadila labutí rodinka. Potkali jsme plakát s Krtečkem! Měl z toho radost, tak jsem mu udělal selfíčko. :-D

Objet kopec. Skoro na křižovatce stojí zbytek 800let starého románského kostela. Měl jsem hlad, tak jsem se nacpal moruší. Erouš prasátko je celej fialovej. Cesta zpátky byla za nízkého, zapadajícího slunce. Pěkná kosa.

800let starý kostel

Cestou jsem se stavil na nákupy ve Špáru. Užíval jsem si nádherného západu slunce... s batohem narvaným chlastem. X-D Ten Muškát je fakt dobrej. Za 33Kč láhev, neber to.

Sotva přijedu, hned se mě ptají, zda-li nechci zajet do Špáru, koupit pár flašek vína. Klasici. Ne. Mám hlad. Za chvíli zavírá kuchyně. Dal jsem si jakýsi luxusní řízek s česnekem. Je mi blbě, ale bylo to výborné.

7.den, čtvrtek
Jedeme domů. Vstávačka v 7 hod. Ani nemám chuť na jídlo. A zrovna nám udělali výborné klobásky! Prooooč?! Platíme. Celková částka za pokoje přes 75 tisíc. Forintů! :-O

Vyhazujeme kvalt a užíváme pěkný padák na volnoběžku. Rosťovi vypadla pružina z cvrčka. Dejvovi klektá cvrček. Sundal si raději řetěz, ať se cestou nevyseká.

Jánosháza - první plánovaná zastávka po 50km. Na návsi v parku. Paráda. Dotahujeme kola. Milanovi se nezdálo uchycení. Je malý provoz. Začíná pálit sluníčko. Lidi si v Česku stěžují na kvalitu silnic. No, tady je to ještě horší. Fouká silný boční vítr.

Milan zase nejede Milanovi to zase nejede. Technika loupání a kontrola chlapa za sebou se vyplatila. Pěkně jsme se jeden za druhým zastavovali. Když přidá plyn, tak mu to zdechá. Svíčka to není. Rozdělat karbec, kouknout na trysku. Vnitřek je plný prachu. Vyčistit, propláchnout a zadělat. Mira musel přehodit na rezervu. Já jsem s benzínem v pohodě, protože jsem hubeňour. Nakonec jedeme všichni na rezervu. Benzinka nikde. Podle mapy je až za Lébény, to je skoro na Slovensku. Pamatuje ještě Husáka. Obsluha je v pohodě.

Přechod Rajka Projíždíme kajem kolem Dunaje, víc na sever. Je tu hezky. Spouta kempů. Někdy si sem zajedu sám s Babettou a prozkoumám oba břehy. Zastávka, kdysi obávaný přechod Rajka. Vybrakované, vykradené. Všecko vzali. Šílené, jak to za těch pár let zarostlo. Příroda si poradí. Kluci protahují těla a svačí. Já jdu, jak jinak, na průzkum. Pak se přidal i Dejv. Rosťa dotáhl zbytek, udělali jsme si hromadnou fotečku na celnici.

Přechod Rajka

Přejet Bratislavu v odpolední špičce, to byla lahoda. Ale světlo zapadajícího slunce, dělalo úžasnou atmosféru. Museli jsme na kopci (v Karlové vsi) počkat na Dejva. Přehřívá se mu mašina.

Za Stupavou zalezlo slunko a začala být solidně zima. Rychlá zastávka na benzince. Dát kafe, napít, doobléct dlouhé hadry.

Po deváté večerní překračujeme hranice. Mám moc zvedlé světlo, svítí příliš dopředu. Nic nevidím. Držím se na silnici čistě podle zadních světel kluků.

U Pavlovic mi skočila srnka před mašinu. Málem jsem se podělal. Mezi poli je tma jak v pytli. Jen pár světel z civilizace. Ve Velkých Pavlovicích se loučíme. Jedeme opačným směrem. Cesta byla malebná při měsíčku. Kosa jak prase. Musel jsem se doobléct. Ještě že jsem měl čelovku. Bez ní bych mimo obce viděl prd. Hlavní tah na Brno při nízké viditelnosti? No, takovou pitomost už neudělám. Žárovka moc nesvítí a dvacítkou nepojedu. Už tak budu doma pozdě. Na dálnici nemůžu, tak to střelím za Rajhradem na Chrlice. Pojedu domů přes celé město.

Příjezd domů, kvůli výlukám a objížďkám 0:30. Nešla mi otevřít garáž. Do prdele.


PS Vím, že tam není moc vtipných citací, ale fakt by to nešlo publikovat. :-D

<<<FOTOGALERIE K CESTĚ ZDE>>>

Slovníček

Édes - sladký
Félédes - polosladký
Sör -  pivo
Igen - ano
Nem - ne
Nyitva - otevřeno
Toalét - záchod
Lángos - langoš
Keleti - východ
Bejárat - vchod
Panzio - penzión
Híd - most
Utca - ulice
Kastély - zámek
Vár - hrad
Pince - sklep
Elado - na prodej

Komentáře


Komentování tohoto článku je uzamčeno.